Tiiso

Počin Schumachera trpí problémem, který se v hollywoodu často ukazuje. Snímek se tváří, že je něco více než doopravdy je. Žánr, který nám představuje byl už tolikrát ztvárněn, že realizace musí být zatraceně dobrá aby obstála v dlouhé frontě konkurentů a nezapadla do zapomění. Nebezpečný klient se moc neprosadil, tedy samozřejmě v mých očích. Režisérovi se nepodařilo dostatečně vytvořit správné klima kolem hlavního dětského představitele. Práce s dětmi není jednoduchá a scény, které možná v knize fungovaly, díky čtenářově fantazii, zde tolik nepracují a světe div se, nedokázali ve mě budit strach o chlapce ani když mu byl v patách zlý záporák. Ona celá ta mašinérie, kolem dětského světa, jeví se poněkud neslaně a nemastně. Dozajista zde hrál svoji roli nekvalitní dabing, ale přes to na mě výkon Renfra nezapůsobil oslňujícím dojmem. Lépe na tom byla Susan, které se docela dařilo a dále pak Lee Jones, který má tu kliku od pána boha, že může jen sedět a někam se koukat a vypadá to skoro na oskara. Mimochodem jediný on měl skvělého dabéra. První dvě třetiny příběhu se jakž takž držely nějakého rozumného konceptu, a uvěřitelné realizace. Poslední třetina již nikoliv a režisér nám zde předvedl situace již patřící do žánru zábavné fantasy, či scény náležící do katogorie, neohrožených agentů dvojitých nul. Takže výsledek? Lepší dvě hvězdy a na film z roku 1994 asi brzy zapomenu.

Nedobrovolně jsem nyní, odsouzen ke sledování našich čtyř největších tv stanic. Asi tak měsíc a ještě nehméně jeden budu. Žádný jiný kanál, žádné domací kino. A tak mám dobrou průpravu k tomu, abych si mohl potvrdit jak slabou filmouvou úroveň televizní vysílání má. Mělo ji asi vždy, ale teď mě to přijde dvojnásob. Kolik dobrých filmů jsem za ten leden na obrazovce spatřil? Dva? Tři? Snímek Riskantní plán reputaci jedné nejmenované stanice nezlepšil. Ačkoliv si Mulcahy o svém dítku myslel opak, nedokázal kvalitou film dosáhnout ani průměrné laťky. Pěkná, jednoduchá dějová linka je zničena dialogy, hereckými výkony, často samoúčelným dějem, nedokonalou realizací, plytkou hudbou, statickou kamerou a příšerným českým dabingem. Pozornost při sledování mě neustále kolísala kyvadlovým pohybem nahoru, a zase dolů. Ačkoliv herce Kilmera mám rád, i přes jeho časté neúspěchy, zde dostal roli, která mě byla nesympatická a tak jsem měl zkaženou i tuto malou soukromou radost. Charakter pubertálního zlodějíčka mu nešel dobře projevit a neustále jsem musel pozorovat jeho přihlouplý úsměv. Basingerová se snažila dát do své role celé srdce, ale scénář ji trestuhudně nechával na holičkách a tak její snažení se často míjelo s účinkem. Film prohrává boj s časem a jeho videová kvalita nemůže obstát s okolní konkurencí.

