Tiiso

Jsem hodně přesvědčen o skutečnosti, že film více řekne člověku, ať už v pozitivním či negativním pohledu, který je obeznámen s dílem Bukowskiho. Sice ve většině případech na úrovni srovnávání, ale to na situaci nic nemění. Ale divák, který o něm nikdy neslyšel si také může přijít na své. Zpočátku sledování filmu jsem na tom byl podobně. S knižním dílem výše uvedeného spisovatele jsem se setkal a nějaké kusy přečetl a tak jsem měl jakousi možnost se z atmosférou příběhů seznámit. Z touto atmosférou jsem snímek z počátku konfrontoval, ale zhruba tak po třetině jsem toho zanechal. Našel jsem totiž ve filmu linku, či spíše rovinu vyprávění, která stačila na své vlastní místo na slunci a konfrontace nebylo zapotřebí. Neměnící se obrazy života muže, jeho občasných žen, všude přítomného pití a cigaret, s velmi dobrým Dillonem v hlavní roli, stačily hravě dokázat upoutat mou pozornost a co více najít v tomto sledu jakoby nudného příběhu, i určité zalíbení a prostorovost. Jak děj tak i výkon herce jsou uvěřitelné a pokud někdo zvolí takovýto způsob života, věřím, že by mohl vypadat i takto. Snímek má v sobě obsaženu určitou atmosféru a i přes skutečnost, že v poslední čtvrtině ztrácí na síle vypravovat, dokázal mě pořad svým způsobem bavit. Neznásilňoval mě nějakým určitým svým poselstvím, k tomu abych do budoucna se měl zamýšlet nad podstatou žití. Vůbec film nemá v úmyslu nějak člověka kázat či zvěstovat mu velká moudra. Je to takřka takové malé soukromé drama člověka, který nic jiného nehledá než svůj klid a žít podle svých pravidel.

Film prohrává svůj boj o přízeň diváka na všech frontách. Komedie takového typu nesmí míchat pocit reálná ze ztřeštěností scén a humorných gagů. Při sledování totiž vzniká u člověka konfrontace s vlastní životní představou a já jsem si pořád říkal, udělal bych to přece jinak. Tudíž děj mě nedokázal strhnout natolik abych se mohl ponořit do fantazie příběhu a od srdce se zasmát. Asi jen pětkrát jsem zaznamenal natolik humorný okamžik, který stál za označení komediální. A to že jsem se musel dočkat zvracení či pšouku to přece nemá režisér takového formátu zapotřebí. Dokázal tím pouze, že asi nějak dochází nápady. Situaci nemohli zachránit ani žádné herecké výkony všech zúčastněných seč by se snažili jak to jenom mohlo jít.

Snímku se podařilo na plátno převést na plátno kus života lidí, který se nikde v reálném světě takto nežije. Takže mě uniká celkový smysl realizace. Poselství o lidech na kolejích, nebo lépe ze železniční stanice jsem v přisprostlých dialozích a amatérsky ztvárněných scénách nikde nenašel. A to se mezi obyčejnými lidmi jak v pracovním procesu či soukromém životě setkávám více než dost. Ono totiž natáčet běžný život není snadná práce. Dílo musí i tak mít silnou myšlenku a nějakou formu. Protože jinak pozorovat jen bezduché fráze je po dvaceti minutách velká nuda. Ve ztvárnění samotném se neobjevila žádná zkoumavá kamera či jiná nějaká filmová neobvyklost a tak si na závěr říkám k čemu tyto snímky vlastně vznikají? K pobavení nejsou, žádné moudro neobsahují, drama to také není, a ve finále jsem slyšel jen obrovskou snůšku vulgarismů. Jednu hvězdu ze zásady, že nepoužívám odpad.

Průměrný seriál s průměrnými výkony herců. I tento počin trpí typickou nemocí dlouhých televizních pořadů na pokračování a ta spočívá v tom, že po čase, pokud obsah není natolik silný jako třeba Přátelé, Chůva k pohledání či Simpsonovi, ztrácí prostě na síle, originalitě a půvabu. Dva a půl muže tu sílu bohužel nemá a po určité době se člověk zasměje už jen občas. A v tom případě je mě moc líto, ale dvě hvězdičky jsou myslím dost velká poklona.

Dá se říci k tomuto filmu, že jsem se královsky bavil. Nádherné reálie viktoriánského Londýna. Kvalitní kamera, která nám ukazuje skvělou výpravu a dobrou práci se světlem. Použité digitální triky ani citlivé oko nedokáže moc postřehnout. Příběh opírající se o skutečně příběhy je napsán na míru mladšímu divákovi dvacátého prvního století. Žádné přílišné zámotky, žádná přílišná dialogová pauza, ale vlastně pouze jen sled hrůzných činů, které rychlým tempem ubíhají kupředu. Odkazy na vysokou politiku a zákulisní boje vcházejí do děje se samozřejmostí sobě vlastní. Deep podává přiměřený výkon, který sice není absolutně brilantní, ale ucházející. Naproti tomu Holm se svojí rolí celkem sžil a podal velmi přesvědčivý výkon. Věřil jsem mu a dokázal ve mě vzbudil odpor a i respekt. Ztvárnění příběhu je hodně filmové a na hony vzdálené skutečnému příběhu, který se v té době v Londýně odehrál. Snímek mě nedokázal dostat do nějaké nálady, která by mě nechvalně slavného Jacka Rozparovače nějaký způsobem přiblížila. Ale vzhledem k atmosféře, kterou film vytváří jsem ani takovou potřebu nevyhledával. A to ani přes tu skutečnost, že tvůrci čerpali z jasně dochovaných spisů a získaných informací a od pravdy se nikde zvláštním způsobem neoddálili. Film v celkovém pojetí dokáže upoutat a v kvalitním domácím kině nabídne i úžasně namíchaný prostorový zvuk, který vznikl v Lucasových zvukových studiích Skywalker studio.

