Zuza_na

Tohle je praktická lekce irštiny se dvěma milými, trochu přitroublými hochy z Dublinu, jedním ostrým zlodějíčkem Seanem (Don Wycherley) a druhým tak sladkým, i když trošku jednodušším mladíkem Gerem (Cillian Murphy), a postarší dámou (Aine Ní Mhuiri) doplněná atmosférou poklidného života na irském venkově ve své absurdnosti. V bezmála jen půlhodině filmu mě nadchla nezastavitelná smršť gagů, ať už šlo o nákup v supermarketu (arán = chleba, cáis = sýr, im = máslo, toitíni = cigarety), bloudění krajinou (chlé = vlevo, ceart = vpravo, bó = kráva), předjíždění tajemné dodávky, speciální svačinu na odpočivadle (scian = nůž) a hledání klíčů od auta (eochair = klíč), nebo o překvapivý závěr s losováním, který všemu dění dodá nečekaný spád, protože „Zrada se vrací“ (An dtuigeann tú? = Rozumíš?). Atmosféra pohodového Irska za tónů singlu Clubber´s Dream od Buckleyho a Carolyn Lugo, parádní herecké výkony i dobře vystavěný příběh předznamenávají skvělý filmový zážitek z tohoto minimalistického díla.

Milá a pohotová Lisa Reisert v podání Rachel McAdams a bezchybný Cillian Murphy jako přesvědčivý vyděrač Jackson Rippner předvedli v tomto filmovém kousku parádní podívanou. I mě okouzlil (a koho taky ne, že?) zpočátku milý a empatický elegantní mladík s ledově modrýma očima, jejichž světlo se vám vryje do mozku a už nezmizí. Ale zdání na první pohled se v tomto případě rychle změní v panickou hrůzu a strach o své blízké. Uvolněná atmosféra nočního letu se pomalu mění v drama zasazeného do stísněného prostoru letadla i do prostředí luxusního hotelu a okázalého života jednoho politika. Tenhle film zaujme svým minimalistickým přístupem, neotřelou a bezvýchodně vypadající zápletkou i nevšední kamerou a dynamickým zvukem.

Vidím to jako dnes. Je léto, druhá polovina 80.let, a my sedíme v letním kině a sledujeme vesmírnou loď Nostromo, která poklidně pluje prostorem. Spící astronauty čeká ještě dlouhá cesta domů. Jsem spokojená, protože v každém sci-fi přece musí být „náš hvězdolet letěl…“, a když se k tomu přidá volání o pomoc z vesmíru a následné ohrožení celé posádky lodi neznámým tvorem, chytlavá zápletka je na světě. Vše doplňuje krása a neohroženost tehdy mladičké Sigourney Weaver jako Ellen Ripley a její „hlídací“ kocour Jones, přesvědčivý android Ash s vlastními ambicemi v podání Iana Holma, ale hlavně slintající, jen v náznacích viděný, nebezpečný a děsivý tvor v průběhu filmu ukázaný v několika vývojových stádiích svého života. V tajuplné atmosféře letního kina jsem si scénu v síni s vejci, vylíhnutí malého vetřelce z břicha astronauta Kanea (John Hurt), drastickou scénu s Parkerem (Yaphet Kotto), ale i spoustu dalších užila hlavně zvukově po počátečním zděšení, kdy jsem zavřela oči a odmítala je otevřít a dívat se dál. Noční odchod z kina byl pak taky dobré psycho: „je to jen film“ říkala jsem si pořád dokola. I po letech je Vetřelec mistrovské dílo opravdové filmařiny bez teď tak běžných efektů AI s působivou výpravou, s dokonalými zvuky a atmosféru podtrhující hudbou (Jerry Goldsmith) a místy zas nekonečným tichem vesmíru.