Petus

Ava Gardner jako María je prostřednictvím vzpomínek tří naprosto odlišných mužů tak nádherná, záhadná, okouzlující a svým způsobem opravdu až popelkovsky naivní, že v podstatě nevíte, co si o ní myslet, a přesto nebo spíš právě proto od ní celý film nelze odtrhnout oči. A i když už od začátku víte, jak to všechno skončí, tím více člověka její osud zajímá. Nezapomenutelná postava.

Sladká limonáda, na kterou se vždycky znova ráda podívám a probudím tím ty kousky romantika uvnitř.

Emoce obnažené až na dřeň, naprosto strhující Hepburnová, které zdatně sekunduje O´Toole. Mezi těmi dvěma probíhá takové jiskření, až máte dojem, že chytne plátno. Fantastické dialogy, skvělí mladí herci, mezi kterými stojí za povšimnutí hlavně mladý Anthony Hopkins a budoucí James Bond Timothy Dalton, zkrátka film, který vás až do konce nepustí.

Stručně dvěma slovy: absolutní zklamání. Kromě pár nádherných obrázků přírody a příjemného zevnějšku hlavního hrdiny (což ve filmu tohoto typu opravdu není to nejdůležitější), to byla jedna gigantická nuda. Vlastně si vůbec nedovedu vybavit, o čemže ten film vlastně byl a to je na skoro tří hodinový epos opravdu velmi chabý výsledek. Kandidát na titul propadák roku (oproti původním očekáváním) se právě představil a jeho šance jsou jistě nemalé.

J. -P. Belmondo ve vrcholné formě ukazuje v geniální parodii na špionážní akční filmy, jak by to dopadlo, kdyby měl James Bond, resp. I. Fleming den blbec. Mimochodem scéna s vypadlým písmenkem na psacím stroji mě shodí pod stůl kdykoli si na ni vzpomenu. Tak se mají točit komedie!

Pokud můžeme někomu vděčit za masový kult barevných havajských košil a vlasů v culíku v Čechách, pak je to Nick Slaughter.

Když jsem ho poprvné viděla jako teenager - svkělé. Když jsem ho viděla podruhé - dobrý. Ale po každém dalším podívání mám pocit, že se dívám na typickou americkou agitku a la nedokonale dokonalá a neobyčejně obyčejná americká rodina. Upřímně nebýt Kouďáka, který byl mým pubertálním hrdinou a zároveň bezkonkurenčně nejlepší tv postavou tehdejší tv nabídky, nebyly by to ani ty tři hvězdy.

Nejlepší český večerníček. A nejlepší záporák se slaměným panděrem, jaký se ve večerníčkové pohádce kdy objevil. Čest Krakonošovi, ale sláva Trautenberkovi.

Ať rada Vacátko promine, ale Adamírův hlas a gentlemanský zjev to je za všechny hvězdičky. A kromě toho mám tuhle barevnou verzi mnohem radši než původní černobílou, a to nejen díky panu radovi, ale také díky kouzelné atmosféře, prosycené jemným vtipem a nostalgií prvorepublikové éry.

Jednoznačně nejlepší detektivní seriál (snad kromě Hříšníků), který byl u nás natočený. Ať ho opakují kolikrát chtějí, nejenže se na něj dá pořád dívat, dokonce mám pocit, že se mi čím dál víc líbí. A takových seriálů fakt moc neznám, nota bene těch českých.