RadimFišer

Nebudu smělý ani odvážný, když označím tento film za nejvíce propracovaný, prokreslený a nejkrásnější film všech dob. To co jsem tady viděl od Cukora nemám ani chuť hodnotit či kritizovat. Je to tak obrovské a prokreslené, že i slova chvály by pro něj byly urážkou. Učitel nás na tento film odkázal již na gymnáziu v literatuře. Řekl, že je to skvěle zpracovaná kniha. Mýlil se. On mi lhal. Měl jsem se podívat dříve. Obzvláště po současné digitální rekonstrukci tento film bere dech a půdu pod nohama. Dávám svých prvních 8 hvězd. Je to král, je to císař. Všechny ostatní jsou jenom napodobeniny. Více k tomu nemohu říci.

Tvrdý a válečný velitel na své dači. Dcera vychytává drobné mouchy tatínka. A Stalin, který čistí a dělá pořádek. I jak slovy Hitlera použil bych zde. Měl jsem to udělat již dávno jako Stalin. Zavraždit všechny generály. On to věděl dobře. I tak tvrdě skončí báječná idilka uprostřed sladkých lesů tak oranžových, že by člověk plakal. Ovšem bude, na konci v poli pšeničném, u dodávky staré a bez benzínu. Tak dopadne příběh za sedmero horami a řekami na naší staré dobré Rusi. Šéf gangu se musí postarat o nemilé lidi a pomůže mu v tom člověk, plný nenávisti a touhy po pomstě. Člověk dobrý se dostává do ostnů ostudníka. 4 hvězdy za krásu...

I tak jsem shlédl fenomén, který je v naší historii sna odnepaměti. Fantastický a famozní upír z tajemného hradu v ještě temnějším a ošklivějším sedmihradsku. Jeho obličej se dostal do dějin a nikdo jiný si ho snad ani nepředstaví. Ostré vykotlané uši. Loď plná hloupých lidí. Vím, že je to trapné, ale všimněme si, že filmy ukazují tvrdé povyšování nad lidmi. Vraždy bez jediného zamyšlení. S rovností to je tak, že žádná není a nikdy nebude. Kdo viděl tento film, viděl základ. Viděl to, jak se 26 let po vynálezu kamery používají triky a vše možné. Nejkrutější trik tohoto filmu je tajemné zavření víka rakve. Nejsilnější okamžik, když Hutter přichází do sklepa, kde je odkrytá kobka toho drvošťápa. A to je celkem vše. 3 hvězdy postačují...napínání nebylo většího kalibru.

Těšil jsem se dlouho a chystal ještě déle a mám to za sebou. ---Tak a máme tady krásnou přehlídku lidí, kteří si snaží něco dokazovat. Prolhanost až za kopce a ani o tom neví. Ano, před pár lety bych řekl jaké to je dílo. Déšť žabí, který zachrání sebevraha, protože žába odvrátí cestu kulky. A všichni si řeknou, že dobře, že se tak stalo. Avšak já si nejsem tak jistý. Ve svých současných nihilistických představách mě tento film oslovil na začátku. Pád člověka, syna, kterého náhodou zastřelí matka. Dále nepředstavitelný potápěč na kmenu stromu smrku, protože ho vyzvedlo letadlo. Kdo ví. Nakonec se pilot zastřelí. Pan Tom Cruis předvedl asi svoji životní roli. Jeho lítost je přímo magická. A tak to má být. Porovna bych s černým rytířem, jehož jediný a malý plus je, že když vyhodí černý vězeň odbouchávací skříňku z okna a sdělí, že jsme to měli udělat dávno. To byl okamžik. A v tomto filmu byl bolestivý okamžik, když policista ztratil pistoli. Nebo jeho nová přítelkyně fetuje a je celá vydivočená a bez chlapa. To bylo nádherné a pocitové. Celkem dávám 4 body. Na více to nemá.

4 a půl hodiny jsem u toho šmejdu strávil. A po dvou hodinách mi vzal dech. Začal jsem cítit, že žiji. Začal jsem cítit odvahu a bolest. Začal jsem vůbec cítit po dlouhé době. Viděl jsem něco, co mělo být uděláno. Mistrovské dílo učitele Petersena. Druhá strana mince války. Pojďmě si sednout všichni válečníky a pojďme se napít. Podívejme se na tento film a neválčeme. Neboť 3 ze 4 lidí na ponorkách se nevrátili. Dostal jsem díky tomuto filmu náhled do skutečnosti lidství a společnosti. Ať se to může zdát jakkoli hrdinné, válka je často uměle vytvořena a lidé v ponorce, i přes jejich schopnosti jsou tak jako pro srandu. Jsou to jenom takoví šašci v rukách politiků. A bojují a bojují. To už ale jdeme dále. Film jsem si naprosto užil. Zvuky jsou sladké a srdce hladící. Proplout Gibraltarským průlivem a skončit tak špatně na konci. Hanba, hanba na mě, že se něco takového mohlo stát a asi ještě stane. Tento mistrovský dokument ať nám slouží, nám chytrým jako pomůcka a vidění bolesti, co pro nás lidé dole dělají a jakým způsobem umírají. Už ne válku. Chceme novou generaci. Chceme sami sebe a naši spokojenost. Ideologie je šílená stejně jako idealismus. Měli bychom vidět všechno a nezavírat oči. I přes ušlechtilé pohnutky může vše vést k jednomu. K dění v ponorce. EU, děkujeme za sjednocení konečné Evropy. Pět hvězd je v tomto případě pouze dodatek. Jsem na nejvyšší úrovni spokojen a zasycen tak jak jsem to chtěl, ale neočekával.

