Vitex

Mimo jiné geniální sranda..

Spíš pohled plný realismu.. Proces umírání, pěkně postupně, názorně, ale bez velkých gest a zbytečných efektů. Elegantní film o smradlavé, zdlouhavé, blbé smrti, o nijak zvlášť vydařeném životě a o potřebě přebít smutek a strach erotickou aktivitou. Možná vůbec nejlepší film na dané téma.

Pět z nostalgie..

Čisté, inspirativní, rozplakávající..

O co tam vlastně šlo? A proč se v každé druhé scéně vůbec nic nedělo?

Bez ohledu na ideovou stránku a historickou věrohodnost : strhující, dostatečně ne-černobílý snímek, který v závěru možná dojme až k slzám.

Montážní "dokument" o především grafickém díle Toyen.

Odešel jsem přibližně po půl hodině - sice jsem odejít jakože musel, ale kdybych dostal během té půlhodiny pocit, že je to dobrý film, zůstal bych. Nehodnotím, ale tomu, co jsem viděl, bych dal zdejší hvězdičky dvě. Dobrá výprava, kostýmy, podivné dialogy a vedení herců připomínaly ty z lepších českých telenovel. Neodbytný dojem klišé, především v pohledu na "umělecké kruhy". Podobně jako u Protektora uspěchaný střih v naprosté většině scén v zárodku potlačoval vznik jakékoli emoce.

(pozor na spoilery) Neubránil jsem se dojmu, že německý ovčák pobíhající v druhé nebo třetí scéně po bytě je zřejmým odkazem na závěr Bressonova snímku Peníze. (Obě scény jsou záběrované velmi podobně, navíc ve Funny Games je tomuto pobíhání věnováno tak "zbytěčně" mnoho času, že ona pasáž přímo nabádá k tomu, aby v ní bylo hledáno něco jiného než jen informace týkající se příběhu filmu; Haneke se k ovlivnění Bressonem hlásí a mezi jeho nejoblíbenější filmy patří A co dále, Baltazare a Lancelot od jezera.) Chcete-li, srovnejte tyhle dvě scény, v kontextu obou celých filmů. Bressona zajímá, co člověka může dovést k tomu, že je schopný "bezdůvodně" vyvraždit jakousi cizí rodinu. Haneke film otvírá teprve těsně před činem a hraje si s divákovým očekáváním - jak to tu mnohem lépe, než bych byl já schopen, popsal např. Artran. Přestože se mi nakonec dostavilo jisté sklamání, pramenící pravděpodobně z toho, že jsem věděl o filmu předem příliš mnoho a mnoho čekal, celkově to bylo vlastně geniální (i když ne vždy úplně dotažené). Zahýbalo mnou nečekané zjištění, snad se mi to podaří popsat : Byl jsem připravený na extra nepříjemný, brutální film. Bál jsem se už před vstupem do kina. Vše bylo přesně tak, jak jsem si to představoval. A pak ta scéna, jak mladíci náhle zmizí. Věru trochu nevěrohodné chování přeživších manželů. A ač jsem tím sám sebe překvapil, řekl jsem si v duchu, že jsem se těšil, že tam toho mučení bude trochu víc. Haneke mě dostal. Pak se samozřejmě (podle logiky plnit divákovo očekávání, i když to vyzní nevěrohodně) mladíci vrátí s lapenou manželkou a na začátku následující scény se zdá, že Haneke opravdu počerpá trochu inspirace od Tarantina. V tu chvíli jsem byl vyděšený, že jsem myslel, že uteču z kina. A dostal mě znovu. Žádné mučení (ála řezání ucha v Gaunerech) nepřijde. Zastyděl jsem se..

Jenom ten konec.. Věčná škoda.