Helo

Sice především - řemeslně a technicky na úrovni - "hollywoodskej" akční rubež (=rubanice (můj osobní překlad)), přesto se díky štědrý stopáži našlo hodně prostoru i pro nepříjemnej civilní pohled na danej konflikt. Je to v mnoha ohledech lidsky silný, je to i Bayovsky koulervoucí (alternativní název by mohl bejt 13 hodin: Tajní vojáci z Prištiny), hlavní parta je super a tu beznaděj války alespoň trošku obarvuje cynickým humorem. A hlavně to určitě stojí za to. Ruso-patriotskej patos se dá odpustit, však v tomhle je to úplně stejný jak americký válečný filmy. Jen ten krátkej rozhovor, kde v dobrým vzpomínaj na SSSR, tam nemusel bejt.

Stylizovaná středověká rubanice s trochou filosofování a mystiky a pointou, která skvěle koresponduje s nijakým koncem, přesto nedokáže plně uspokojit.

Rozhodně celkově nikterak horší než jednička, naopak spíš v některých jednotlivostech daleko lepší (a v jiných zase horší). Už to sice nemá tu drsnou, ukrutnou, barbarskou atmosféru, ale sám Conan tady naproti tomu konečně působí jako BARBAR CONAN a ne poloretard Conan, jakkoli to na vtipu stejnýho druhu příliš neubralo (-"I suppose nothing hurts you." -"Only pain."). Celý to působí trochu víc jako klasický pohádkovější fantasy, což je na jednu stranu škoda, neboť to tím přišlo o svojí unikátnost, na druhou stranu je to natočený líp, přehlednějc, zábavnějc a bez výjimky všichni herci tu hrajou daleko líp, včetně Arnieho. Jen Poledouris tu nedostal tolik prostoru, přesto se jeho skvělá hudba dokáže projevit. A taky zamrzí nedostatek usekaných hlav, končetin, krve, nahotinek a podivné, i když funkční monumentálnosti a epičnosti, protože i to prvnímu dílu dávalo zvláštní feeling (ne že by tu krev a nějaká ta hlava nebyla, ale už ne v takový míře).

Herecky hrozný (Conan dobrou polovinu doby působí, jako kdyby byl mírně retardovanej), filmově průměrný, podpořený výbornou hudbou, nahotinkama a nějakým tím litrem krve, ale dohromady to všechno dokáže vytvořit jedinečnou atmosféru. Co ovšem vládne jsou dialogy, který balancujou někde na pomezí epickýho heroismu a epicky vtipný trapnosti a nejspíš proto jsou některý hlášky tak legendární, navíc ještě v podání hlasovýho projevu Arnolda, takže když Conan mluví o ničení nepřátel a nářku jejich žen, nelze se jinak než pousmát.

Nenadchlo. Strašně se to vleče, většinu času je to bez náboje a bez jiskry a jediný momenty, který to z tý nudy na chvíli vytáhnou, je těch pár scén, který daj vzpomenout na animovanej originál - v mým případě to za ty dvě hodiny bylo asi třikrát, to jsem se trochu vrátil do dětství, to zase jo.

Vtipný, krvavý, nahláškovaný, ujetý a ve všech ohledech přepálený. Přesně podle mýho gusta.

Scénář chvílema působí, jako kdyby z něj bylo na sílu vystříháno půl hodiny filmu, ale to je asi tak jediná větší slabina filmu, protože jinak jsem (přestože jsem byl utahanej jak vyběhanej lodní šroub) od toho sotva mohl odtrhnout oči a strašně bych si přál pokračování, který by ten svět a příběh a postavy dál rozvíjelo.

Rozhodně povedená taškařice. Ústřední démonandělská dvojice je naprosto skvělá, stejně jako humor, mnohdy hraničící až se satirou, a celej ten pratchetovskej vizuál (protože když si prostě představím čarodějnici tak, jak jí popisuje Pratchet, představím si jí přesně tak, jak je tady!) a celých pět epizod to náramně baví. Počkat... napsal jsem pět epizod a přitom jich to dohromady má šest? Skutečně! Je to tím, že ta poslední, rozuzlující epizoda v rámci všech těch rozuzlení a konců a jakéhosi pokusu o epičnost lehce ztratila to kouzlo epizod předchozích, humor byl docela naředěn a celý to tak nějak malinko vyšumí do prázdna. Na druhou stranu to ale v člověku zanechá přesně ten pocit, že chce ještě další epizody a další, protože to prostě po většinu doby zábava byla a to neskutečná a je těžký se s andělem Sheenem i démonem Tennantem tak snadno a rychle rozloučit.

WTF? Jo, v první sérii lehce vítězila forma nad samotným obsahem, ale i tak ten obsah měl co říct a někam plynul, něco vyprávěl. Druhá série? Prvních pět epizod s prominutím skoro o hovně. Vlastně jen čistě o tý formě, protože vizuál, práce s kamerou, barvy, to je pořád super, ale k čemu to, když se tam nic neděje a všechno to stojí na místě? Hlavní hrdina je najednou nudnej a nesympatickej, protože většinu času jen přiblble čumí a chodí za Odinem poslušně jako pejsek. Vlastně každej tu furt někam chodí nebo jezdí prakticky beze smyslu a má až na výjimky nudný rozhovory. Naštěstí pak ale přijdou poslední tři epizody, který to vytáhnou zase nahoru, kdy ta předposlední je jednoduše řečeno prostě parádní. Ale proč si takovouhle kvalitu nemohla držet celá série?

Jako drama to pořádně nedokáže uchvátit a vybudovat nějaký emoce, protože je tu vývoj postav (teda vlastně asi tak dvou postav, protože na ostatní se úplně prdí) zkratkovitej a vyobrazenej tak, že chvílema moc nedává smysl a to i když člověk přistoupí na to, že byl Freddie takovej nesympatickej ko*ot, jak je tu vyobrazeno (což samozřejmě jinak nemůžu posoudit, páč jsem ho neznal a o Queen se zase tolik nezajímám, abych o nich věděl všechno). Jako životopisnej film to taky moc nefunguje, protože moc zajímavých věcí neukazuje a navíc se od skutečnosti až moc liší a člověk se toho daleko víc dozví, až když si tady pročte zajímavosti. Je pravda, že už od chvíle, kdy od projektu vyhodili Cohena, údajně protože ten film chtěl až moc reálnej (proč se v dnešní době tak báli ukázat tu Freddieho homosexualitu do větší míry než jen jednou pusou číšníkovi a slovy: "Myslím, že jsem bi"?), jsem měl jistý pochybnosti o výsledku. Mrzí mě, že se potvrdily.