Nezapomenutelná závěrečná píseň v titulcích, kvůli které stojí za to shlédnout celý film. Gran Torino. Jako velký život každého člověka. Jako bědy, které mají smysl. Jako celý život Clinta Eastwooda, který mě bral dech při jeho westernových extra kvalitních a dobových eskapádách. Nemohu než ho teď obvinit z deprese, kterou mi způsobil a z pravdy, kterou jsem měl předhozenou na stůl aniž jsem chtěl. Bolest a ničemnost stáří. Nezbednost a hloupost. Dokážu si vážit znázornění party, kteří nestojí za to, aby jsi s nimi strávil sekundy svého života. Někteří lidé se mohou zdát bezcenní, ale není tomu tak. Je to jen subjektivní postoj. A tento film je o tom. O tom všem. Gran Torino na závěr, víra v rákosníky a gang, který zmlátí nevinou holku. Násilí nikam nevede. A lidé potřebují vést. Tak jako já tento film dovedu ke 4 hvězdám. Pro tu závěrečnou píseň a oblíbenost Clinta. Ovšem jinak je to pro mě zatím tři hvězďák.

Na tento film jsem se chystal velice dlouhou dobu. Nemohl jsem ho nikde dostat. Až přišel ten čas a já jsem si k němu mohl lehnout s notebookem na peřině. A jak plynul čas tak prvních pár minut již mi vyrazili dech. Ta drzost a nadšení z toho, když muž vyhodí ženu z auta, protože musí svést svého bratra. Příběh postupně graduje a zaplétáme se do skutečnosti mimo lží. Pravdivý jsou vyhazování a vše je skutečné díky Dogma 95. Domluvili se v té době, že bude vše natočeno z ruky. Bude to vypadat částečně amatérsky a aby ještě dodali další změnu, tak jméno režiséra nesmí být uvedeno v titulcích. Nás pošahaný blázínek si stejně stojí za svým a vzpomíná na své dětství, kdy mu otec ubližoval. Vše probíhá v zajetí takové rodinné oslavy kolem stolu. Rodina je velice společensky spořádaná a na výši, ale každý si nese nějakou tu boléstku. Bohatý hoteliér svědomí čisté zdaleka nemá a tak mě překvapovali jeho krotké reakce na kritiku, kterou se mu dostávalo. Často si u stolu vyměnují proslovy se symbolickým začátkem poklepání do skleničky. Tak jak se hodnotí počet slova fuck, tak tady uslyšíte nejvíce pinkání skleniček. Závěr vrcholí, kdy je přečten usvědčující dopis na otce a ten se odebírá od rodiny. Kvůli své vině ji má vidět naoposled. Je vyzván svým synem a odchází sám. Bez manželky... napětí střídá frustrace a vzpomínky na moje mládí, kdy jsem byl taky postrkován od hloupějších a méně chápajících lidí, kteří si nedali tu práci, aby si zjistili skutečné informace. Obhajuji metodu Dogma 95 jako kulturně přínosnou a zajímavou. Podívám se na jejich další výtvory. Přesto nemohu hodnotit pěti hvězdami. Soumrak dne, který je zde stejného společenského prostředí na mě udělal moc velký dojem.

Tento film a jeho zvuky mě rozechvívají ještě teď. Dokonalý pohled na společnost z vrchu. Zařadil bych to jako povinné shlédnutí pro všechny diplomaty. Ukázal bych to lidem, kteří se chtějí dostat výše, aby se vymanili ze starých názorů rodičů a přátel, které jsou již k ničemu. Anthony Hopkins je sladký a některé scény s paní Kentonovou jsou přímo duševně a citově omračující. Jednoznačně se jedná o nejlepší film na téma Anglie před válkou. Vše je tak citlivě vyloženo a proloženo. Kniha, na které je film natočen pochází od jednoho japonsko-anglického spisovatele. Byl to jeho první román, kde se ocitáme mimo východ naší země, tedy Japonsko. Přestěhoval se do Anglie a přeci to tak vystihl. Je až neuvěřitelná dokonalost přenesení a fantazie, kterou tento film nese. Vítejte ve světě dospělých a lží. Vítejte ve skutečnosti. 5 hvězd je jen a jen dodatek.

Začátek je velice drsný a působivý. Scéna z baru prostě nezapomenutelná.

Ještě neznám tohoto muže podrobnějí, přitom... na cestě od kotle jsem na něj narazil a zarazil mi dech. Jeho názory jsou tak osvícené a dopředu. Básně tak plné a překvapivé, šokující. Nedívám se na dokumenty, protože si stále myslím, že jsem nejlepší. Tento však byl znějící a šokující. Musím se s tím člověkem seznámit. Dokument byl kvalitní. Hudba podtrhovala atmosféru takovým způsobem, že se tajil dech. Mějte se...