Francouzská kinematografie v jednadvacátém století, jak vidím, na tom také už není nejlépe, ačkoliv hodnotit jaro podle jedné vlaštovky je holý nesmysl. Ale co říci na thiller, který se tváří jen jako telvezní film, se všemi svými neduhy, co tv produkce přináší? A nikde jsem ale nic o tv produkci nečetl. Námět přes některé zajímavé aspekty, nepřináší nic co by nebylo již viděno. To znamená, že tvůrci by v tomto případě měli sáhnout po charismatickém herci, a hned za tímto musí vyšperkovat realizaci dějě. Ani jedno, ani druhé se nestalo. Jak de Caunes, tak všihni ostatní svými hereckými projevy neoslňují. Ani bych to od takového snímku možná nečekal. Ale nikdo zde nehraje ani průměrně. Vlastně zde nehraje nikdo. Dialogy jsou odříkány a pohybové aspekty scén jsou buď odchozeny či odběhnuty. Takže co se týče postav, kde nic tu nic. Děj se, jak jsem podotknul ničím zvláštním neprojevuje. Amnésie hlavní postavy, žurnalisty, slibuje spousty dobrých pátracích scén a zápletkových šmodrchanců. Ale zůstalo u slibů. Tvůrci zotročili dějovou linii do jakési rovné, čisté přímky. Nenechali nikomu, ničemu prostor a nesmlouvavě, na úkor kvality samozřejmě, ženou události rychle ke konci. Caunes dostává ode všech z jeho okolí, s kterými měl co do činění, před ztrítou paměti, vzpomínací informace po dávkách, hezky jednu po druhé. navíc lehce předvídatelně. Na jeho otázky se všichni tváří stejně, což je silně nepravděpodobné a dosti vykonstruované. Vše je bez emocí, bez klasických živozních zádrhelů. Příběh působí sterilně a samotný děj naivně. Takto se to celé pohybuje po sto šest minut, abych nakonec se dočkal závěru, který režisér předpokládal, kdoví jak nebude překvapující. Nebyl. Největší radost jakou mě přinesl tkvěla v tom, že to byla scéna poslední a dokázala hluboce podprůměrný snímek aspoň trochu důstojně ukončit. Film je krásný důkaz, jak může vypadat produkt, pokud se vaří pouze z vody.

Frank Sinatra se snažil seč mu síly stačily a zapadnout do škatulky drsného detektiva s citlivým srdcem ze staré školy, se mu podařilo pouze z části. A jeho nadprůměrný výkon za to opravdu nemohl. Tentokrát nese vinu neschopnost scénáře umět se zařadit do nějakého čistějšího rámce. Děj je svou náplní uspokojivý, realizací vyrábí žánrovou atmosféru. Kamera se chová profesionálně, a i přes tradiční podprůměrný dabing, jsou dialogy nápadité a věrohodné. Ale jako celek, vyprávěný příběh neumí držet stabilní tempo. Vypravěčské návraty do minulosti jsou rušivé a vlastně celá záležitost rozklíženého manželství se jeví nepřirozeně a od tvůrců je to jen čistý kalkul, který ztrácí svým projevem originalitu a pravděpodobnost. Sledování detektiva jdoucího za pravdou je na druhou stranu příjemné, detektivka se opravdu dokáže nést v duchu detektivky, i když místy vypadává z kolejí a všem okolo dává velkou práci, ten rozjetý stroj na ty správné koleje opět nahazovat. Každopádně se režisérovi průměrné intence podařilo, víceméně po celý snímek udrže a výsledný zážitek po závěrečných titulcích nebyl rozpačitý či negativní. Více z filmu rozebírat by bylo mlácení prázdné slámy.

Madla z cihelny je velmi podprůměrným snímkem, který nedokázal natrvalo mou pozornost upoutat. Během vysílání, jsem udělal dost věcí okolo a když mě nějaké diaolgy statického obrazu unikly, nějak zvláště mě tato skutečnost nevadila. Prostý příběh o prostých lidech je látkou vyznačující se skrytou sílou a při dobré režii se z ní dá vytvořit přitažlivé dílo. Pod taktovkou Slavínského se to podařilo napůl. Dialogy všech zúčastněných jsou projevem spíše divadelným než filmovým. Statická kamera zmíněnému napovídá. Haas má prkenný projev a Baarová naopak dosti přehrává a ve své roli mě byla většinou nesympatická. Příběh se bez složitých a z průměru vybočujících okamžiků přibližuje k lehce předvídatelnému konci kde s posledními titulky skončí. Skončí bez většího prožitku a bez větších emocí. Hodnocení osciluje donekonečna mezi dvěmi a třemi hvězdami.

