hobbitko

Příjemný, jednoduchý film o silných emocích, které ovládají každodenní život lidí, o malých, ale důležitých věcech, které ze života dělají něco nádherného, o blízkosti a vzdálenosti - krásné, prosté svědectví s teplým nádechem opravdové jižanské atmosféry. Kdo jiný než Mary Stuart Masterson jako tvůrce. Není to sice až tak působivé jako Fried Green Tomatoes, ale má to vykročeno po stejné cestě.

Peter Sellers je tady bůh. Jeho Quilty je proste q/guilty, ten nejquiltiovštější Quilty, jakého si lze představit. Velice osvěžující byla také těžba humoru z těžké ironie, jak Quiltyho, tak hlavního hrdiny. Akorát představitelka Lolity mi přišla příliš dospělá, ztrácelo se tím jedno z nejsilnějších témat předlohy - takhle Humbert vypadá jako normální chlápek, co má rád mladé holky a ne mladé HOLČIČKY a tím pádem je jako každý jiný chlap. Taky jsem tam tak nějak postrádala vyjádření Lolitiny vnitřní bolesti, které je tato postava v knize plná a proto se Lolita chová v Humbertových očích jako spratek - je to její boj a pláč za ztracenou svobodou. Celkově celé to barvité peklo, které pro sebe a pro Lolitu Humbert připravil je tady v tom filmu tak nějak málo barvité, sploštěné a celkově dost nepřesvědčivé. Kubrickovi prostě asi nikdy nepřijdu na chuť.

Otřesná přehlídka všech možných i nemožných filmových klišé a lá román pro dívky. Byl boj vydržet to až do konce. PS: Uvědomí si už konečně někdo ve filmovém průmyslu, že Romola Garaiová je neskutečně nesympatická, vůbec není hezká a ještě navíc vůbec neumí hrát?

Ale jako jo...hezký to je, Cate Blanchettove to neuveřitelně sluší, celé je to vypulírované, nablýskané, barevňoučké, čisťoučké..až jde z toho hlava kolem. Ale za řemeslně dokonalým pozlátkem zírá prázdnota, dutost, unylost. Postrádá to skutečné emoce, hloubku - prostě další z řady filmů, které se nám snaží ukázat, jak moc je život fajn a jak je potřeba vážit si každého okamžiku a cenit si každé osoby, která se ním mihne. No. Když se budu chtít někdy podívat na film, který mi ukáže, jak moc velkou pravdu měli Římané, když vymysleli rčení carpe diem, kouknu se radši na Společnost mrtvých básníků.

Jedna hvezda za atmosferu a dalsi za vykon Kristen Steward. Nicmene cele to bylo nepresvedcive, nepresvedcive, nepresvedcive. !!!!!!SPOILER!!!!! Chtela bych videt ten svet, kde by se holka, silene zamilovana do sveho kluka z minuty na minutu proti nemu obratila na zaklade neoveritelne a nedokazatelne vypovedi sve byvale kamaradky, kterou cely rok vytrvale ostrakizovala spolu se zbytkem skoly. A chtela bych videt tu skolu, kde by se jedinec, vyhnanej na samotny okraj, ze dne na den stal hrdinou, kteremu vsichni naprosto bezvyhradne veri. A ta scena na konci, kde se i ten sadisticky ucitel najednou obratil o 180 stupnu a najednou zacal nenavidenou studentku oslovovat krestnim jmenem a divat se na ni s lidskym zajmem? Mily tvurce scenare, neuverila jsem ti jedine slovo, snad jenom to, ze na divokych party v Americe muzou mladounke holky prijit k traumatu, ktere jim dokaze znicit zivot.

Líbí se mi výběr herců, snad s výjimkou Rosalie do svých rolí vsichni typově sedli. Ovšem po celou dobu sledování mě pronásledoval velice nepříjemný pocit a sice, že herci možná jsou vybraní slušně, ale vůbec neumí hrát. Bezprizorně se potácejí po place, podivně mhouří, když je na ně záběr a z huby jim padají samé kraviny a lá zde již zmiňované bravíčko (nebo možná by ty repliky prošly ještě u série Harlequin). Na druhou stranu si myslím, že toto všechno není až tak úplně chybou herců, spíš mám pocit, že osoba, která se na place potácela nejvíc, byla paní režisérka, které nemá tucha, jak herce vést, co po nich chtít, o nějaké režisérské vizi ani nemluvě. Ruka v ruce s naprosto debilním scénářem. Knížka Stephanie Meyer není žádný literární zázrak a její cílovou skupinou jsou hormonálně nevybouřené holčičky kolem 17, nicméně ve schopných scénáristických rukou z toho mohl vzejít slušný film. Takže doporučení pro další díly tetralogie: vyměňte scenáristku! Vyměňte režisérku! A proboha živýho, vyměňte někdo maskérku.

Nemůžu si pomoci, ale v Barceloně to Woodymu nějak nesedí. Je to film rozhodně příjemný, místy velice velice originální a moudrý, ale nepovedlo se mu chytit mě za srdce, ani mě naplnit tím hřejivým svetlem, které prozářilo jiné Woodyho filmy.

Na můj vkus trochu moc překombinované, prostě to těm záporným postavám vychází až moc dobře. Připadá mi, že tvůrci obětovali uvěřitelnost závěru jeho bombastické efektnosti.

Příijemné, oddechové, pěkné. a můj oblíbený žánr, u kterého se mi daří relaxovat :-)

Kezby tento film skoncil po prvni polovine. Naprosto uzasny typicky Luhrmanovsky parodicky zacatek a skvela, magii nabita prvni pulka. Bohuzel to kazi ta druha polovina, ktera se tematicky nehodi ani k vtipnemu zacatku, ani k tomu velkemu honu dobytka skrze pustinu. Jakoby se snazili spojit dohromady dva uplne rozdilne filmy.