xenopus

Báječný film na klidný večer. Největší předností je dokonale zvládnutá kamerová technika (od práce s ní, pečlivého rozmýšlení rozestavení objektů před ní až po výběr barevných filtrů), osvědčená dvojice Russell Crowe+Ridley Scott a především výsledný dojem. Ten je prostě neopakovatelný a ačkoliv víno prakticky nepiji a po večerech piju whisky, tentokrát jsem na whisky chuť vůbec neměl. A to jsem se zpočátku ztotožnil s Maxem, který na návštěvě u svého vinaře při večeři odmítl víno a nechal si nalít od starého tatíka z čtyřapůllitrové lahve Grant's. Ale o pití přece tenhle film vůbec není - je to o životním stylu, životních hodnotách i lásce - jako by všechna ta Henryho moudrost a životní nadhled přešly do tohoto sluncem naplněného a všemi vůněmi jižní Francie provoněného snímku. Skvělá oddychovka, navíc doplněná skvělým humorem, která vám umožní cestovat v prostoru a vychutnávat alespoň na chvíli života plnými doušky. Příjemné pití - nikterak složité, ale nádherně vyvážené. Prostě takové, jaké má dobrý ročník být.

Tak trochu jiná mafiánská podívaná. V mafii, kde se mají lidé rádi, jsou poctivými rodiči a k některým lidem chovají naprostou důvěru, by chtěl žít kdekdo... Kdo Donnieho srovnává se Scorsesem nebo dokonce s Coppolou, nepochodí, neboť tohle je víc krimi než oba dva dohromady. A nahrává tomu i skutečná postava agenta Pistona. Al Pacino i Depp výteční, ostatní sice nic moc, ale ve výsledku je film poměrně vyvážený a i když to není žádná pecka, vysoký standard má. Stojí za zhlédnutí, ale asi ne všichni z toho budou uchcávat... ani já nebudu.

Jo, právníci jsou ztělesněním zla tohoto světa. A Al Pacino je ztělesněním ďábla. Všichni se ve filmu snaží odvést skvělou práci, ale jako celek mě film nezaujal tolik, jak bych čekal podle zdejšího hodnocení. Ale na to jsem si už zvykl... Všechna pozitiva říkají ostatní. Některá negativa říkám já (copak je pětihvězdičkáři nevidí?): zbytečný konec (prostřelená hlava Reevese, uhoření Ala, pak opona - a byl bych spokojen), a vůbec ne úplně dokonale fungující scénář (vypadá to, že celý potenciál předlohy byl využit jen velmi zčásti) a celý film tak nějak bez chuti a bez zápachu. Nakonec morální apel na lidstvo (v roce 2010 již ne tak aktuálním jako v předvečer milénia), který vyznívá spíš jako úder kladívka do prstu než na hlavičku... Průměr, ze kterého film vyvyšuje pouze herecké umění ústřední trojice a místy hudba - a dobře, že aspoň to, jinak bych dal 2*.

Ledaskdo tento film srovnává s 21 gramy. Co se týče formy, je to správně - příběhy několika lidí rozkouskované do několika částí, které jsou poskládány nechronologicky tak, aby nakonec v mysli pozorného diváka vznikl kompletní příběh. Jenže Zkurvená noc má narozdíl od 21 gramů větší švih a navíc humor, a dokonce jeden z mých nejoblíbenějších druhů - humor černý. A ještě navíc příjemná stopáž a Patrick Swayze. Nemohu dát stejné hodnocení, dopustím se podle některých urážky, ale s klidným a především pobaveným srdcem dávám krásné 4* a 21 ať si zůstane na svých bídných třech. ... Perfektní scénář!

Čas od času si dopřeji nějaké severské drama, abych se u těch klišovitých a odhadnutelně stavěných amerických a "zbytkuevropských" filmů neunudil. Jsou prostě jiná, a jiný je i Automat na lásku. Příběh by se dal shrnout do jedné rozvitější věty a přesto je z toho film dlouhý hodinu a tři čtvrtě. Snímek postrádá klasické schéma táhnoucí se už od dob antiky, a tak chybí pořádná zápletka, drama a následné jasné rozuzlení. Zápletka (sex) je zřejmá už od počátku, potom je to drama až do konce a na rozuzlení se vlastně ani netěšíte. Jenže co byste také mohli čekat od filmu o složitosti mezilidských vztahů? Klasiku a jasnost? Pche... Irina Björklund (aka duchovní Hanna-Riikka) je úchvatná a hned jak se objeví v prvním záběru na lodi, dává tušit, že ona je ze všech tří hlavních hrdinek nejlepší herečkou. A Mikko Nouisiainen mě svým výkonem taky potěšil (a v druhé části filmu navíc přidá sestřih vlasů i vousů, který je můj oblíbený... :-))

