Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Akční
  • Komedie
  • Krimi
  • Sci-Fi

Recenze (319)

plakát

Odnikud někam (2010) 

Šel jsem do toho na blind a po deseti minutách jsem myslel, že to nekompromisně vypnu, jelikož nemám zapotřebí se dívat na další "studentské" onanie o existenciální prázdnotě. A ejhle! Najednou jsem se o hlavní postavě dověděl, že je herec, ba přímo hollywoodská hvězda, a film mě začal ohromně bavit (tento svět jsem takhle nikdy neviděl). Takže poučení je: nečtěte anotace ani komentáře - kazí zážitek z překvapení a prožívání filmů! ;)

plakát

Lurdy (2009) 

Takovej ten slušnej "pozorovací" film: z odstupu sledujeme procesy v "lurdských lázních", akorát mě překvapila ta doslovnost (postavy vyslepičí svoje moudra, která posléze dlouze a jasně sleduji v následujícím dění, jednorozměrné pohledy herců či přímo televariétní herectví, tupé kamerové zoomy). Ale ono to ke křesťanskému tématu, paralyzované protagonistce a rakouské satiře tak nějak sedí .)

plakát

Pokušení svatého Toníka (2009) 

Během sledování jsem zjistil, že stejná symbolická a dramaturgická klišé se dají používat za všech režimů (společenských systémů) a stejně dobře i v uměleckých filmech. Rejža jakoby si toho byl vědom a proto příběh čím dál častěji prokládá těžko interpretovatelnými "sny" hlavního hrdiny. Nebo to jsou všechno jen citace? V obou případech dobrý tah!

plakát

Jan Hus - mše za tři mrtvé muže (2009) 

Nezajímá mě rozšifrovávat symboly, ale sledovat ono šílenství, které je tak nesnesitelně subjektivně vykresleno. Ano, je to téměř nekoukatelné, ale při 70 minutách může vyplnit alternativní večer ;)

plakát

Všemocný (2011) 

Efekt nekonečné transfokace stojí za vidění! :) Stejně tak dnes už zapomenutého morphingu. Divák se během filmu párkrát podiví, proč hrdina proboha některé problémy neřeší a nechává je zbytečně kulminovat, ale na konci zjistí, že to byla dramaturgická fligna ("o 12 měsíců později"), aby se ukázalo, že nebyl zase tak blbej a nejdůležitější věc pořešil. Čímž se dá leccos zpětně vysvětlit. Vedle nezvyklého hrdiny a příjemného napětí si už z toho filmu vlastně moc nepamatuju, jen že mě nasrala ta debilní akce s bruslí a povinnost začít film patovou situací z konce. A taky, že drogy jsou dobrý (což taky už víme).

plakát

Tichý dům (2010) 

Výborná práce s kamerou, zvukovou složkou a aranží scén tvoří iluzi nepřetržitého záběru ubíhajícího v reálném čase. Divák je pak pomalu pohlcován prostorem a časem tak, aby v něm ztratil opěrné body a tím pocítil strach z nejistoty. Zároveň film dává prostor pro vlastní interpretaci příběhu, který je prezentován jen v náznacích, jak dívka postupně prochází starým domem. Je to vlastně "open source" hororová scéna na téma "nechoď do toho tmavýho sklepa" natažená na celovečerní formát.

plakát

Sucker Punch (2011) 

Myslím, že snímek představuje nový směr filmového vyprávění schopného reflektovat četnost kultur a zároveň způsob, jak tyto kultury oslovit (především ty "zhýralé" ;)). Pravda, zatím příliš neoslovil (slabá návštěvnost), ale existují pro to pádné argumenty: cílovka ve výsledku byla užší, než se předpokládalo (Lady Gaga efekt nakonec není takový tahoun, jak se obecně tvrdí) a většinové publikum není stále připraveno na takové změny stylu a schémat v celovečerní stopáži. Přitom to je solidně dramaturgicky vystavěno a zmotivováno (osobně jsem s napětím ve scénách problém neměl). No vršil to dobře, akorát o čem to vlastně bylo? ;))

plakát

Živí mrtví (2010) (seriál) 

Taková Ordinace v Růžové zahradě - o nic vlastně nejde, jen donekonečna můžeme sledovat další a další zápletky, jejímž vyřešením se objeví další. Tohle může mít 100 sezón stejně jako jednu, je to fuk. Bavilo mě sledovat současný herecký realizmus (jak profesionálně mají herci odkoukané nuance z prostého života), i ty patové situace, kdy netušíte, jak se z nich hrdinové dostanou. To mi vydrželo první čtyři díly. A dál už nic.

plakát

Světová invaze (2011) 

Zase válečnej film z moderní vojny a zase nuda k posrání. Já se holt nepoučím. Ve filmu krom náboru na mariňáky není vůbec nic zajímavého k vidění, slyšení ani zasmání (ne, už to vážně není vtipné). Mizernou expozici (z hlediska vyprávění) střídá standardní řemeslo, kvůli čemuž jsem měl dost času tesknout po sofistikovanějším Verhoevenovi, že Blomkamp nedotočil HALO, nebo že ještě vlastně nikdo neadaptoval "half-life styl", jak by si zasloužil :(

plakát

Líbáš jako Bůh (2009) 

K odpadu to nemá daleko, ale líbil se mi výchozí nápad, že lidé od určitého věku přestávají rozumět čemukoli technickému a technologickému. To mohla být dobrá situační komedie. A ještě kdyby dávala smysl...