leafroller

1964, USA. To samo o sobě by jako hodnocení mohlo asi stačit. Jenže tyto události se neděly v roce 1964, děly se sto let. A taky v roce 1964. Člověk si vzpomene, jak urputně a vytrvale mluvíme o komunistickém teroru 50. let, o soudnich procesech a desítkách mrtvých. A pak tu máme demokratickou západní zemi, kde nejenže probíhaly podobné politické procesy, ale kromě toho jsou lidé jen tak, často čistě náhodně, chytáni na ulici a umučeni k smrti a nikoho to očividně moc netrápí. Čert ví, kde umřelo více lidí.....

Musím přiznat, že se mi tato recenze píše docela těžko. Divergence byla myšlenkově i dějově v podstatě uzavřený počin, k němuž nebylo co dodat. Navázat na takové dílo je proto poněkud obtížné a v Rezistenci se převážně rozvíjejí původní témata. Také některé rozumové pochody hrdinů mi byly vzdálené více, než mi bylo příjemné. Nicméně i zde lze najít něco nového k přemýšlení. Zajímavá a v roce 2024 nadmíru aktuální je třeba myšlenka uzavřeného města ve zdánlivě nebezpečném světě, jež se ve filmovém scifi žánru objevuje průběžně, ale s železnou pravidleností. Rezistenci zkrátka zcela jistě neuvidím tolikrát jako Divergenci. Ale pokud si ji přeci ještě pustím, potom jistě kvůli tomu krátkému sestřihu, co tý holce fakt moc slušel.

Když jsem to tenkrát viděl ponejprv, uchvátilo mě téma i zpracování. Krásná hrdinka v trochu klišovitém prostředí, jemuž však bezpochyby vděčíme za celkem přijatelnou stopáž. Jenže je rok 24 a aktuálnost filmu začíná nabývat děsivých rozměrů. Myšlenky se vynořují a metafora stává se podstatou. Takže máte dvě možnosti. Buď koukat na dosti průměrné teenagerské scifíčko, nebo se trochu zamyslet a podržet ten korek pod vodou trochu silou. Silou myšlenky.

Velmi zajímavý vhled do tradice, jež narozdíl od všech těch českých vesnických karnevalů skutečně žije. Dobré je také zamyšlení, do jaké míry je třeba respektovat i přání ostatních obyvatel regionu. Každopádně nahradit obrovské historické, antropologické a přírodní bohatství povrchovým dolem nevidím jako úplně dobrý nápad. A ty ušanky byly prostě boží.

Pokud někdo u filmu s Arnoldem řeší scénář nebo logiku, potom asi upadl na hlavu. Na tyto filmy koukáme z jiných důvodů, od těchto filmů očekáváme něco jiného. A vždy to s jistotou dostaneme. To je ta krása logiky. S Arnoldem je jistota, že dostaneme přesně to, co jsme čekali.

Trochu zmatení, jinak nadšení.

Pro mě naprosté zjevení a jediný český film se širokými záběry, který si vybavuji. Originální nápad, který dokonce zaměstná i šedou kůru. Smysl pro detail v našich poměrech nevídaný. A to elektrické xemko bylo fakt boží. K české kinematografii mám obecně spíše odpor, ale tohle byl v jednom týdnu už druhý film, který mě uchvátil.

Fenomenální Karel Roden v příběhu, který je tak plný, že je doslova přeplněný. Hlavním motivem je fatální selhání státu, který vyhazuje desítky miliard za zbytečnosti (jako jsou třeba zbraně) a přitom nedokáže zajistit důstojnou péči o své potřebné, kteří tak musí ničit život svým blízkým a to, aniž by o tom mohli vědět. Dalším motivem je fatální selhání státu, který úmyslně nastavuje zákony ve prospěch lichvářů na úkor potřebných, bez ohledu na všechny okolnosti. V neposlední řadě je potřeba připomenout fatální selhání státu v otázce odborného posuzování potřebných při řízení o přiznání vcelku zanedbatelných sociálních dávek. Vážně nechápu, jak se do filmu stačila vejít ještě analýza rodinných vztahů, které mi přišly tak ukázkové, že to pro mnohé jistě bylo skoro jako pohled do zrcadla minulosti. Nebo současnosti. Podruhé se na to jistě nepodívám, ale jednou to fakt stálo zato.

Velmi příjemný politický thriller nejenže nabízí mnoho témat k zamyšlení, především je však velmi aktuální a stále více aktuální. Je potřeba, abychom konečně pochopili, že svět řídí lidé, pro něž je celý národní rozpočet České republiky jenom malý prd ve větru. Money, money, money must be funny in the rich man's world......

Vědět, že se jedná o první díl trilogie, nikdy bych se do toho nepouštěl. Jenže já to nevěděl.