MrHlad

Na hřebenech Krkonoš začíná závod, ve kterém změří síly čeští a němečtí lyžaři. Jde o čest, ale brzy v něm začne jít o život a ne každý zvládne dojet do cílové rovinky. Poslední závod lehce trpí tím, že nakousne spoustu zajímavých témat, která nezvládne pořádně rozvinout, ale v základu zůstává hlavně drsným a nečekaně poctivým a intenzivním survival thrillerem, který svou technickou stránkou vysoce převyšuje českou konkurenci a v žánru obstojí i mezi světovou špičkou.

Třináctiletá Mei je průměrná puberťačka, která se kvůli rodině a hlavně mamince snaží nosit ze školy samé jedničky a nezlobit. Nebo alespoň nezlobit, když ji vidí máma. Jenže jednoho dne se probudí jako obří panda červená a zjistí, že staré rodinné prokletí je teď její problém. Pokud nechce vypadat jako obří zvíře, musí držet svoje emoce na uzdě. A pro třináctiletou holku není nic těžšího. Nová Pixarovka sice nepřekvapí co se týče příběhu, opět jde o střet rodičů, dětí a jejich pohledů na budoucnost, ale pořád je to velmi vtipné, dojemné a zábavné. Pixar tyhle věci zkrátka umí a i když tentokrát s originalitou šetřil, pořád je to mezi animáky první liga. Nebojte se vyrazit do kina, novou revoluci ale od Proměny nečekejte.

Matt Reeves přichází se sebevědomou vizí batmanovského světa a jde úplně jiným směrem než jeho předchůdci. V jeho podání je Gotham ošklivé a špinavé město a jeho obyvatelé jsou unavení korupcí a zločinem. Takže není žádné překvapení, že Reevesův a Pattinsonův Batman není žádná měkota. Nový Batman nezastírá inspiraci v devadesátých kriminálkách a sedmdesátkových thrillerech, připomene Sedm, Serpica nebo Přání smrti. A mnohem víc se tu mluví a pátrá, protože Reeves natočil především detektivku zasazenou do podstatně realističtějšího a uvěřitelnějšího světa, než jaký stvořili jeho předchůdci.   Hezky to vypadá, parádně to zní a Pattinson je jako Batman velmi dobrý. Bohužel není moc dobrý jako Bruce Wayne a celkově práce s jeho „civilním hrdinou“ trošku drhne. Hlavně proto, že i přes tříhodinovou stopáž se tvůrcům nakonec ne úplně povedlo všechny motivy, příběhy a zvraty dotáhnout do uspokojivého konce a některé prvky tak v Batmanovi působí jaksi polovičatě. Zkrátka toho chce řešit hrozně moc a ne vždycky se to Reevesovi povede dotáhnout do uspokojivého konce. Méně je někdy více, na druhou stranu pořád toho funguje dost na to, aby z toho byl dobrý film.

Ve Woodsboro zase řádí Ghostface a místní omladina na něj nestačí. Do města se tak vrací nejen veteráni, ale i mladá hrdinka, která má jedno ošklivé tajemství. Je možné, že lidé umírají právě kvůli němu? Nový Vřískot přichází s novým tvůrčím týmem a spoustou svěžích nápadů. Paradoxně to trošku drhne v té hororové rovině a nové postavy nejsou příliš zajímavé, ale všechno to dorovnává chytrý scénář, který opět hodně zajímavým způsobem ohýbá hororová klišé, hraje si s žánrem a tentokrát i se samotnými diváky a fanoušky. Velmi chytré a velmi zábavné. A od jedničky asi to nejlepší, co jsme v téhle sérii viděli.

Benedetta strávila většinu života v Klášteře, teď ale krom Boha začala milovat i Bartolomeu… to, co zpočátku vypadá jako drama o zakázané lásce, se ve Verhoevenově režii mění v provokativní a nevypočitatelnou podívanou, která otevírá spoustu zajímavých témat a chytře manipuluje s divákem, jeho očekáváním i s tím, jak si zpracuje to, co se hrdinkám na plátně děje. Stejně odvážné, cynické, chytré a zábavné jako režisérovy jeho největší klasiky.

Viktor žije s maminkou v rozpadlé chalupě. Kateřina s manželem a dcerou v luxusní vile. Neznají se a jejich životy spolu nemají nic společného. Během jednoho okamžiku se ale spojí. A bude to mít kruté následky. Emil Křižka natočil malý, ale zatraceně působivý psychothriller, který stojí na zajímavém způsobu vyprávění, kdy si člověk nemůže být nikdy jistý tím, komu vlastně v téhle slezině magorů fandit. Psychicky drtivá a fyzicky hodně nepříjemná podívaná, na kterou budete ještě dlouho myslet.