Občas se na nějaký film těším a ten mě dokáže překvapivě zklamat. Jako toto pokračování Desperáda. Svým způsobem mě zaujaly některé akční scény s Antoniem a pak výkon Deepa, který ve své roli podal svůj specifický výkon. Ale. Příběh působí divným a u Rodrigéze u mě neobvyklým způsobem. Vyprávění často ztrácí ironický nadhled a zklouzává jakoby do vážnějších intencí což mu vůbec nesedí. ( Jak příběhu tak režisérovi ) A to je jeden z hlavních důvodů, proč jsem se nedokázal filmu věnovat s patřičnou pozorností. V mnoho okamžicích příběh působil, že neví kam by směřoval. Nebo lépe řečeno, jsem špatně nebo vůbec nechápal co mě dějovými zvraty chce režisér říci. Snímek obsahuje spousty hluchých míst a jeho dějová neuspořádanost prozrazuje režisérův záměr vytěžit trochu toho mamonu na slávě předešlých dvou počinů. Film je hezkým příkladem toho jak vypadá jakékoliv lidské dílo když se nevyrábí z láskou a od srdce.

Snímku nejvíce ubližuje jeho žánrová rozstříštěnost. Možná to byl od začátku záměr, ale to se mě moc nezdá. Pochybuji, že by kdokoliv ochotně tento záměr uskutečňoval a doufal, že se úmysl v dobré obrátí, když zbývající práce jasně naznačuje běžnou americkou filmovou produkci. Spíše lidé, kteří svými penězi umožnili vznik filmu, sami nedokázali odhadnout sílu příběhu, za každou cenu chtěli obsáhnout všechny možné škatulky a dopadlo to tak jak to dopadlo, totiž tak, že snímek neumí a neví kam se pojetím dostat a trochu více se tam zabydlet. Jistá dějová linka zde samozřejmě existuje. Žena s dcerou v existencionární pasti, nabídka finančního výdělku, který by spousty věcí vyřešil; a když se žena rozhodne nabídku přijmout tak se najednou začnou hrnout ještě větší problémy, spojené s kriminální linkou. Z takového scénáře zručný režisér a solidní herecký výběr může udělat velmi kvalitní film. Jenže režie tak slavná prostě není. Film neví jestli má více vykreslovat charakter hlavní hrdinky, nebo jestli se má věnovat erotické rovině dramatu, či jestli více rozvinout politicky-kriminální zápletku. Vše je ušito velmi rychlou jehlou, s nedostatečnou hloubkou zastavení se spěchá ze scény do scény a v neposlední řadě nikde neexistuje vyjímečný herecký výkon, který by pomáhal se přes tyto nedostatky bez nějaké větší újmy přenášet. Tudíž po skončení příběhu mě na jazyku zůstala pachuť z odfláknuté práce, kterých jsem shlédl už spousty a asi bohužel ještě spousty uvidím.

Mysteriózní prvek příběhu zasazen do dějů druhé světové války má své logické opodstatnění. Jelikož Vůdce byl znám jako veliký hledač všelijakých paranormálních aktivit objevujících se všude po celém světě. Už úvodní kamerou a hudbou film slibuje zážitek, který bude předkládán trochu neobvyklým způsobem. Děj se odvíjí hned od počátku v duchu nepoznaného, a všude číhajícího tajemna a zla. Avšak s příchodem samotné základní pointy se příběh začíná rozkližovat a ztrácet na počátečně dobře vytvořené atmosféře. Ubíhající příběh počíná být samoúčelový a veškeré pojetí jen těžko uvěřitelné. Druhá polovina splňuje standarty kinematografie typu B a nedokáže nějakým profesionálním způsobem už nadchnout či výrazně potěšit. Herecké výkony nikde nejsou ničím výjimečné a doprovodná hudba ve svém syntezátorovém orchestrálním kvílení dost často působí spíše rušivě než naopak. Tři hvězdy za nadhled při natáčení filmu, který režisér už na počátku své kariéry jak vidno vlastnil.

Televizní zpracování této pohádky je na takové hrozivé úrovni, že nelze co hodnotit. Finanční situace televizní tvorby tehdejší doby byla v katastrofální situaci. A nic na tom nemění, že se schovávala za rádoby situační styl vyprávění. Samotnou pohádku pak na kvalitě zvedají vybraní herci. Pro děti v tehdejší době možná dobrý příběh, z hlediska celkové doby a kvality televizního řemesla velmi špatně odvedená práce.

Talk show je žánr, který je těžkým způsobem jakkoliv posuzovat. V prvé řadě jde o osobnost, která pořad moderuje. Když je všeobecně ve společnosti uznávaný, prosadí se na této půdě daleko lépe, i ze slabším obsahem pořadu, než někdo, kdo dobře ovládá mluvu a působí ze svým projevem a obsahem zajímavěji. Není to samozřejmě pravidlem. Talk show Banánové rybičky, získal úspěch právě na obecné známosti Haliny a více než její moderátorskou kvalitou, pořad kolísal od horšímu k lepšímu a naopak, tím jaké hosty na jednotlivý pořad pozvala a získala. Viděl jsem několik prvních desítek epizod až jsem došel k bodu, že mě talk show nic nepřináší a stejně tak i moderátorka. Situace se začaly opakovat a Halina není pro mě tolik zábavná abych se dokázal dívat na pořad jen kvůli ní.