Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Drama
  • Akční
  • Krimi
  • Sci-Fi

Recenze (1 007)

plakát

Případy detektiva Murdocha (2008) (seriál) 

Méně zdařilý pokus o retro detektivku. Doba platná pro staré známé špičky z přelomu 19. a 20. století nesvědčí televiznímu hávu a uspěchanému stylu vyprávění. Myslím, že pokud někdo chce dělat detektivní příběhy, pojednávající o jednom soukromém, famózním mozku, který ze skrytých stop, vystaví celý případ a následně vyšetří, neměl by ho míchat s rádoby moderní atmosférou klipovosti a útržkovosti. Jelikož bylo natočeno již spousty počinů na toto téma, a takovýto produkt, jaký jsem měl možnost včera vidět, nesnese prostě srovnání. Hlavně možnost porovnání sráží Murdocha někam do propadlišť zapomenutí, ačkoliv příběhy můžou býti originální a i zajímavé. První epizoda měla rozumnou zápletku a následné celkem neprůhledné rozuzlení. Ale celkové pojetí, necharismatický herec, nudná hudba a mírně akční třepotavá kamera nedokáže seriál posunout více výše, než na dvě hvězdy.Více není k tomu co dodávat.

plakát

Irina Palm (2006) 

Melodrama, které působí velmi příjemným dojmem jednak díky svým zpracováním tématu a jednak díky skvěle hrající hlavní hrdince, na kterou bylo radost se dívat. Snímek vyzařoval natolik přitažlivou enrgii a zajímavou atmosféru, až jsem opět po dlouhé době zapoměl na okolní soukromý život a naplno se do předkládaného děje ponořil. Prakticky jednoduchá linka děje je výborně okořeněna hereckým podáním, že z jednoduchosti se ve finále stává spletitý šmodrchanec lidských emocí, životních postojů a jasných předsudků. Člověk až neveří, že je toto dílo dítětem jednadvacátého století. Přesvědčivé mimické výrazy a pohledy očí Meggie, dokáží říkat spousty věcí i bezeslov. Každopádně tento film svým klidným obrazovým zpracováním, dokáže ve velké míře vyprovokovat ty správné reakce a emoce. Zasloužené čtyři hvězdy.

plakát

Kobra (1986) 

Čtrnáctelitého kluka, někdy kolem roku 1988, mohl tento film ve večerním skupinovém sledování v klubovně SSM docela dobře oslovit. Byl tenkrát velký hlad po nohrožených hrdinech s automatem za pasem. Jenže tento úzce specifický pohled na věc, kvalitě filmu nepřidá. Režisér dokázal vytvořit superultra akční béčko, kde se nešetří namachrovanými frázemi a rychlými střelami či létajícími noži. Scénář samotného Slaye je strohý, přímý a ušitý na svou vlastní osobu. Dialogově je však pustý a prázdný. A stejnou bezednou prázdnotu vlastní i příběh. Určitou stylovostí vyniká, ale ne natolik aby dokázal vytvořit atmosféru či jiný silnější aspekt. Stallone hraje svou roli, tak jak se v té době cítil a herecké předvádění zůstává jen u toho předvádění. To samé platí i o rádoby femme fatale v podání Nelsonové, která zahrála ještě méně. Sledování tohoto jednoduchého příběhu, který většinou podpůměrně spěchá k průhlednému konci, ve mě nedokázalo vzbudit žádné větší emoce. Ani frajerský styl neohroženého poldy, ve mě nevzbudil chlapeckou náladu a tak s posledními titulky jsem do košíčku pro milodary přihodil dvě hvězdy za statečnost a výdrž pro všechny zúčastněné. Vypnul jsem tv a šel raději spát.

plakát

Lara Croft - Tomb Raider (2001) 

