hladass

Na nelogické chování mnoha postav v hororech jsem si už zvykl, ale co předvedli tvůrci v tomhle kusu je i nad mé chápání... Ale popořadě... Příběh o třech mladičkých zpěvačkách, které během natáčení reality show ve staré, opuštěné nemocnici osvobodily dosti nasraného ducha, je klasická, mnohokráte viděná duchařina s pár nechutnými záběry a chvílemi strašidelnou atmosférou... Díky naprosto stupidnímu scénáři neměly hysterické herečky moc co hrát, děj se chvílemi, a to i přes opravdu krátkou stopáž, nepříjemně vleče a jakákoliv logika dostává těžce na prdel... Takže zbývá jen pár nechutností a nepříjemná vizáž ducha stařeny, která byla očividně inspirována v šedesátých letech populární Ghost Cat... Ne, tohle se šikmookým moc nepovedlo...

Ale jo... Docela zábavné béčko, ve kterém je nositelem vtipu zejména natvrdlý, ale úžasně zahraný režisér béčkových hororů, v podání Billyho Zanea... Jinak není moc o čem psát... Příběh je stokrát ohraná variace na japonské duchařiny, vraždy jsou lehce gore a docela zábavné, herci odehráli v rámci možností své a kupodivu ani Danielle Harris mě příliš nesrala.:. Takže jako jednohubka, proč ne...

Jít hledat ztracené dvojče do lesa, kterému se přezdívá Les sebevrahů, nezní jako příliš šťastný nápad... Sára na to však nijak nedbala a do lesa se vydala... S průvodcem, který očividně skrývá nějaké to nepěkné tajemství a který by velmi rád Sáru prohrábl... Nedočká se... Zato se Sára dočká několika halucinací a stoupající paranoii... No a to je asi tak všechno... The Forest je podprůměrná duchařina, tuctově zpracovaná, se silně nesympatickou hlavní hrdinkou, která dělá vše přesně naopak, než by měla... Atmosféra veškerá žádná, srbský les je zcela nestrašidelný, takže hodina a půl se zdá mnohem delší... A nejvíce nasere, že tenhle film potenciál měl, ale debutující režisér ho vůbec nevyužil... A to je škoda...

Už název filmu asi dokáže většině lidí napovědět, co je v následující hodince a půl bude čekat... Ano, silně digitální dinosauři si na americkém západě vyšlápnou na obyvatele malého městečka... Nejedná se tedy o klasické kovboje, ale ono je to v zásadě jedno, protože tito herci by se neuchytili ani v ochotnickém divadle, dialogy jsou neskutečně stupidní, efekty nestojí ani za zlámanou grešli a Eric Roberts je ve filmu... no prostě jen aby tam byl... Jedná se tedy o totální blbost, ale já se chvílemi docela bavil, takže za dvě...

Od Jennifer's Body jsem považoval Karyn Kusamu za neschopnou krávu, která nikdy nedokáže natočit atmosférický film... Spletl jsem se... The Invitation je skvěle natočený konverzační thriller, se silně znepokojující atmosférou plnou paranoi, postupně gradující až k hororovému konci... I když je děj lehce předvídatelný a 80 minut se prakticky nic neděje, režisérka díky mnoha různým náznakům dokáže spolehlivě udržet divákovu pozornost až do konce... Poslední záběr je pak opravdová lahůdka... Jsem nadšen...

Začnu varováním před zdejším nesmyslným obsahem k filmu a lehce to napravím... Steinmetz je podivný chlapík... Běhá si tak po městě s bílou myší v ruce a všech kolemjdoucích se ptá, zda ji vidí... Proto se není co divit, že skončí na psychiatrii, kde odmítne s kýmkoliv mluvit, kromě známého neurochirurga, doktora Holsta... A protože je doktor Holst zvědavý člověk, tak mu samozřejmě taková žádost od zcela neznámého člověka nedá spát a vydá se za ním do nemocnice... Po podivném rozhovoru, ve kterém Holst žádá vysvětlení, jak pacient do pokoje propašoval whiskey a doutníky, Steinmetz ze zamčeného pokoje prostě zmizí... Zanechá však pro doktora Holsta vzkaz, kde se opět setkají... Holsta trápí nezodpovězené otázky, takže se za podivným Steinmetzem vydá pro odpovědi, které je mu ochoten Steinmetz poskytnout, ale jen za dvou podmínek... Zaprvé, že nikomu neřekne o tom, co se od něj dozví a za druhé, že mu provede operaci mozku... Steinmetzovým tajemstvím je, že dokáže silou mysli zhmotnit jakékoliv své představy, včetně organického života, ale jen na krátkou chvíli... Proto potřebuje operaci, což racionální doktor Holst odmítá... A tak Steinmetzovi nezbývá, než si nějak pomocí svých schopností poradit sám... To k příběhu asi stačí, ať zbytečně neprozradím nějaké to překvapení, už jen proto, že je film dopředu dosti čitelný a tak jich moc není... Muž, který si vymyslel život, je komorní kousek o několika málo postavách a pár interiérech se zvláštní atmosférou... Herci odehráli standard, co však zamrzí, je prakticky absence hudby a několik hluchých míst, díky kterýmž se snímek postupně stane hodně rozvláčný... Ale i tak ho na jedno shlédnutí doporučím, protože na tenhle kus bude asi každý reagovat zcela jinak... Jo a o horor se nejedná ani náhodou...

Standardní duchařina, která vykrádá vše okolo daleko... Příběh o matce, která přivede ze záhrobí svého mrtvého syna, samozřejmě povahově lehce pozměněného, mně lehce připomněl Řbitov zvířátek... Atmosféru má film poměrně slušnou, zhruba dvě lekačky zafungují, trochu však zamrzí malý prostor ducha malého kluka... Prostě duchařská jednohubka, která sice nenadchne, ale v záplavě silně nepovedených podobných hororů v posledních letech, rozhodně ani neurazí...

Od hororové komedie o přerostlých vosách očekávám tři věci... 1. Klasickou trikovou stránku a žádný digitální bordel - což až skoro do konce bylo splněno... 2. Pořádné gore - toho jsem se dočkal jen v malé míře a zamrzí to zejména proto, že prostor na pořádné jatka ve filmu byl... 3. Zábavu - a tady Hmyzáci pohořeli na celé čáře... Tenhle kus se na komedii bere zbytečně moc vážně a k tomu romantická linie, která člověka tak maximálně nasere... Za mě promrhaný potenciál...

Obyčejné, ničím nezapamatovatelné monster béčko, jakých se v šedesátých a sedmdesátých letech natočily tisíce... Klasicky jednoduchý příběh o chlapíkovi, kterému v hlavě uvízne kousek meteoritu a díky němu se mění ve vraždící monstrum postrádá atmosféru, herci jsou nemastní, neslaní a efekty docela slabé i tu dobu... Takže pro fanoušky monster filmů na doplnění sbírky, ostatní raději ruce pryč... Já se docela nudil...

Míra je prostě frajer... Nejen, že dokáže jednoduše připravit jídla hodné minimálně jedné Michelinské hvězdy, ale tento luxus na talíři dokáže i divákovi neskutečně kultivovaně prodat... Jsem nadšen...