rodl

Až díky recenzi Mirky Spáčilové mi došlo, že asi jde o variaci na Lásku nebeskou. Ale málokdy je kopie tak daleko od originálu, to i ve vietnamských tržnicích jsou na tom líp. O hodně. Nudné, i přes poměrně střízlivou stopáž dlouhé, bez vtipu, bez pointy či v "lepším" případě s pointou, kterou jsme od počátku čekali. Jen takové zbytečné zaplácnutí dlouhého lednového večera.

Několik vtipných básniček a krtci na zahradě sovětské paničky z filmu komedii neudělají, to však nic nemění na tom, že jde o velmi dobré připomenutí doby relativně nedávné. Na té době nic moc k smíchu nebylo, povětšinou viděné scény vyvolávají hořký úsměšek při vzpomínce na vlastní - velmi podobné - zkušenosti. V tom mi Občanský průkaz přišel nejcennější - normalizační atmosféra byla ukázána velmi věrně. Ne že bych jezdil na koncerty Plastiků, ale mrtvo, strach de facto ze všeho odlišného, hromada kreatur na důležitých místech a žádná rozumná perspektiva, to si pamatuju dodnes,

Bohužel, jedno klišé přebíjí druhé.

Zajímavé, ale obsáhnout v 75 minutách osudy několika výrazných osobností v průběhu několika let nějak nejde. Celé to klouže po povrchu, a o autorech všech těch pozoruhodných děl, která dokumentem prochází, jsme se toho příliš nedozvěděli, vše je ukryto až v přílišných náznacích.

Bizarnější road-movie už asi nikdo nenatočí. Naštěstí. Leda snad v KLDR.

Cesta do hlubin ruské duše. Vrcholem odporu k hrůzně vládnoucí elitě je nechat se uškrtit či upálit.

Kdyby to bylo kratší...

Sledování tohoto "filmu" fyzicky bolí. U některých blbých filmů se člověk aspoň zasměje díky kouzlu nechtěné, u tohoto zůstává pouze pocit studu za všechny, kteří se na té trapnosti podíleli.

Z prvního dílu zůstává vzpomínka na krásnou Terezu, explodující burčák a letně prohřátou Moravu, z druhého na roztlemeného Krampola a... roztlemeného Krampola.

Přišlo mi neuvěřitelné, že v době, kdy se točily filmy typu Bony a klid nebo Kopytem sem, kopytem tam, vznikne něco tak plytkého. Kdyby film vznikl o deset let dříve, pak by snad mohl být označen za "kritický k nešvarům doby", ale v roce 1988? Nejdříve jsem se divil, proč mě ten film v době vzniku zcela minul, v té době jsem měl zkouknuté téměř vše, co v kinech běželo, na konci jsem se už nedivil. To zřejmě do našeho maloměstského kina (raději) vůbec nedorazilo. Klišé na klišé, vše předem čitelné, zcela papírová mluva, zejména těch mladých. Snad jen jeden zajímavý postřeh - "Stavba, to je zákon!" - to pro ty velké stavby platí dodnes.