Jednoduchý matematický vzorec komerčního hollywoodu, v celé své kráse. Jelikož firma, která vyrábí playstation má prsty všude, je nasnadě, že u adolescentů (a nejenom u nich) oblíbená počítačová hra, dostane brzy svůj filmový háv. Dostala, a v takové kvalitě jak se asi dalo předpokládat. Ačkoliv přiznávám snímku Simona Westa jisté kvality, jelikož znám daleko horší filmové přepisy PC her, nemohu ale říci, že by jich bylo hodně. Za klad mohu označit samotný příběh. Není nějak zvláště originální (co čekám od herní předlohy) ale je oproštěn od nesmyslů a nelogičnosti. Jeho dějová linka je přímá a jasně směřuje ke svému průhlednému konci. Dále si myslím, že triková práce, taktéž má svou uspokojivou úroveň a ve spojení s velkou úhlopříčkou a prostorovým zvukem z dvd, udělá své. To je, ale tak asi vše co dokázalo potěšit mé srdce. Casting sázel na (poplatné době) jistou kartu a Jolieová Laru představila solidně. Snímek obsahuje všechny produkční schémata, které zajišťují jistý příjem do pěněženek a touto skutečností dílo ztrácí vyšší stupínek z měřidla filmového umění. Je prázdné, bezduché a studené jako psí čumák. Nedovoluje mě zamilovat si hlavní postavu a nedovoluje mě ani abych jí v prožívaném ději, aspoň trochu fandil. Tři hvězdy, z důvodu objektivnosti. Dal jsem v minulosti tři hvězdy už horším počinům, než je tento.

plakát

Noc na Karlštejně (1973) 

Hudební freska Zdeňka Podskalského je veřejností silně přeceňována. Ano z hlediska období, v kterém vznikla, se jí určité originality a kvality nedají upřít. Ale z hlediska úrovně příběhu, či děje, film nic silného neobsahuje a tím pádem ani nenabízí. Měl jsem možnost si tuto skutečnost včera u tv obrazovky potvrdit. Příběh je místy silně hluchý a trestuhodně prázdný. Nabízí skvělé písně Karla Svobody, zákeřně provařené, současným programovým schématem všech našich komerčních, rádiových stanic. Dále nabízí příjemný pohled na perfektně hrající, v té době elitní, herce, kteří se natáčením snímku výborně bavili, a zanechali ve svých projevech, nám, dalším generacím, příjemný pocit ze sledování. Kostýmní práce se ukázala také jako dobře odvedená, až na malé vyjímky, v podobě některých členek doprovodné ženské skupiny královny, které na sobě mají úbory přešité, jakoby z "dederónské" závěsoviny. O hradních reáliích je zbytečné hovořit, jelikož Karlštejn je kouzelný sám o sobě. A tak co řící více? Sílu muzikálu snímek rozhodně nemá, a ani nemyslím, že by chtěl takto působit. Jako romantický příběh, film nefunguje. Takže mě zůstává pouze dobrý pocit z doprovodné hudby a z některých hereckých výkonů. Slabší tři hvězdy.

plakát

Kriminálka Las Vegas (2000) (seriál) 

V roce dva tisíce, tvůrci přišli přeci jen s něčím novým. Spojili kameru, efekty, klipovistost, rychlý střih, co nejméně emocí, akci a velmi silně zvrácené protivníky, kterých je jak vidno, plné Las Vegas. všechny zmíněné atributy zde již byli, ale nikdy takto těsně pohromadě. Zapůsobil tento kotlík, a sledovanost šla nahoru. I přes svou veškerou inovační snahu ovšem seriál nedokázal přelézt všemi zatracovaný žebřík průměrnosti, a svým vlastním nekonečným trváním stravuje sama sebe. Ano našel si zaryté fanoušky, to každý počin, ale hodnoceno objektivním okem, seriál dává více na efekty, příběhy jsou díl od dílu, nevyrovnané ve své kvalitě. Tu lepší, tu horší. Já chci sledovat seriál, kde epizody budou v drtivé většině, kvalitní. A ne střídavá laťka jako na houpačce. Příjemné je zjištění skutečnosti, že jde čistě o práci kriminalistů, kteří sice splňují trapné klišé hodný chlap, hezká žena, ale můžu díky jim, sledovat jen vyšetřování a jsem ušetřen jakýkoliv výletů do jejich osobních životů. Tedy až na pár vyjímek. Takže trochu horší tři hvězdy a je to.

