Helo

Po dvojce je jasný, že aby se na Isla Sorně něco dělo, potřebujete k tomu hlavně bandu retardů. Tady naštěstí většina z nich pojde hned na začátku a zbytek z toho šoku následně dostane rozum, takže už je pak docela snadný si zase a opět vychutnávat poměrně slušnou dinosauří akci, kterou Spielberg sice uměl napínavější, i tak tohle ale pořád stojí za to a jako celek to vlastně asi funguje i líp než právě dvojka, třebaže ubylo na přesahu a je to už jen čistej dinopopcorn.

Geniální chaotickej matematik si v polobotkách zajede na výpravu do džungle, kde potká bandu retardů, kterým je (s prominutím) přednější sraní než vlastní život. Je to plný nelogických věcí, ale naštěstí je to pořád Spielberg, takže se přes ty blbiny i tak divák dočká pár skvělých momentů jakož i dinosaurů a to nám dinosaurofilům ke krátkýmu upokojení stačí.

CGI možná zestárlo, ale i tak dokáže na kůži vytvořit mrazení, jako žádnej další film ze série. I po tý době a desítkách shlídnutí se pokaždý zase cejtim, jako Sam Neill když poprvý uvidí brachiosaura!

Ron Moore je zpátky a opět ukazuje svojí šikovnost, kdy s pomocí alternativní historie nevtíravě a trefně nastavuje zrcadlo nejen tehdejší, ale i dnešní společnosti. Pro někoho, kdo nemá moc přehled o historii letů do vesmíru, bych ale nejdřív doporučil mrknout alespoň na From the Earth to the Moon a Fight for Space, který tomu dokážou dodat docela zajímavý perspektivy a kontexty - astronautický v prvním případě a byrokraticko-politický v tom druhým.

Perfektní příklad toho, jak z něčeho potenciálně a konceptuálně zajímavýho, avšak nedokonalýho, nedotaženýho a unylýho vybrousit bombastickej nářez v podobě pokračování, který se sice vozí po vlně nostalgie, ale zároveň smysluplně navazuje na motivy prvního dílu, zatímco akci žene do adrenalinovýho extrému, ovšem povětšinou s doopravdickýma aeroplánama díky čemuž si zase a opět dokáže udržet poměrně realistickej - nebo spíš ještě realističtější feeling než předtím. Nejlepší letecký záběry od... vlastně nevím kdy.

Aneb jak byrokracie a politizace nikdy nebyly dobrým přítelem vědy. Stojí za to zkouknout i pro dodání některých kontextů k applovskýmu For all mankind.

Vidět to kdysi dávno v době uvedení, nejspíš bych z toho byl odpálenej o dost víc. V dnešní době už tam přece jen je dost slabších míst, od občas nešikovnýho střihu po nevyrovnanou hudbu (občas super, jindy je taková nijaká). Je potřeba ale ocenit realističnost (na poměry akčních filmů), co se týká letadýlek a vůbec vzdušných soubojů.

Not great, not terrible. Chtělo by to trochu máknout na nevybalancovaným CGI, kdy to chvílema vypadá naprosto bombasticky a jindy zase hodně béčkově (hlavně mimozemský krajiny byly do očí bijící), a pak trochu proplesknout scénáristy, který maj v poslední době (a nejen u tohohle seriálu) nutkání sledovat dějový linky postav, který nikoho nezajímaj, jsou totálně nesympatický a chovaj se nesmyslně a nelogicky jak rozmazlený spratci (kdo viděl, ví). Stejně tak mi přišlo zbytečný to ultra rychlý polidštění Master Chiefa, který mu trochu ubírá na tom videoherním charismatu. Na druhou stranu jakmile se neřešily nedůležitý srajdy, ale děj kolem Covenantů a UNSC, samotný Halo a přišla na řadu akce (kterou Liebesman umí), skvěle zpracovaná výzbroj a technika, sem tam nějakej ten hudební motiv (kterých ale vpravdě mohlo bejt víc a ve výraznější formě), tak srdce hráče muselo zaplesat a abych přiznal, fakt jsem se těšil na každej další díl. Proto možná z mojí strany to lehký nadhodnocení. A taky protože je to "still better Halo than 343i's Halo!" Tak a teď s těma artefaktama konečně na Rýč, ať se dočkáme pořádný řezničiny!

Myslím, že tenhle film z jedný části dost utrpí na obrovských očekáváních, který - jak si teď zpětně uvědomuju - asi ani neměl šanci naplnit. Jenže po skvělých IW a Endgame a nedávným Spider-manovi a nabušených a tajemných trailerech jsme všichni doufali v něco podobně epickýho a hlavně osudovýho. A on to přitom je poměrně banální příběh, třebaže vyprávěnej naskrz paralelníma vesmírama pomocí Raimiho neuvěřitelný nápaditosti. A těch nápadů bylo tolik, že finále filmu začne vlastně snad už tak v jeho polovině a pak až dokonce skoro nepoleví, což pro některý diváky rozhodně bude těžko skousnutelný a značně jednotvárný. Ale ti, kdo  tuhle šílenou nahňácanost přijmou, budou odměněni právě Raimiho hravostí a  hororovostí (opravdu lehkou, třebaže pár nečekaných lahůdek se tam objeví) díky níž snad nemají šanci se ani na chvilku nudit. Druhá věc, která tomuhle filmu u některých diváků dozajista zlomí vaz, je její obrovská provázanost se seriálem WandaVision. Bez jeho znalosti a vědomí toho, čím si v seriálu Wanda prošla, totiž může zdejší ústřední zápletka a hlavně její motivy a rozuzlení působit až příliš těžko uvěřitelně. Elizabeth Olsen naprosto skvělej výkon.

Začne to dobře, hraje to na nostalgii a divák má pocit, že doopravdy sleduje Star Trek, což je po poslední řadě Discovery docela příjemná změna. Pak ale asi přišly škrty, bylo potřeba ušetřit a zápletka, kterou by jinej ST vyřešil za jednu, max dvě epizody nebo za jeden film (First Contact) je tu roztažená vlastně od třetí epizody až do konce a je to sakra škoda. Protože držet se to kvalit prvních dvou epizod, tak je to nejlepší ST za poslední dobu. Takhle se to zasekne na místě, řeší se kraviny a za něco doopravdy stojí zase až ta poslední, vševyřešující epizoda. Naopak předposlední je pro změnu skoro až discoveriovsky špatná, kde se hraje na účelnost a rádoby drama na úkor logiky.