Dobrý to bylo, ale bacha, trailery klamou tělem. Poslední souboj není zdaleka tak epická podívaná jako Království nebeské nebo Robin Hood, vlastně je to kom dvou krátkých a vcelku malých bitev a finálového střetu dost komorní záležitost, která si obvykle vystačí s tím, že si spolu pár lidí povídá. Jenže to vůbec nevadí. Poslední souboj vypráví příběh ze tří různých úhlů pohledu a logicky se za toho největšího hrdinu a nejčistší charakter považuje ten, kdo zrovna vypráví. Holt hovado se málokdy považuje za hovado… záleží na divákovi, aby si ujasnil, kdo je skutečný hrdina, kdo oběť a kdo oportunista. V tom tkví jediná pro mě zásadnější výtka, kterou k Poslednímu souboji mám. Je to celé trošku snadno čitelné a prostoru pro nějaké váhání a nejednoznačnosti tu nakonec bohužel není tolik, aby film vyvolával ty diskuse, po jakých evidentně tvůrci toužili. Respektive vyvolával, ale asi bude velmi snadné shodnout se. V každém případě Driver a Comer jsou skvělí, Damon velmi fajn a Affleck si očividně užil, že mohl hrát postavu, která mu evidentně sedí a zároveň je dost výrazná na to, aby se vedle ústředního tria neztratila. Scott navíc v komorních scénách dovede strhnout vizuálem a prodat dialogy, když pak ovšem dostane možnost pořádně do toho šlápnout, nedrží se zpátky. Díky formě a vlastně trojímu převyprávění událostí, které k souboji vedou, se navíc jede dopředu hodně rychle a ty dvě hodiny utečou nečekaně svižně. Běžte na to. A pokud možno do sálu s co nejlepším zvukem, ten souboj je po vizuální a hlavně zvukové stránce fakt nářez.

Velmi důstojné loučení. Craiga to celé očividně baví mnohem víc než Spectre a Cary Joji Fukunaga se ukázal být pro režii ideální. Není čas zemřít má skvělý úvod a výtečný konec a to mezi tím sice trošku dře, ale ne tak, aby to bolelo. Fukunaga má smůlu, že dostal za úkol dovyprávět příběh, který tak mizerně načal Sam Mendes ve Spectre a nebyla asi žádná sranda dát tomu všemu smysl a vydojit z toho posledního bondovského marastu nějaké emoce. Naštěstí to Fukunaga celkem zvládá, navzdory tomu, že Léa Seydoux je nesmírně nezajímavá herečka a hraje asi nejnudnější bondgirl vůbec. Bohužel zbavit se jí Fukunaga nemohl, takže to beru tak, že dělal, co mohl.  Mnohem lépe mu to jde ve scénách, kdy může vymýšlet nové věci a ne pracovat s tím, co na něj zbylo. Akce je přehledná, nápaditá a pokaždé jiná. A celé Není čas zemřít nečekaně často a nečekaně hodně mění svůj styl, takže chvíli připomíná craigovské bondovky, jindy si u ní člověk vzpomene na doby, kdy byl agentem 007 Roger Moore nebo Connery a v některých scénách umí film být zase až překvapivě drsný a nekompromisní. Celé to sice mohlo být kratší, mít výraznějšího zloducha a ta střední část se občas opravdu lehce táhne, ale celkově je to film, který rozhodně stojí za to vidět. A Craig může být spokojený s tím, jak se s povolením zabíjet rozloučil.

James Wan si natočil film pro radost. Horor o ženě, která se stává nedobrovolnou svědkyní násilných zločinů, pojal ve stylu béčkových hororů osmdesátých let. Nebojí se absurdností, občas jde naproti dokonce i lehké směšnosti, ale zároveň je jeho novinka extrémně nápaditá a vychytralá. A nekompromisně jeho. Může vám to strašně sednout, nebo to v půlce znechuceně vypnete. Rozhodně však stojí za to to zkusit. Pokud totiž zjistíte, že jste naladění stejně jako Wan, užijete si to strašlivě.

Je fajn jednou za čas zažít příjemné překvapení, protože jsem sice tajně doufal v hodně, ale reálně moc nečekal. James Gunn to však zvládl mnohem lépe, než bych hádal. Jeho Sebevražedný oddíl je barevnější a divočejší, s tím se víceméně počítalo, jenže moje obavy, že přílišná volnost mu nebude svědčit a nakonec z filmu vyleze akorát bizarní maglajs, se nepotvrdily. Gunn ví, kdy si může dovolit decentní bizarnost nebo úchylnost a kdy diváka překvapit nějakou tou nečekanou smrtí nebo scénou tak drsnou, že se trošku stydíte, když se u ní smějete. Zároveň ale jeho film funguje i v dramatických situacích a není to zdaleka jen exhibice více či méně divných hrdinů, kteří dělají více či méně divné věci. Mimochodem nová parta se fakt povedla a herecky je to opravdu paráda (kdo hrát neumí, ten to ví a paradoxně toho umí využít), postupné budování vztahů mezi vraždícími sociopaty funguje nečekaně dobře a Gunn se nebojí být občas až překvapivě dospělý. Jen aby to o pár minut později shodil nějakým drsným fórem. Především je to celé ale neskutečná zábava. Tohle se povedlo.