plakát

Svědomí (1985) (TV film) 

Příjemné překvapení a celkem solidní povyražení, mě tento snímek připravil. Greene velmi slušně pracoval a výsledek se dostavil. Z tv formátu dosáhl takřka filmových kvalit, ačkoliv jsme se v drtivé většině pohybovali v interiérech. Kamera byla nápaditá, kvalitní střih a rozumě vybraná doprovodná hudba ve velké míře film podpořila, co do kvalit se týče. Scénárista dokázal vzít své myšlenky řádně do ruky a na jeho díle je to značně pozorovatelné. Dialogy, i přes dabing, mají smysluplný obsah, fungují dobře a jsou (možná až moc) logické. K jejich nedostaku vyzdvihávám skutečnost, že i přes neskutečný počet vět, nedovolují postavám se příliš emočně rozvinout, a nemilosrdně děj i zmíněné charaktery lidí, ženou kupředu. První a třetí třetina snímku je bezdebat silnější oproti prostřední. Po velmi slušném rozběhnutí v počátku, se děj mírně rozkližuje a vypadává z kolejí, což nepříjemně působilo na mou pozornost. ovšem ne v takové míře abych přepnul program. Příběh i tak byl pořád zajímavý, a odvděčil se mě méně průhledeným koncem a důstojným závěrem. Nejvíce viditelné práce odvedl Hopkins se svým velmi dobrým výkonem. Jeho oči fungují dobře, a nejen ony, ho řadí do kategorie vyjímečných herců dvacátého a jednadvacátého století. Herecký projev měl uspokojivý a dokázal neustále upoutávat mou pozornost. Jeho filmová žena už takové příčky nedosahovala. V konečném výsledku se snímek nepravidelně motá kolem třech a čtyřech hvězdiček a to je hodnocení více dobré.

plakát

Plán 9 (1959) 

Wood Jr. mě připravil svým snímkem o vítr z plachet z hlediska jakéhokoliv komentáře. Jelikož jeho dílko je více než rozporuplné či kašovitě rozbředlé, či mohu použít jakýkoliv jiný jakoismus. Nevěděl jsem do jakých vod jsem vstupoval, včera před tv obrazovku. O Filmu jsem nikdy neslyšel a o režisérovi ještě méně. Netušil jsem tedy, že budu mít možnost sledovat parodující počin, který by mohl býti parodující sám na sebe, kdyby ovšem filmový štáb měl parodování v úmyslu. Vážnost děje poskakuje neřízeným způsobem po stupnici nahoru a zase zpět dolů. Tvůrci se drží jakéhosi předepsaného děje, a to je jediná skutečnost, která má co do činění, ať už s nějakým kladem, či s filmovým řemeslem. Dějová linka postupuje logicky, chronologicky, a vyúsťuje v nějaký závěr. Toho film bezesporu dosáhl. Bohužel zde výčet skutečností v oblasti plusového znaménka končí. Za tímto výčtem už začíná svět bizárnosti, fušerství, možná nějaké té dávky nadsázky a v nemalé míře také hlouposti. Možná jsem podcenil celkové seznámení ze snímkem, nikde jsem ovšem nevyčetl, či nenašel upozornění, že jde o drastickou parodii na filmové "béčka", a že se mám tudíž královsky bavit. Nu, vlastně jsem se v konečném výsledku skutečně bavil, sice ne opravdu královsky, ale přece jen hodně. Ale to snímek v žádném případě nezachraňuje. Jeho pointa je ve výsledném efektu značně hloupá, nevyrovnaná a místy silně nelogická, či těžko uvěřitelná. Zápletka spočívající v příletu mimozemšťanů na naši planetu, z důvodu záchrany lidstva samotného a potažmo celého vesmíru, nevypadá dobře. A akce oživování mrtvol, na předložení důkazu existence vyšší inteligence je už jen prvotřídní fraška. Realizace celého snímku je v opačném významu slova smyslu, naprosto bombastická. Patentní cvočky z vojenské bundy, pověšené na provázcích, představující lodě UFO, jsou, myslím nikým doposud nepřekonané. A to je příklad jen jeden za všechny, jelikož na cokoliv tvůrci sáhli to stojí za to. Nikdo si nedělal starosti např. s tím, že ve scéně, která se odehrává uprostřed noci, jsou najednou záběry z bílého dne. Atd. atd. Nebudu unavovat. Buď si snímek vezmu za svůj jako ohromnou legraci, což neobstojí, jelikož zase to taková zábava nebyla, anebo na druhou stranu si snímek vezmu za svůj jako dílo, které nese poselství budoucím generacím, a to neobstojí také, jelikož na takové poselství je moc málo vážný a hlavně legračně provedený. Takže jedna hvězda za odvahu.

