hobbitko

Roztomilé, předvidatelné, plytké. Pro děti, pro děti a ještě jednou pro děti. Nevím proč jsem od finsko-dánské koprodukce čekala něco, co se nebude podobat na všechny ty Nema, příběhy žraloků, madagaskary a podobně sladce se tvářící ptákoviny. Ale neurazí to, jen lehce znudí. Když se objevila scéna se "santovskou" rychlostí, trochu jsem obživla nadějí, že v tom filmu přece jenom najdu něco, co nebude určeno jen dětem do 6 let. Ale tou scénou to začalo i skončilo. Na oddech jako stvořené, mozek u toho skutečně potřebovat nebudete. A jinak musím souhlasit s ripem - chudáci vlci, nechtěla bych, aby generace dětí, která tento film zhlédla, měla na starosti jejich záchranu.

Velice roztomilé a plné magie

Mnohem lepší než Špína Londýna, která se zabývá podobnou tematikou. Výborně tady funguje kontrast mezi příběhem a místem a dobou, ve které se odehrává - krásně zdobené vánoční ulice, útulně a příjemně působící interiéry, ve kterých lidé bojují jednou o holý život, jiny o důstojnou existenci. Velice působivé.

S P O I L E R S: Mohl to být poměrně výjimečný film, kdyby jeho střed nevyplňovali infantilní honičky bez hlubšího smyslu a kdyby závěr, slibující katarzi plnou tragična nezabil jediným šmahem scénáristova pera roboticky kvílivý hlásek - Eva? (t.j. scéna, kdy i po změně základní desky Wall-e "rozeznal" svou robotickou lásku z důvodu velice prostého - protože proto, nebo, jak by mí spolukrajani řekli - lebo medveď. Mám pocit, že pro děti je tento film příliš nudný a pro dospělé příliš jednorozměrný, když to srovnám s takovým Ant Z. Opět jednou škoda promrhaného potenciálu.

Mnohovrstevný a symbolikou nabitý film, který se dá zkoumat a dešifrovat a kde můžete pořád přicházet na další vysvětlení a interpretace. Nechápu, proč si někteří lidi stěžují, že to nebyl čistý horor, nebo čistý thriller, nebo čisté drama, nebo čisté cokoliv. Copak když film není čistě v jedné přihrádce, sráží mu to hodnotu? Podle mě právě naopak, pokud nakombinované prvky spolu vytváří jednolitý celek, ve kterém se prvky navzájem obohacují a rozvíjí, není co dodat, jen blahopřát ke skvělému výsledku, kterým tento film rozhodně je.

Je až neskutečné, jak dobře v tomto filmu funguje vizuální stránka - v příběhu o povalečích, nezaměstnaných, alkoholicích a různě vyžitých lidech všichni tak nějak barevně ladí s pozadím, se světlem a ta šeď a obyčejnost jejích životů na nich vizuálně nejde poznat. Krásné zamyšlení se nad zvěřstvem, které se někdy tak dobře umí ukrývat pod skořápkou lidské kůže a lidské podoby. To vše doplněné velice jemnou a truchlivou hudbou a krásnou baletní pasáží.

Velice zajímavý a originálně zrealizovaný nápad.

Tak nějak mi přišlo, že nic objevného, ani převratného tento film nezkoumá. Hlavní myšlenka křehké rovnováhy mezi "normálním" a "nenormálním" je sice fajn, ale jak říkám, nic objevného. Koho už v životě nenapadlo, že jsme vlastně do jisté míry blázni všichni? Mě rozhodně ano a ne jenom jednou. Dialogy mezi obyvateli léčebny jsou místy naprosto skvělé, na druhou stranu mi byl hlavní hrdina vrcholně nesympatický, a to až do takové míry, že bych mu tu držku rozflákla ještě dřív, než tak udělal sám. Osudy hrdinů ve mě nedokázaly probudit ani zájem, ani hlubší pocity.

Samostatnou hvězdu musím udělit za scénu s miminkem oblečeném do hnědého papírového sáčku, už dlouho jsem se tak nezasmála. Nicméně kromě toho nuda a klišé a laciné sentimentální útoky na diváka. Druhá půlka filmu, kde je dcerka již větší film postráda dynamiku i svěží nápady a dokoukáte to už jen kvůli tomu závěru, který po klasických peripetiích, typických pro snad všechny americké romantické komedie (o to víc překvapí v britsko-francouzské koprodukci) nakonec nevyhnutelně dokodrcá až k vám.

Nepozerateľné. Od Andyho Krausa by som takúto lacnú a primitívnu blbosť rozhodne nečakala, ale čo už, stalo sa. Dialógy a herecké výkony sú porovnateľné s latinskoamerickými telenovelami, už mi tam skutočne chýbajú len repliky typu - Nikdy som ťa nemilovala, Bernardo Emanuel! Ale kto vie, budúcnosť je neistá :-)