Vitex

Skvělý, ale možná až moc (v jakémkoli slova smyslu) jednoduchý film, který mohl být mnohem mnohem lepší, kdyby měl o něco vyšší rozpočet a delší stopáž. Závěrečné titulky bohužel překvapí, nebo aspoň já jsem je teda ještě zdaleka nečekal.

Po váhavém rozjezdu nakonec velmi slušný film o rodičovství, smutku.. o životě.., s nádherným závěrem. (Název a plakát můžou být v dojmu zavádějící, nejde o žádný fantasy thriller.)

"Proč ne..?" v nejlepším slova smyslu, aneb film po formální i obsahové stránce tak neutrální, že nakonec při případném hodnocení hraje roli jen míra sympatie k protagonistům. Mimochodem, je to jeden z (nevtíravě) "nejpozitivnějších" filmů, co jsem kdy viděl. (PS: Ale uvidím, k čemu dostřízlivím..)

po prvním dílu: Strašný trapas.. strašný.. Telenovelové dialogy a vůbec všechny postupy, jen v šedesátkových kostýmech a dekoracích. Nechápu, jak přes pani Hollandovou mohly tak kostrbaté dialogy projít bez úpravy. Nedovolili jí to? Neumí česky? Fungovalo by to buď totálně přepsané anebo natažené do dvojnásobné délky (kvůli věrohodnosti), přičemž by se ale naopak veškeré vyhnívající "emotivní" momenty zkrátily na polovinu (kvůli snesitelnosti). Neobviňuji scénáristu, že napsal špatný scénář - zoufám si jen nad tím, že se u nás scénáře otrocky zfilmovávají a nikoho nenapadne, že by se text měl před natáčením i během něj ještě upravovat a precizovat. Jiná věc je pak celkové zaměření vyprávění.. O politickém kontextu se toho moc nedozvíme, především kvůli tomu, že proplýtváme spoustu času sledováním emotivních záchvěvů všech zúčastněných. Omlouvám si to ale také tím, že HBO prostě nemělo peníze na náročnější evokaci světa kolem a tvůrci se omezili na střídání několika hlavních interiérových prostorů. Ale možná to nebylo tím.. - - - - - druhý díl: Mnohem snesitelnější, přestože každá druhá replika neměla absolutně žádný smysl ani vztah k tématu ani příběhu, děj byl zaplevelený podobně samoúčelnými motivy (např. nedorozumění se ztrátou Zajícova dopisu, dvoření se mladého kolegy, počínání normalizačního číšníka, zlomený podpatek soudkyně, problémy s autem na mostě), které snad měly jakousi "oklikou" budovat napětí dílčích scén (?!), a stejně jako v prvním díle se všechny emotivní okamžiky (kterých naštěstí nebylo tolik) uměle protahovaly do mnohavteřinových srdceryvných sekvencí (nejvíc mě překvapil poslední záběr scény na nádraží s Palachovou matkou a fotografiemi, u kterého jsem si asi 5x řekl, že už to přece musí střihnot...! ..už to "doznívání" šoku trvá asi půl minuty...!). Styl tohoto dílu celkově působil, jakoby střihač přišel za producentem, a řekl "Průser - sestříhal jsem to podle citu, aby tam nebyly hluchý místa, vyházel jsem všechny zbytečný repliky a tak, a má to jen 30 minut." - a producent mu odpověděl "Potřebujem 80...! Natáhni to, co to jde, a kde to bude moc nudný, zaplácni to (libovolnou) hudbou." Fascinuje mě, jak na takovému prostoru dokáží tvůrci říct málo o dobovém kontextu (zatím jsem za celých 160 minut nezaslechl slovo Dubček). Takové plýtvání časem..! Někde jsem slyšel, že scénář byl původně zamýšlen jako jen jeden celovečerní film.. - - - - - třetí díl: (Zvedám na dvě hvězdy.) Konečně tu začínají fungovat elementární filmové principy, napětí vzniká přirozeně, děj táhne a vyprávění má adekvátní tempo. V podstatě jsem měl problém jen s hereckým projevem Pauhofové (a vůbec s obsazením herečky jejího typu do takové role). Předešlé problémy se v tomto díle tolik neprojevovaly, nebo jsem si na to už zvykl. Co se týče myšlenkové hodnoty tohoto dílu i seriálu jako celku.. připadne mi to jako nevyužitý potenciál. Nedozvěděli jsme se nic nového ani neprohloubili staré vědomosti. Jedinou hodnotou nakonec zůstává jen samotný fakt tematizace Palachova činu a historického období normalizace. Stejný efekt by měl dvacetiminutový dokument vysílaný v primetimeu s dvěmi reprízami. Nebo možná i jen půlminutový spot. Proto celý projekt Hořícího keře musím nakonec brát jen jako povedený marketingový počin HBO. O technické a formální stránce se mi už nechce moc psát.. Štrba by měl dostat nějakou cenu, spolu s pani Hollandovou vytvořili na české poměry něco opravdu nevídaného. Minimálně každé dvě minuty se slavná filmařka vytáhne s nějakým skvělým řešením pomocí jízdy, přeostřování, choreografií postav těsně před kamerou.. Ale vedení mizanscény a záběrování celkově mi díl od dílu přišlo víc a víc libovolné a hrající jen na povrchní efekt ála Kriminálka Las Vegas.

