xenopus

U thrillerů a jemu podobných žánrů se nebojím a spíš se tomu směju. Nevím proč, ale tohle mě dostalo jako nic dalšího. Ano, je tam stále několik nelogičností, ale celkově - prostě mě to vtáhlo. Odporné barvy, výtečná hudba, hnus. A jestli jsem u některého filmu prožíval emoce strachu a napětí - tak je to právě toto vydání Texaského masakru motorovou pilou. No a jak už jsem řekl, protože je to u mě výjimečné, dávám plné, jinak bych byl přísnější.

Hanák hraje doopravdy špatně a i v tomto filmu to jen dokazuje. Zdárně mu sekunduje i představitelka Markéty - oba vedou herecký dialog, ze kterého se mi tak trochu zvedá kufr. Jako chlapci z maloměsta nyní žijícímu v Praze mi to ale připadá skousnutelné - film má totiž myšlenku, která je navíc zpracovaná do podoby zajímavého dobového svědectví - a vše to ještě zvládá s příjemným nadhledem (byť reprezentovaným odpudivou Hanákovou dikcí...). Za myšlenku a zpracování pět, za herectví odpad - co čert nechce, tři mi ale stejně přijdou trochu málo...

Má to styl, atmosféru, hudbu, skvěle hrající Charlotte Gainsbourg, emoce i hloubavost příběhu. Jen u mě se to jaksi minulo účinkem. Koukat na to je estetický zážitek, aspoň pro mě už méně emocionální a vůbec ne rozumový - motivace hlavních postav k jejich jednání - nad tím zůstává "zdravej selskej" stát. Ale což - jsou to děti. Je to jiné a - to je hlavní - je to příjemné. Jinak bych ubíral z hodnocení...

Simona Stašová hraje dobře, Vašutův Pažout je taky dobře pamatovatelný (nikoliv nezapomenutelný), jenže Viewegh se pozná i v tomhle. Je to love story, hnůj, feministická poudačka a přehlídka divných "chlapů". Možná to je dobře, jenže ti dotyční si to stejně neuvědomí, takže nač to vůbec točit? Pro pobavení? Toho kvalitního tam moc není. Pro pozvednutí slávy české kinematografie? No tak to ani omylem. Celovečerní reklama na Avon? Přihořívá... Nakonec zbývá hrstka dobrých scén, skvělý nápad s reklamní kampaní v metru a slabé tři hvězdičky.

Vypadalo to zezačátku slibně, ale nakonec to sklouzlo do hlubin nudy. Byla to zajímavá sonda do bažin českého školství a vůbec výchovy (potažmo společnosti) - protože se v těchto kruzích občas pohybuji, vím, že to není plácnutí do vody - taxikařící fyzikář, spiknutí třídy vůči češtináři, sexuální napětí mezi učitelem a žákem, změna v názorech paní ředitelky motivovaná vidinou sponzorských peněz i pomstou za zhrzení třídním Tomášem, pošahaný inspektor, sebepoškozování v důsleku vztahů v rodině... Dnešní školní mládež provádí spoustu neřestností, ale srovnáme-li to např. s tím, co předváděli septimáni ve filmech Škola základ života či Cesta do hlubin študákovy duše, musíme nevyhnutelně dojít k názoru, že tenkrát měli žáci alespoň styl; dnes je to banda lenivých zmrdů. Tvůrci se vyvarovali moralizování typu "graffiti je špatné, áno", což je sice fajn, ale přijde mi, že s těmito hrdiny se někteří mladí mohou ztotožnit - a to je špatně. Pokud ale Gympl vezmete trochu s nadhledem, jste schopni mu odpustit ledacos včetně absence pořádného příběhu a násilně vypadajícího obsazení herci.

