MrHlad

Tak takhle už fakt ne. Já už se nemám čeho chytit a co na tom pochválit. Možná to vypadá dobře a je vidět, že se do toho narvala spousta peněz, ale to je tak všechno. To, co nefungovalo už v BvS, se tu opakuje, takže postavy jsou zoufale ploché, akce digitálně přeplácaná a charaktery, jakkoliv obvykle zajímavé, tu působí neskutečně nudně a mezi hrdiny je nulová chemie. A to, že jich je tentokrát šest, situaci spíš zhoršuje než zlepšuje. Matný Cyborg, dětinsky cool Aquaman a vyloženě trapný Flash jsou totiž hrdinové, se kterými se ty dvě hodiny tráví dost těžko a popravdě si nedovedu moc představit, jak zvládnu jejich sólovky. Styl Zacka Snydera se vyčerpal a přestal být zajímavý někdy v půlce minulého filmu. Tyhle dvě hodiny v kině pro mě tedy byly vyloženě fyzické utrpení a jen jsem čekal, až to celé skončí a já na to budu moct zapomenout. Chtěl bych ten film mít alespoň trošku rád, ale nejde to. Nefunguje tu nic. Vyhoďte to, spalte to a zkuste za pár let začít znova. Nějak jinak. Úplně jinak.

More of the same, dalo by se říct. Už první Ant-Man mě extra nezaujal. Nemám zrovna v lásce Paula Rudda, vizuálně mi film připomínal výpravnější epizodu nějakého televizního seriálu a mezi marvelovkami ho řadím na jedno z posledních míst. Na druhou stranu ho dovedu bez problémů respektovat jako popcorn, který má být pro celou rodinu. A tím je i Ant-Man 2. Dalo by se říct, že pokud vám jednička sedla, dvojka vás nezklame, protože sází na to samé co první díl. Logicky jsem z ní tak moc odvařený nebyl.Peyton Reed pořád neumí udělat nic, co by bylo vizuálně zajímavé a sází na Rudda, legrací a divné vedlejší postavy. Je to škoda, protože tu má k dispozici hodně zajímavou záporačku, kterou by dokázal někdo zručnější a s vážnějším přístupem vytěžit mnohem lépe. Tady se ale dopředu cpe legrace, které bylo na můj vkus zbytečně hodně a navíc se s ní často balancovalo na hraně trapnosti. Nechci však k tomu filmu být nefér. U Marvelu oceňuji, že se pokouší filmy nějak žánrově odlišovat. A mně tenhle žánr jednoduše moc nesedí.

Popravdě jsem vcelku rád, že to mám za sebou. Druhý Jurský svět není špatný film, ovšem od blockbusteru za 170 milionů tak nějak automaticky čekám, že bude vypadat dobře, předvede dost atrakcí na to, abych se vyloženě nenudil, a zahrají si v něm schopní herci. To všechno tu je, ale odmítám to brát jako pozitiva, která by film dostala do nadprůměru. Tohle prostě u podobného filmu očekávám. Potíž je, že druhý Jurský svět nic jiného než tyhle „povinné“ propriety nenabízí. Velkolepá akce na ostrově Isla Nublar je fakt epická, ale dokonale chladná. Člověk ví, že když jsme v půlce, nikdo z hrdinů nemůže přijít k úrazu a o mdlé vedlejší postavy "geek a drsná vědkyně" jsem strach fakt neměl. V půlce navíc tvůrci přehodí výhybku a začnou se tvářit jako variace na Vetřelce. Bohužel s ratingem PG-13, nezajímavým monstrem (oproti tomu, co předváděl Indominus Rex minule, je tohle fakt směšná potvora) a pořád stejně nudnými postavami. Řemeslo a kvality, které se dají pořídit za blockbusterový rozpočet, tu jsou. Ale kdybych měl tvrdit, že bych si z druhého Jurského světa chtěl pustit nějakou scénu znovu, tak bych kecal.

Sandra Bullock a její parta se chystají ukrást tříkilový náhrdelník z diamantů. A taky u toho chtějí skvěle vypadat. Debbie a její parťačky by chtěla být stejně pohodová podívaná jako Dannyho parťáci, na to ovšem téhle bandě chybí šarm a nějaká pořádná zlodějská výzva. Místo toho tu je spousta luxusu, drahých hadrů a šperků a až příliš často i pocit, že koukáte do katalogu s předraženou módou než na zlodějskou krimi komedii.

Jednoduchá, ale neurážející pohádková podívaná s prostinkým příběhem, přepálenou délkou, nevyrovnanými hereckými výkony, ale bez dementního kameňákovského humoru a s kýčovitou, ale ve výsledku docela pěknou kamerou a atmosférou. Nic světoborného, avšak od mistra Trošky jsme zvyklí na mnohem větší pekla. Dětem se to nejspíš líbit bude, dospělí to bezbolestně přežijí a za dva roky to v televizi ostudu neudělá. Takže vlastně docela úspěch.