Nejsem pro používání pornozáběrů v normální kinematografii (ostatně ani v pornofilmech), jinak ale filmu nemám co vytknout. Paradoxně bych doporučil znát nějaké informace o příběhu předem, protože tak tomu bylo u mě a o to silněji první hodina filmu působila (i když to tak autor nezamýšlel a struktura filmu naopak sází na překvapení). Kdo mi věří, ať čte dál, kdo ne, ať si dá bacha na spoiler. Stačí podle mě vědět tohle: holka, kterou Clay celou dobu hledá, je už nějakou dobu mrtvá a on o tom ví.

Celkově dost přeslazený, ale některé momenty jsou úchvatné.

Hodně levný scénář v dost drahých dekoracích..

V kině jsem se celou dobu velmi dobře bavil. Na rozdíl od většiny diváků jsem se teda nesmál nikdy, když fór těžil nebo byl jen jakkoli spojen se smrtí kterékoli z postav – to prostě neumím. Během sledování filmu jsem taky netušil, proč jsou cákance krve a jiné efekty spojené se zabíjením kamerou tak vychutnávané – myslel jsem, že je to jen Tarantinova citace nějakých béčkových krváků nebo Peckinpahova stylu. Ale jinak se mi film dost líbil, tedy až dokud neskončil a nevyšlo najevo, že to celé bylo tak trochu odnikud nikam, což ve mně vyvolalo silné zklamání a dokonce jakýsi podivný smutek. Pět dní po projekci mi už ale konečně dochází, co je principem toho správného diváckého zážitku, jak to autor zamýšlel. - - - - - 1) Užívání si spravedlivého trestání trestuhodných zlosynů, zlodcer a kolaborantů: Střídají se v podstatě jen dva typy scén. Expozice zlosynů jako opravdu smrtihodných (aby nikdo z diváků neměl pochyb a mohl si jejich smrt užít s klidným srdcem) a jejich co nejefektnější poprava. Zvláště dobře je to vidět ve scéně, kdy (spoileruju) Schultz odstřelí zdánlivě nevinného šerifa a pak všem ukazuje zatykač na něj jako na zlosyna, kterého má dopadnout živého nebo mrtvého, jakoby říkal divákovi: „Neboj se, nebyl to omyl, jen si s tebou Quentin tak trochu zahrál..! Ten sympatický Schultz zastřelil chlápka, kterého OFICIÁLNÍ ÚŘADY chtěly dostat živého NEBO MRTVÉHO, tedy RADŠI MRTVÉHO, takže se uklidni, o ničem nepochybuj, zpětně si užij, jak ho pěkně dostal, a nadále si buď jist, že Schultz nikdy nezastřelí nikoho, kdo by si to nezasloužil, a jeho dobrý žák Django taky ne.“ Vidíme, jak strašně zlí jsou dva otrokáři v úvodní scéně, a pak je vidíme umírat. Pak se nám pár scén pěkně exponuje opravdová trestuhodnost bratří Brittlových, než si je „kladné postavy“ vychutnají. Taky už tušíme, že smrt by zasloužil i ten arogantní jižanský boháč, radši ho ale ukážeme ještě jako vůdce Ku-Klux-Klanu a teprve pak ho sejmem. A tak dále, a tak dále… Django nepostřílí všechny bílé už při megapřestřelce v domě, protože by divák mohl pochybovat, jestli třeba ta Candiho sestra nebyla přecejen v jádru docela dobrá nebo ten starý černoch všechnu tu negrofobii jen nepředstíral. Po závěrečné peripetii, během které se nám tyto problémové postavy konečně řádně doexponují, může začít bonusový masakr. - - - - - 2) Užívání si politické nekorektnosti: Jenže ze všech možných politicky nekorektních témat a slov je nejbezpečnější používat slovo „negr“ v jakože protirasistickém filmu z USA 19. stol., kdy toto slovo bylo naprosto běžně užívané. Je to asi tak scénáristicky odvážné, jako nechat „kladnou postavu“ střílet do nacisty. Mimo to film k tématu rasismu nijak zajímavě nepřispívá. Říká vlastně jen, že otrokářství je špatné a všichni otrokáři zlí. Jediná zajímavá věc je motiv negra s otrokářskou mentalitou, ten ale není využit k ničemu jinému než právě k oné potěše z nekorektních replik a posléze k potěše z jeho zaslouženého mučení a smrti. Žádná esejistická rovina filmu se nekoná (Candiho kecy o černošské lebce samozřejmě nepočítám). To bylo pravděpodobně důvodem mého zklamání, protože jsem z nějakého důvodu zajímavý přesah očekával, po tom, co dobrého jsem slyšel o Panchartech (ale neviděl jsem je, ani nic jiného od Q. T. krom Gaunerů a Pulp Fiction, což asi také vysvětluje moje překvapení nad Djangem). Film bych vlastně ani protirasistickým nenazval – že je rasismus a otrokářství špatné se tu prostě bere jako jasná věc, film nemá potřebu o tom nikoho přesvědčovat (proč by taky měl v dnešní době?). Pokud Nespoutaný Django vyjadřuje nějakou ideu, pak je to leda něco jako „Škoda, že už se popravy nekonají veřejně, v některých státech prý ani nemají trest smrti. Spořádaný občan si už nemůže dopřát ani tu trochu spravedlivého násilí…! Ale naštěstí je tu Q. T.!“.

Hodnotím ztracenou verzi s původním závěrem, kdy (polospoiler) dle slov autora hl. hrdina nakonec "zůstane sám a rozbrečí se".

Nejlepší film o normalizaci? ..vzniklý těsně před začátkem normalizace..? Možná mě to napadlo jen proto, že teď čtu knížku Sametová kocovina (doporučuju).