Drsné prostředí, drsný příběh, drsný život, naturalistické a syrové podání, skvělá Mihulová i Kachyňa... to všechno jsou postřehy, které si můžete přečíst kdekoliv jinde. Napadlo ale někoho, co zbude, když si tohle odmyslíte? I kdyby toho zbylo ještě hodně, jedna zásaní věc mi chyběla - a to nějaký osobní dopad na mě - koukal jsem na obrázky a neprožil si příběh. Proto jen průměrné 4*. *Add 2013-11-06: Je zajímavé, jak mohou zkušenosti z literatury zcela změnit pohled na film. Dnes se to povedlo. Doporučuji přečíst si román Otrok od I.B.Singera, který se s Krávou setkává v několika momentech: prostředí horského úbočí, na něm chov mlékodávajících zvířat, venkovského obydlí, v němž přebývá osamocený muž, který ale neskončí sám, nýbrž s ženou, s níž počne dítě, žena umírá krátce/při po porodu, muž prožije ve vztahu s ženou (pravděpodobně) nejnaplněnější období svého života. Kachyňa končí slovy "Jako každý den, jako vždycky, jako celý život.", Singer končí v náladě, kterou by bylo možné vyjádřit slovy "Každý den s ní, po celý život, navždycky".

V době svého vzniku zajisté úchvatné, v roce 2010 zůstává jen zápletka a pointa celé Geriho hry. A čtyři minuty, které ukázaly budoucí směřování Pixaru v animaci.

Tarantino po japonsku? Nebo Fukasaku po tarantinovsku? U mě je to vlastně jedno, kdo byl první... Zpočátku se film tváří jako hustá vyvražďovačka na ostrově, odkud se živý dostat má jen jeden. Tomu také odpovídá rychlá expozice a hurá, po vysvětlení pravidel hry jdeme na věc. Po počátečním oblouznění krví však akce začíná ubývat, film ztrácí dech a pseudofilosofický závěr se svou snahou naroubovat na sado-maso podívanou úchylných lidí stojících za kamerou nějakou myšlenku vyznívá jak hlas v latríně se topícího nebožáka. Lacinost, povrchnost a především velká nedotaženost výborného námětu. A špatně uvěřitelné charaktery. A vlastně ani nevím, co na tomhle výtvoru vyzdvihnout, jen nezapomenu zdůraznit, že opět snaha o vážnost tématu a divákovo zamyšlení se nad hlubším smyslem existence (jako už tolikrát) uškodila a je zde spíš motivací dát filmu ještě nižší hodnocení. Nakonec tak neudělám, budiž zde tedy hrůzné, podprůměrné 3*.

"Dedicated to the memory of Howard Fast and sir Alan Bates." Fastovo nejslavnější literární dílo a Batesova poslední herecká role (Agrippa); oba zemřeli v roce 2003. Pokud jste někdy viděli Kubrickova Spartaca, dost možná si nedovedete představit coby vůdce otroků obličej nikoho jiného než jenom K. Douglase. G. Visnjic příliš charismatu nepobral, Rhona Mitra v roli Varinie příliš nezáří, a tak snad jen Angus Macfadyen (Crassus) něco zahrál. Celkově film nemělo co táhnout - scénář, režie, bojové scény... všechno v podstatě průměr. Ale snahu oceňuji, vždyť adaptace Spartaka tu nebyla tak dlouho... "Chovat se jako nepřítel znamená prohru."

DiCaprio v roli, kterou na sebe pořádně upozornil (a oscarová nominace jako bonus), a Depp v roli jeho starostlivého bráchy. Oba si zahráli svoje a když žádný jiný, tak právě tenhle film je důkazem toho, že DiCaprio není jen chodící krásný ksichtík, ale že umí hrát. Jenže svůj um vložil do filmu, který jde mimo mě. A pak tu máme Juliette Lewis, jejíž sexappeal jde taky mimo mě. No a lokace - ospalá díra kdesi na středozápadě, kde největší událostí roku je průjezd turistů a otevření fastfoodu - jak jinak, to jde mimo mě. Jediná scéna, která mě zaujala, byla ta, kdy vedle sebe Lewis s Deppem leží na dece poblíž jejich karavanu cca půl hodiny před koncem - ta má tu správnou romantickou atmosféru. Ale jinak mi tento film o obyčejných věcech připadal kromě výkonu DiCapria snad ještě obyčejnější, ničím nezajímavý a velice nudný. Hodně slabé 3* jen kvůli DiCapriovi. P.S.: Jak je možné, že nejmladší sestře Eleen bylo patnáct a otec byl pryč let sedmnáct? A jděte mi někam s tím, že řeším rozum tam, kde jsou nejdůležitější city.