plakát

Za branami pekla (1997) 

Vtipně a dovedně odvedený příběh. Tak jednoduše by se dal shrnout výkon režiséra Halla. Na snímku je vidět jakou si dal s příběhem práci. Vyšperkoval jednotlivé scény a následně i k nim přilehlé dialogy. Příběh je místy opravdu velmi humorný a zábavný. Na druhou stranu dostává velký prostor i stinná stránka život, dvou na drogách závislých hlavních postav. A tak se přede mnou mohl rozehrát neobvykle podaný děj, vypravující už stokrát viděnou linii, ale jak podotýkám, dobře podáváným vyprávěním. Ačkoliv jsem ani jednomu herci nevěřil drogovou závislost, byli jinak jejich výkony uspokojivé a v různých scénách filmu jejich podání neoplývalo žádnou chybou či nedostatkem. Snímek dokázal vytvořit určitou atmosféru vyčnívající nad průměrem a tak sledováním tohoto filmu jsem čas rozhodně neztratil. Dozvěděl jsem se spoustu informací a herci mě dovolili nakouknout více do obyčejného života obyčejných uživatelů drog, kteří ještě neztratili svou osobnost a se svým nešvarem bojují a neztrácejí naději.

plakát

Hluboký spánek (1946) 

Reřisérovi Howardovi se do sto čtrnáct minut délky filmu, podařilo neuvěřitelným způsobem nasoukat spousty okamžiků z vynikající Chandlerovi předlohy. Hned od prvních okamžiků se scénářem příběh do mě doslova zakousl a já se brzy dostal do patřičné filmové nálady. Hollywood čtyřicátých let minulého století má hodně do sebe a uměl dělat kinematografii velmi poctivě. Žánr film-noir si Hawks uspůsobil k obrazu svému, a musím řící, že jeho způsob vyprávění velmi sedí mé nátuře a rozhodně mě nevadí. Tvůrci se spíše více než méně drželi věrně knížní podoby, a tak kriminální zápletce nic nebránilo v jejím rozvinutí a v rychlém tempu ubíhající příběh, běžel ve výborné atmosféře stále kupředu. Humphrey Bogart sice na třiceti osmi letého Marlowa úplně nevypadal, ale svým projevem vše zachraňoval a jeho výkon byl velmi přesvědčivý a uvěřitelný. Bacallová v roli Vivian odvedla slušnou práci a hlavně jí filmová postava moc seděla. Hrála přesvědčivě a i s určitou grácií. Warneři poskytli slušnou částku peněz, což se na realizaci projevilo, ačkoliv některé studiové interiéry byly hodně průhledné. Ale psal se rok 1946. Příběh je natolik silný, že vlastním vyprávěním dokáže zaujmout a spolehlivě potěšit i bez velkých filmových příkras. Chandler samotný román psal skoro žurnalistickým rukopisem a tento styl umožňuje dobře vypracovat následný scénář. V celkovém hodnocení jsem si dovolil jít na metu nejvyšší, jelikož snímek dokázal na plno upoutat mou pozornost a ukojit mou filmovou vášeň.