Přátelé, tak tudy cesta nepovede. Jediné pozitivum na filmu je v podstatě jeho příjemnost projevu - herci nepřehrávají a celkově to tak jako plyne v pohodovém tempu (i když přechody některých scén jsou nesnesitelně krkolomné). Jenže to je prachsprostě málo! Kde je pointa filmu? O čem to bylo? Jak to skončilo? Možná toho chci moc na 82 minut, během nichž se dá stihnout jen cosi jako filmová povídka a ne mnohovrstevný román. Ale určitě toho chci moc po Hřebejkovi v jeho formě z posledních let. Některé dialogy byly tragické (vrcholem jednoho rozhovoru byla věta "každá pořádná kunda má mít drn". No fuj! Scénář se doopravdy nepovedl... Mám nutkání dát odpad za zmařenou hodinu a půl mého života, výše zmíněná pozitiva to trochu vytáhla, ale výš to nepůjde už nikdy ani omylem!

Máj jsem četl několikrát (a se zájmem o pochopení, ne jako povinnou četbu), Máchovy intimní deníky (pěkný čuňačinky) i Cikány jsem pročetl, takže tuším, co byl budoucí právník zač. Přece jen ale v Máji tolik sexu není. Navíc svým jambickým rytmem je to dílo v české literatuře natolik neobvyklé, že by si zasloužilo trochu jiné výrazové prostředky než Brabec použil v Kytici (což jsou mimochodem občas až nehorázně jednoduché rýmovačky). Obrazový feeling tedy zůstal, ale použitý na úplně jiný typ díla, což je prostě špatně. Co je na řadě? Písně kosmické? Ne, děkuji, pane Brabče, v tomto duchu toho vážně bylo dost. Hudba špatně, výběry lokací špatně (mám vzdělání v geomorfologii a rozeznám ty stokilometrové skoky). Málo geniálního Máchova textu, málo původního smyslu díla, hodně převyprávěnek. V podstatě všechno špatně. Sám bych to ale nenatočil líp, takže aspoň jedna hvězda. Ale hodně potemnělá.

Hanychová je možná pěkná kost, ale jako herečka naprosto tupá, o čemž nás dokonale přesvědčí už během úvodních titulků. Její dvouminutový monolog zcela postrádající práci s hlasem, výraz a jakoukoliv dikci je počinem, který kdyby uslyšel třeba František Filipovský, vstal by snad z mrtvých, jen aby slečnu Agátu mohl zabít (nepočítaje že by se od něho toto netalenované stvoření mohlo něco přiučit...). Česká kinematografie neprožívá šťastnou dekádu, ale tohle je snad ještě horší než jenom nešťastné. Odpad ze všech odpadů nejodpadovější! Bez pointy, bez kvalitního scénáře, bez dialogů, bez dobrých hereckých výkonů a snad bez všeho co má mít kvalitní film, zato však s podporou Státního fondu České republiky pro podporu a rozvoj české kinematografie. Jen krajina Českého krasu je mi blízká, a té jsem si docela užil, jinak ale... darmo mluvit, škoda slov.

Přátelé, tak tohle je doopravdy něco. Ne tak ostré jako Česká soda, ale o to víc inteligentnější, místy sarkastičtější a dovosíhohnízdapíchající. Jan, Jiří a Josef předvádějí scénky, které fakt stojí za to. Některé hlášky jsou u nás v rodině živé dodnes, ačkoliv ty pořady jsme neviděli už drahně let - tak se nám vryly do paměti. "Nedávej tomu dítěti mirindu, dyk mu zaprasíš střeva." Takže limču opravdu ne, avšak "...opravdoví labužníci dají rozhodně přednost masu z makaka dlouhoocasého." U mě tedy jasných pět. Můžete s tím nesouhlasit, ale "Samozřejmě nejjednodušší je to nechat ležet." "Tak, já myslim, že je to takhle oukej, ne?"

Poprvé jsem tenhle film neviděl jako dítě, ale jako řekněme jako dítě trochu odrostlé - řekněme ve třinácti - a vlastně jsem to dokoukal jen kvůli obsazení tehdy ještě mediálně neprovařeného a tehdy ještě spolutvůrce geniální Dvaadvacítky. Od té doby se hodně změnilo, co se nezměnilo je to, že jsem ten film víckrát neviděl - i přesto si pamatuju o čem to bylo a dokonce jsem si zapamatoval i ústřední melodii. Film pro mladé, avšak žádná pecka. Třeba to někdy zkouknu znovu...