MrHlad

Aquaman a jeho bratr Orm musí zastavit zloducha Black Mantu, dřív než… to je jedno. James Wan natočil film, který je i díky šíleným zásahům studia naprosto idiotský a nesmyslný. Ale i přesto nečekaně zábavný, protože režisér háže na diváky jednu vizuální atrakci za druhou a pokud se nezačnete nutit do přemýšlení, možná zjistíte, že se na to vlastně docela příjemně kouká. Ale v hlavě druhý Aquaman dlouho nevydrží. Na to je to zkrátka pořád až příliš velká pitomost. Éra DCEU však mohla skončit i hůř.

Každý filmař s osobitým stylem a nezaměnitelným vizuálem riskuje, že pokud se bude svého stylu držet za každou cenu a nikam se neposune, může se stát, že to, co bylo na jeho dílech zábavné a unikátní, bude časem otravné, nudné a unavující. Jako u Wese Andersona a jeho Asteroid City.

Jaime Reyes nechtěl být superhrdina, ale mimozemský artefakt si ho vybral, takže mu nic jiného nezbývá. Teď musí ochránit svou rodinu před armádou zloduchů, kteří by rádi získali jeho schopnosti. Blue Beetle je nečekaně fajn starosvětská komiksovka, která má solidní akci, funkční postavy a nesnaží se diváka umlátit hromadou přepálených efektů. Spoléhá víc na sympatického hrdinu a ukazuje, že u superhrdinů opravdu není nutné dělat všechno vždycky jen větší, trikovější a hlasitější. Nic nového nebo převratného nečekejte, ale je to fajn. A po failech jako Flash a Ant-Man 3 to vlastně stačí.

Kdybych psal na Bod obnovy recenzi, číselné hodnocení by bylo průměrné, možná lehce nadprůměrné a někoho by mohlo odradit od návštěvy kina. To by však byla obrovská chyba a hlavně něco, co bych si doopravdy nepřál. Malý pokus o českou sci-fi, který nás ve své upoutávce posadil na zadek, totiž rozhodně má co nabídnout a vlastně pořád zpracovávám fakt, že i u nás lze s relativně skromným rozpočtem natočit film, který vypadá tak dobře. Nemluvím tu jen o kvalitě efektů, ale o designu, práci architekta a schopnosti okoukávat to správné ze zahraničních vzorů a využívat to v českém filmu. Bod obnovy je do jisté míry přesně tím filmem, v jaký jsme doufali a ukazuje, že výmluvy typu „to u nás nejde“ jsou opravdu jen výmluvy. Jenže celý ten úchvatný vizuál bohužel nedoprovází zrovna zajímavý příběh. Bod obnovy je v základu detektivka, bohužel však poměrně dost banální a nudná, protože se tu pracuje s minimem postav a řekněme, že když v nějakém filmu hraje Karel Dobrý (a hraje dobře), tak nějak očekáváte, že se z něj nevyklube lidumil. Jako krimi to s trochou snahy nakonec obstojí a i v práci s hrdiny dojde na pár zajímavých řešení, ale oproti audiovizuální stránce je celková průměrnost a neatraktivnost děje skoro až rušivá. Po odchodu z kina jsem si určitě neříkal, že jsme dostali průšvih. Ovšem kecal bych, kdybych tvrdil, že jsem nedoufal, že to bude lepší. Vlastně o dost lepší. Ale už za tu odvahu zkusit u nás sci-fi žánr a za to, jak skvěle Bod obnovy vypadá, si jeho tvůrci zaslouží, abyste jim věnovali dvě hodiny času a peníze za lístek do kina. A pak můžete spolu se mnou doufat, že příště už to bude skvěle šlapat všechno.

V lepších chvílích to je jako ty lepší jihoamerické telenovely. V těch horších chvílích je to trapné prázdno. V každém případě je to dost hnusné.

Sbírka filmových klišé zabalená do průměrného vizuálu s trojicí influencerek, které bolestivě zjišťují, že dělat voloviny na tiktoku z člověka herce neudělá. Product placementem přeplácané balancování na hraně mezi nudou a trapností může zaujmout snad jen diváky, kteří mají rádi alespoň jednu z představitelek ústředního tria. Ostatním tahle ochotnická show nemá co nabídnout.

Ze třetího Creeda se vyklubal velmi solidní a sebejistý režijní debut. Jordan to před kamerou v téhle roli umí, to víme, ale zvládá to i za ní. Především v první části, která je spíš o dialozích a oťukávání dvou starých přátel, kteří se po letech setkávají a do života obou se vrací i pár ošklivých událostí z minulosti. Jonathan Majors je Jordanovi důstojným spoluhráčem jak při dialogových výměnách a snaze znovu nakopnout staré přátelství, tak i v ringu, kde působí jako nezastavitelné zvíře. Celkově je však třetí Creed lepší nečekaně v té neboxerské rovině, ke totiž konci působí malinko uspěchaně a občas lehce pateticky a možná i v některých momentech malinko úsměvně. Rozhodně ale lépe než posledně a taky lépe, než bych čekal, když bylo oznámeno, že se nezkušený Jordan chopí režie. Tady se mu i přes občasná zakopnutí povedlo dorůst do té úrovně, že se obejde bez Rockyho. I bez Stallona.

Helena vyrůstala jako malá v lese, kam její otec unesl její matku. Teď jí je třicet, dala se dohromady, ale když zjistí, že táta utekl z vězení, ví, že se bude muset vlastní minulosti postavit. I kdyby to mělo být se zbraní v ruce. Potenciálně zajímavé psychologické drama nebo survival thriller se díky nešťastnému způsobu vyprávění a celkové prázdnotě proměnilo v utahanou nudu se snaživými herci, která se ale nikdy pořádně nerozjede a výraznější dojem nezanechá.

Veleprůměrný horor o monstru, které neviditelné terorizuje mladou dívku. Jediné, čím se Démon ve mně liší od konkurence, je zasazení do prostředí přistěhovalců z Indie a využití jejich tradic a mytologie. Jinak jde o rutinní strašení, které nepřekvapí ani dějově, ani zpracováním.

V roce 1998 fandil Dominik českým hokejistům, když hráli v Naganu o zlato. A chtěl být jako oni. Alespoň trochu, takže se spokojil s tenisákem a hraním na plácku. Jenže zápas proti týmu starších kluků může být v očích fanouška Dominika Haška stejně důležitý jako Nagano. Dan Pánek natočil fajn rodinnou podívanou, která hodně spoléhá na nostalgii a očividně odžité zážitky. A dovede díky tomu být natolik zábavná, že člověk celkem ochotně přehlédne slabší herecké výkony i nedotaženost některých podzápletek.