Hrozně jsem chtěl, aby se mi to líbilo. Byl jsem připravený užít si i ono očekávané hřejivé drama a svěrákovskou laskavost, ale dostal jsem bohužel film, kde tohle úplně není. Ono tam vlastně není skoro nic. Hezky to vypadá a co se týče výpravy a kostýmů, tak se Po strništi bos nedá vytknout vůbec nic, ve všech ostatních ohledech je to však mizérie. A bordel. Film plyne odnikud nikam a ačkoliv je rámovaný nějakou dobou a nakousne se v něm i pár zajímavých konfliktů, osmdesát procent stopáže je nakonec úplně k ničemu. Snaha narvat tam co nejvíc „vzpomínek“ má za následek to, že na nic není čas a kvůli tomu nefunguje humor, nefunguje drama a nefunguje ani dojímání. Většinu času jsem měl pocit, jako kdyby mi někdo pustil dvě minuty ze scény, která má mít minut patnáct a moc netuším, proč bych se měl koukat na to, že kluci řeší spolužačku, že Eda může dostat přes držku, že je táta rozhádaný s bráchou a že se ztratil holub. Nikdy není čas na to věnovat se čemukoliv pořádně a výsledek je tak hezky vypadající film, kde se děje strašně moc věcí, ale u většiny se budete nejspíš sami sebe ptát, proč vás žádná z nich vlastně vůbec nezajímá. Velká škoda.

151 minut. Z toho nějakých šedesát minut by mohlo jít okamžitě pryč. A ten zbytek osekat. A nechat jen finále. A klidně vyhodit i to… Pátí Transformeři jsou docela utrpení a bolelo koukat se na ně. Michael Bay sice předvádí v akci víceméně to, co od něj člověk čeká, jinak jde ale o docela schizofrenní podívanou. V jeden moment se tváří jako film pro děti. potom dostaneme velkou military sci-fi, následuje teenagerská komedie, kde je místo Stifflera Anthony Hopkins, a pak se tam chvilku řežou roboti. Bayhem funguje správně. Jestli vás bavil dřív, bude vás bavit i tentokrát, bohužel Transformeři ztrácí na všech ostatních frontách. Postavy nezaujmou, humor je křečovitý, děj se pohybuje podivně skokově, takže většinu času jsem neměl nejmenší tušení, co se na plátně odehrává a jestli jsou Mark Wahlberg a Josh Duhamel už kámoši, nebo pořád protivníci. A že bych si zapamatoval něco pozitivního z těch dvou a půl hodin, fakt říct nemůžu. Největší dojem na mě tak nakonec udělala úvodní hodina, která se ani nepokouší předstírat, že by měla jiný účel než představit co nejvíc roztomilých robůtků, kteří vezmou útokem hračkářství. Tenhle cynický a pragmatický přístup si zaslouží respekt.

No, dobrý film to není, ale nakonec ani úplná katastrofa. Assassin´s Creed střídá nadprůměrné a někdy skoro až skvělé momenty s chvílemi, kdy mi tvůrců bylo skoro až líto. Co se povedlo? Rozhodně akce, respektive skoro všechno z minulosti. Bitky jsou rychlé, vcelku přehledné a svižné a minimálně část, kdy dva z hrdinů utíkají před celým městem, se fakt hodně vydařila. Na scénách ze Španělska, kdy ho terorizovala inkvizice, jsou i vidět prachy a kostýmy, výprava a triky působí víc než dobře. Bohužel všechno, co se odehrává v přítomnosti, je víceméně ošklivé a strašně nudné. Hry jsem hrál skoro všechny a už od prvního dílu mě tyhle pasáže štvaly. Ve filmu nezajímavá přítomnost zabírá dvě třetiny stopáže. Většina herců tu působí, jako že jim nikdo neřekl, co se po nich chce, občas to vůbec nedává smysl a bohužel si Assassin´s Creed není vědom své hlouposti a jednoduchosti (nic proti ní, mám ji rád) a pokouší se tvářit jako něco víc než obyčejný blockbuster. A moc mu to nejde. Za pár let z toho někdo sestříhá pěkné dvacetiminutové video s dobrou akcí a pěknými kulisami. Do té doby tu máme film, který většinu času nudí nebo se marně pokouší naplnit ambice kohosi v pozadí, kdo nepochopil, že točí akční film. A ty musí být především zábavné.

Tak takhle fakt ne. Ridley Scott nenatočil dalšího Vetřelce, ale dalšího Promethea. A to, co nefungovalo v prvním, tu nefunguje pořád a možná ještě víc. Hrdinové jsou ještě tupější, půlka z nich je tu prakticky jen kvůli tomu, aby umřela a o tom, že by měli osobnost, se mluvit fakt nedá. Katherine Waterston je navíc naprosto unylá a nenápaditá hrdinka. A bohužel Ridley nechává celou tuhle nudnou partu blábolit, čuchat k věcem na neznámé planetě, ztrácet se, rozdělovat se a umírat tak nedůstojným způsobem, že slovo „klišé“ to snad ani nevystihuje. Scott se pořád pokouší o film s přesahem. Filozofickým, náboženským a myšlenkovým, ale opět je to celé přinejlepším nudné a obvykle směšné, stejně jako záporák David. Jako horor to nefunguje. Ani moc nechce a celé mi to připadalo jako film, ve kterém se Vetřelci objevují víceméně jen proto, že se to nesmí jmenovat Prometheus 2. To, co máte u Vetřelce rádi, tady nedostanete. Senilní Scott jde totiž hlavou proti zdi a nejspíš se rozhodl, že svou ságu Prometheus dovypráví navzdory tomu, že o to vlastně asi nikdo nestojí.

Čtyři dny po projekci si z toho pamatuju jen Amy Adams ve vaně a to, že to bylo hodně barevný. Podruhé nikdy.