leafroller

Stejně jako u Posledního výstřelu se jedná o dospělou detektivku pro dospělého diváka. Nicméně ubylo na hutnosti a přibylo scén pro příběh naprosto zbytečných a nezbývá než doufat, že tento trend nebude v dalších pokračováních nabývat na rozměru. Výkon Slečny Smulders bohužel nemohu objektivně posoudit, protože ji prostě nemám rád, přijde mi naprosto umělá a nepřesvědčivá, prkenná. Závěrem se velmi neodbytně vnucuje jedna otázka: Jak přišla slečna Danika na jméno Jacka Reachera? Pevně věřím a doufám, že odpověď na ni, jsem pouze prošvihl a slibuji, že napodruhé si na to dám opravdu velký pozor. Prozatím to filmu srazilo dalších 10%. Uvidíme příště.

Ač epicky dlouhý, dějově spíše komorní snímek, jehož jednotlivé epizody více než by objasňovaly a rozšiřovaly tok informací, spíše poukazují na prostředí a konflikty, kterým museli hrdinové čelit. A vzhledem k tomu, že lze myslím bez obav věřit sdělením o sumách, které boj s drogami stojí daňové poplatníky, nezbývá než ztotožnit se s názorem vyřčeným ve filmu Imigranti, že by možná bylo lepší a rozhodně levnější problém legalizovat. K drogám se dnes běžně dostanou i děti ze základních škol a z toho usuzuji, že policejní boj neudělal od 80. let, o nichž tento snímek vypráví, příliš velký pokrok. Jen nás to stálo miliony na úplatcích a šarádách. Bohužel staré myšlení, na kterém si dnes tak zakládáme, změníme jen velmi těžko. Škoda. K filmu samotnému snad jen toto: ocenil jsem nejen řemeslnou práci, ale i soundtrack.

Pokud se přeneseme přes typicky komixové extrémismy (sakra, existuje to slovo vůbec?), jakože za 2 boule a mrtvý štěně musí umřít asi 150 lidí, dostaneme čistokrevný thriller, jakých jsme ale viděli už mnoho. Přesto neurazí. A vzájemný vztah dvou hlavních oponentů mi přišel dokonce zábavný. Nicméně takový Equalizer mě jako čistič prostě bavil víc.

I když bylo jasně a bohužel i hodně vidět, že pan Chan už je dost páprda a rozhodně to nedává jako před lety, byly ve filmu slušné momenty a scéna s matrjoškami zůstane v mém srdci asi navždy. Navíc jsem se při každém držkopádu musel ptát, zda to pan Knoxville opravdu dává pořád sám a setrvávám ve víře, že ano. A pokud bychom vynechali těch 10-17 zbytečných minut, byla by z toho dokonalá jízda.

Docela mě zajímalo, jak budou na film reagovat různé věkové skupiny. Za mě se jednalo o svěží snímek s pozoruhodným myšlenkovým přesahem. Minimum hluchých míst, žádné zbytečné předstírání, ani touha po umění či hloubce. Snaha o co největší pokrytí všech možností souvisejících s daným fenoménem. Filmů s tématikou sociálních sítí je stále ještě zoufale málo a přitom má toto téma tak velký potenciál. Někde jsem četl, že je to film z blízké budoucnosti a nezbývá, než s tímto tvrzením souhlasit. Zůstává otázka, zda je to dobře nebo špatně. Já hlasuji pro dobře.

Časové rozsáhlá a výpravná kronika amerického boje proti rasismu a otroctví, tentokrát z pohledu obyčejného jižana, opět dokazuje, jak malý pokrok v myšlení americký občan za posledních 150 let zaznamenal. A kdykoli si přečtu v novinách o tom, jak policie jen tak zastřelila neozbrojeného černocha, ptám se, zda máme opravdu nové tisíciletí nebo jsme pořád v roce 1863. A upřímně mě dost děsí, že někteří místní uživatelé označili film za „negromilský“. Myslím, že to o nich a potažmo i o stavu celé naší společnosti hodně vypovídá.

Stejně jako u stále více snímků z poslední doby bylo pro mě těžké fandit hrdinovi s jeho úkolem, protože jsem se okamžitě ztotožnil s myšlenkou pana badguye. Nekontrolované přemnožení lidstva považuji za hlavní příčinu tristního stavu, v jakém se nacházíme a nevypadá to, že by se měla tato situace jakkoli zlepšovat. Naše nízké, sobecké a vpravdě středověké myšlení nám brání hledět kupředu a čelit vyšším problémům a výzvám. A tak zatímco pan profesor ze všech sil usiluje o záchranu naší úpadkové společnosti, já jsem se jen modlil, ať ten krám vybouchne. Lidský život je totiž jednoznačně nejpřeceňovanější věc na této planetě a ve vesmíru vůbec. Po přanýřování pokrytecké katolické církve mi pan Brown tedy podruhé kápl svými myšlenkami do noty. A chápu, že se v rámci zachování vlastního života musel přiklonit na stranu stáda.

Po poněkud parodickém třetím dílu hledají tvůrci směr, kam se bude série dále ubírat. Jak už dnes víme, tak čisté zaměření na válečnou budoucnost sice neprošlo a další díl se opět vrací ke kořenům, tím si ale tuhle slepou odbočku nemusíme kazit. Jedná se o tradiční termiakčňárnu zpestřenou myšlenkou trochu jiného terminátora. Film se mi líbil i na potřetí a považuji ho za tradiční oddychovku, která neurazí. A kdo má potřebu za každou cenu srovnávat, ať si položí otázku: je to dobrý film nebo není? Moje odpověď zní ano.

Vynikající původní plán a myšlenka studia umělé inteligence v konfrontaci s lidskou povahou je zde bohužel rozmělněná v jakémsi pokusu o akční snímek, což je obrovská škoda, protože jinak by to nutilo diváka více přemýšlet. Takhle je ovšem tato myšlenka zcela zastíněná a ve chvíli, kdy si robot nasadí "snímač mozku", definitivně pohřbená v nánosu akčního odpadu. Celá dějová linka kolem pana Jackmana je podle mě zbytečná a jeho postava zcela jednoznačně trpí "syndromem Indiany Jonese", tzn. že pokud by ve filmu vůbec nebyl, výsledek by byl stejný. Jinak se mi hodně líbil soundtrack.

Představuji si, že se Bruce, Arnie a ostatní akční borci jednou za čas sejdou a nad pivem bilancují, co všechno ve filmu dokázali jako první. V tomhle případě si pan Willis připsal na seznam sestřelení vrtulníku autem a akční honičku kamion vs. stíhačka. Už tohle samotné by mě asi k tomuto filmu přitáhlo. Jenže tím to nekončí. Vysvětlení funkce zpravodajství od pana Longa považuji za jeden z nejlepších monologů poslední doby. Jinak myšlenka ovládnutí čehokoli díky připojení k síti je stará už více než 20 let a pořád mi přijde, že si to většina lidí vůbec neuvědomuje. A i když se v tomto případě tvůrci vůbec nenamáhali zabývat detaily, jako akčňárna to funguje výborně a na ovladač si ani nevzpomenete.