FeriusParfax

Opět… kdyby byly půlhvězdičky, tak dám 2,5. Ale ony tady stále nejsou, tak musím být přísná a udělit hvězdy jen 2. Přeci jen… spoléhá se tu na mé hodnocení a inspiruji celých 21 uživatelů!!! Nemůžu si vzít na triko, že budu nadhodnocovat nudné horory. Zodpovědnost je zodpovědnost… Tenhle horor mě bavil posledních 25 minut. Atmosféra 70. let byla vystavěna parádně. Auta, oblečení, interiéry. Děsivost však přišla v již zmíněných 25 minutách před koncem, kdy slizkého Jacoba posednul ďábel. V tu chvíli se duchařsky laděný horor přelil v jakýsi gore  se spoustou krve a překvapivých úmrtí. Což je vždy vítané a milé překvapení. Děsivost tu ale chyběla. A jelikož jsem na konci filmu mohla jít v noci sama čůrat, tak mi nezbývá než udělit jen ty 2 pěticípé. 😉

Ihned po dokumentu Karlos, který patří mezi tragicky povrchní osoby jsme si pustili dokument o hloubavém Jirkovi. Pro Jirku mám od jeho počátků slabost. Byla jsem se na něj podívat už v roce 2014 na zápase GCF 4 v Brně. A už tam mě oslnil. To, co ale předvádí v posledních letech vyráží dech. A teď nemyslím jen bojovou kariéru (kde předvádí infarktově skvělé zápasy). V dokumentu vás totiž Jirka nechá nakouknout za oponu jeho soukromých, intimních a interních myšlenek. Které jsou jedním slovem úžasné. Hrozně moc jsem si vážila jeho otevřenosti a popisům svých pocitů. Fakt mě dostal a já jsem jen s otevřenou hubou čuměla a poslouchala ten krásný tok krásných myšlenek. Tyto své intimní pocity byly prokládány vtipem, fotkami a vzpomínkami z mládí a jeho vztahem k trenérům. Vždycky jsem si říkala, jak je krásný a celkem i zajímavý, že jsou tihle 3 spolu už od začátku. Tady vám poodkryli jejich tajemství a vy najednou chápete tu mnohaletou soudržnost. Doteď byl pro mě Jirka jednička a poslouchám téměř každý jeho rozhovor (i když je mi někdy líto, s kým se musí bavit), ale po tomhle dokumentu se mi svou otevřeností a myšlenkami zaryl pod kůži ještě víc. Pokora, respekt a vděk!

Tenhle chaoticky střižený a nesmyslně poskládaný dokument neukazuje vůbec nic nového nebo zajímavého. Vše, co bylo řečeno se o Karlosovi všeobecně ví. Je zkrátka svůj, hloupoučkej, bizarní, egocentrik.  Překvapila mě snad jen Lela, která se zdá jako hodná ženská. I když trošku hloupoučká. Ale alespoň se k sobě hodí... Dokument byl prostříhaný nahrávkami z Karlosova mládí a testosteronem nabušenými večírky. Óda na Karlose mě asi zkrátka úplně nevzala a styl se mi taky moc nepozdával. Dost mě bavily jen záběry z jeho hubnoucích dýchánků, když shazuje váhu na zápas. P.S. viděla jsem snad nejsmutnější svatbu v životě.