Film je nadměrnou programovou produkcí degradován někam do bezedných nížin. Ačkoliv svým průměrovým projevem má okamžiky, kterými umí pobavit a také se i zamyslet. V socialistickém mantinelovém světě může být pro spousty režisérů problém prosadit svou myšlenku a tak často vznikaly snímky snažící se nikoho neurazit, působit vyrovnaně a vduchu pracujícího lidu pozititvně. Sice bez absencí častých sudruhů a politického podtextu, ale přeci jen málo pod kůži zarývající se, působí komedie pojednávající o jednom létě, několika krav, převrhnutém traktoru a naplněné lásce. Úroveň snímku drží nad hladinou bezesporu herci a jejich mladistvé (Hanzlík, Kolářová) skotačivé výkony. Dospělý nadhled a výchovný aspekt přinášejí herci starší generace a celý tento projekt působí nenásilně a líbívě. Ve svém celkovém efektu, ale nedokáže přinést nic silnějšího než pár komických scén a humorných okamžiků. Ano co bych také měl od komedie více očekávat. Ale i komedie se dělí na několik skupin a tato patří do všemi nenáviděné: nikoho neurazí, ale také nepřekvapí. Já sám se filmu vyhýbám když je uváděn v televizi a jeho projekci si sám určuji a pouštím ho když mám na něj opravdu chuť. Snímek vyzní daleko lépe a uspokojivěji.

V obsahu filmu jsem si mohl velmi dobře potvrdit, jak málo se mění lidská touha po zábavě a rozptýléní. Rok 1936 či 2O1O, je to celkem jedno, kina vyprodávají fantazie a apokalytické vize, prohra společnosti na všech frontách a zároveň osobní výhry jedinců, které můžou přerůst až v nadnárodní věhlas. Poselství ukryté ve snímcích jako je Za sto let, je jedno z nejsilnějších, a vždy bude umět diváky zaujmout ať už je příběh o čemkoliv. Zde se přidala odvážná vizualnost, na svou dobu velmi dobře provedená a s detailem zrealizovaná. K vizuálnodti, tvůrci přidali krkolomný děj, se širokým záběrem jednoho století a jednou malou soukromou ságou, kde nastupující generace má už po krk žít v chybách svých předků a berou vývoj světa do svých rukou. Forma filmu a realizace si zaslouží své vysoké neotřesitelné hodnocení. Tvůrci své veliké představy umě ztvárnili. Příběh místy působí nedovařeně a přes koleno lámající se, ne však v takové míře aby mě od vyprávění odháněl. Film jsem do sebe nasál bez vážnějších problémů. Málo která scéna dělala dojem naivity či nechtěné komedie. Jen některé dialogy zapůsobili divadelním a teatrálním dojmem. Ale to patří k době realizace. Hudba mysteriózní a pod kůži se zarývající. Zkomponovaná s citem a přehledem. Herci. Nevím, mám ale dojem, že všichni hráli nějak stejně. Hodně ploše abez výraznějších individualit. Dnes po třech dnech ani nevím jak hlavní postavy vypadaly. Asi nešlo v tomto filmu tak o herecké projevy, jako spíše o marast lidského hemžení. Nicméně film řadím k těm povedenejším počinům světové kinematografie, a mrzí mě, že mě není tak dvacet, nepíše se rok 1936 a já nečekám v Londýně na Baker Street před kinem ve frontě na vstupenky.

Víte proč jsem film dodíval do konce? Jelikož jsem byl zvědavý jak to bude dál. Tato věta je replikou použitá z filmu. A má odpověď je více než pravdivá. Dá se řící, že snímek mě nezaujmul až tak svou kvalitou příběhu, jako spíše tématem v něm obsaženým. Snímek splnil záměr tvůrců. Jelikož chtěli vyprávět o člověku, jehož projev zaváněl poněkud nekonvečním způsobem. A nekonvenčnost to je to o co tu kráčí. Chování pana Sterna přinejmenším zaujme. Někoho více někoho méně. Někdo se jeho vyprávění směje, druhý spíše křižuje. Ve mě vzbudil pocity rozporuplné a ne lehce zařaditelné. V začátku filmu se mě hlavní hrdina jako člověk líbil a choval jsem k němu určitou náklonost. Ta s přibývajícím časem mizela. Ne proto jak se Howard uměl chovat a jak nestydatě dokázal ve svém pořadu, poukazovat na rozličné témata. Nejsem žádný puritán, a styl konverzace až na několik vyjímek nebyl až tak šokující. Svět pomalu a jistě hrubne a dnes už nás jen tak něco nevyvede z míry. Ale spíše proto, kam člověk musí zajít aby na sebe strhnul pozornost. Je smutné, že jedinec musí začít ostatní šokovat obscéností aby mohl vyjadřovat své myšlenky a postoje. Svět blázní a tento film to jasně dokazuje. Pokud člověk chce hovořit k veřejnosti, tak aby zaujmul je nucen krkat, prdět, pouštět hrubá slova a na veřejnosti souložit. Celá tato záležitost je jasným senzorem kam společnost spěje. Tudíž Stern jak ve filmu tak i v osobním životě splnil to co si předevzal, a i přes jeho nedostatky, ( kdo je nemá ), nedává svému okolí moc na výběr. Prostě ber nebo nech být. Alarmující může být poselství snímku, které je hlavně v samotném závěru filmu, kde přes všechny úskalí vidíme hlavního hrdinu, že k štastnému konci přece jen došel a navíc vydělal i nějaký ten peníz.. Snímek je natočen v dobré atmosféře a v solidním tempu. Jeho děj sice velkým kalupem spěchá ke konci, ale u autobigrafie je takovéto ztvárnění vlastně nutnost. V jiném případě by minutáž projekce rostla a rostla. HLavní postava se chovala velmi přirozeně a byla dobře uvěřitelná. Hodnocení někde mezi třemi a čtyřmi hvězdami.

Televizní film, který svým podáním, nedosahuje ani kvalit dobrého filmu kategorie B. Velmi špatné ztvárnění, nenápaditá kamera, absence jakékoliv inovace. Výběr herců je ze zásob nekonečného televizního průměru. Stejně tak to vypadá i s výběrem samotného příběhu. Ačkoliv musím podoknout, že příběh je nejsilnější položka z tohoto čistě komerčního počinu. Nejsilnější v uvozovkách a v porovnání se zbytkem ostatních ingrediencí. Děj neumí vytvořit jakoukoliv atmosféru, jakoukoliv smysluplnou zápletku a jýkoliv okamžik, který by člověka jen trochu vmáčkl do křesla. Nesmrtelné zlo je jen dalším filmem v nekonečné řadě jemu podobných, který má za úkol dát práci pár televizním zaměstnancům a vyplnit následně její program.

I přes velmi slibný námět se režisérovi podařilo natočit velmi nevěrohodný a poněkud naivní příběh. Pohrává si odvážně s lidským jednáním vznikajícím v situacích pod tlakem. Hlavní mužské postavě připravil nehezké okamžiky spočívající v útěku manželky k takříkajíc sousedovi. Jackson se s tímto jen velmi těžko vyrovnává a ačkoliv je věřící svůj žal utápí v alkoholu. Naproti jeho budoucí partnerka v nesnázích neunesla rozchod se svým přítelem, propadá depresím, počně požívat drogy a prožívá neovladatelné duševní stavy, které se interpretují nezvykle velkou nymfománií. Posléze se jejich cesty zkříží a oba začínají prožívat očistu a svou osvobozující cestu k pokání. Až potud se příběh vyvíjí celkem slibně. Ale ve chvíli kdy se dívka octne v řetězech se drama mění v nechtěnou komedii. Postavy se začínají chovat nepravděpodobně a dost nereálně. Ačkoliv Jackson své chování považuje za boží přání, nedokázal jsem jeho postavě věřit. Stejně to dopadlo i s postavou dívky. Přežil jsem scény kdy dívka úspěšně přežívala své abstinenční stavy v náručí černocha a při zpěvu ukolébavky. Ale znásilnění mladého Lincolna už bylo jednou z posledních kapek a děj mě přestal zajímat. Následné sezení u večeří jsem sledoval pouze na jedno oko. Realizace snímku je čistě průměrná a taktéž i herecké výkony. Představitelka ženské role se snaží a její výkon byl bezpochybně nejlepší z celého snímku. Film má slušný začátek, ale druhou půli režisér nedokázal udržet pevně ve svých rukou.