Star Wars: Poslední z Jediů

Tak jo. Je to tak. Tenhle díl se mi líbil víc jak ten předchozí. Největší jeho slabina je to skákání od jednoho příběhu k druhému, od jedné postavy k dramatu té další, protože tím film lehce ztrácí na konzistentnosti a pro diváky, co si šel do kina sníst jen popcorn, to může být na sledování náročnější, ale prostě mi to učarovalo. Ano, mělo to slabiny a věci, které nedávaly smysl a fyzika jim nic neříkala, ale takové prostě Star Wars jsou, že ano? Tady je prostě výborně zachycen přerod Bena v Kylo Rena a je to tak dobře udělané, až jsem tomu nechtěla věřit. A pak samozřejmě jako všichni ostatní úchyláci jsem ho začala shipovat s Rey. Doufám, že když už je to od Disney, že to skončí jako pohádka... Dobrý to bylo, spokojenost. Nechť vás provází síla navždy. (07.01.2018)

Jakože ani předchozí díly nebyly žádná literární veledíla, ale tyhlecty dialogy snad psal sám Google Translate a George Lucas dohromady. Celé je to vlastně půvabná metafora o prvním sexu a odolávání vlastních pudů, jen kdyby to nebylo tak k uzoufání repetetivní. Ostatně těším se na další gejzíry invencí inženýrského oddělení zlodušského týmu. Jakýpak megakanón připravíme příště? Anebo příště si to už raději nechám ujít. (22.12.2017)

A co na to Mistr halogenů? Inu, poté, co předaleké galaxie na stranu Temnou přešly, když zrádce mrzký Jirka je ničiteli všeho Darth Disnymu zaprodal, já beznaději propadal, a že všechno v piči jest se smutně domníval. Výraz vy mi ten promiňte, já vskutku, kurva, rozhořčen byl. Zvlášť když neumětel sériový, Abrams zvaný, zpočátku unyle a nudně Hvězdu Smrti vykrádat se jal a Star wars ve Star bores hnusně pokřivil. Pak však Rogue naděje svitla, že ne vše ztraceno jest, neboť rovnováha vládne a vždy dva musí být – mistr a babral. Nyní Jedi poslední z prachu zatracení povstal, a ač Jirka úplně není to, Síle sílu a důstojnost Rian ten alespoň trochu navrátil. A že nám teď pizda jediovatá slizká, negr, cigoš a ťamanka odpudivá korektně galaxie z područí jelimana směšného zachraňují, skoro nevadí ani, a já jebat říkám. Když příběh svižný a zábavný je, nechť klidně se Kylo s Huxem příště i do prdelí píchají. (23.12.2017)

Být tam tak polovina postav, třeba by se podařilo z té změti vydolovat i nějaký nosný příběh, který bolestivě chybí. Vlastně to o ničem není - každý tu má nějakou svojí vlastní záležitost, ale není tu nic "velkého" - osud povstání je skoro pro všechny až druhořadým cílem (a u těch, u kterých jde o prvořadý cíl, jako Finn, to nedává moc smysl), takže není divu, že to moc zásadně nepůsobí ani na mě jako diváka. Jinak se s tím ale Johnson popral o dost líp, než jsem si troufal odhadovat. Sice je hodně vidět, že (podobně jako u Blade Runnera) se hodně sází na to, že meta rovina příběhové sebereflexe nahradí příběh uvnitř filmu (což je úspěšné jen částečně), ale nakonec cokoliv bych z toho moře oprávněných výtek vytáhl, by svěřovalo hlavně k zopakování, že se s tím Johnson vypořádal směrem k překvapivě uspokojujícímu kompromisu. Bezprostředně po zhlédnutí mě ani nenapadlo, že by mohl mít film nějak kontroverzní postavení - v důsledku stvrzuje status quo a naplňuje všechny požadavky. Tím, jak ten film popudil iracionální část fanouškovské základny, si u mě přece jenom získal trochu sympatie. Člověk na hysterické reakci vůči tomuhle filmu pochopí jak popkultura funguje. Holt je to jediný Star Wars film točený pro dospělé lidi - z toho musely být problémy. (13.12.2017)

Johnson naplňuje předpoklad, pro který jej u Dineyho najali, a bombarduje ságu ze všech stran, přičemž si nechává nabíjet z bohaté historie i moderních hi-tech udělátek. Hned na začátku v monstrózní akci nastolí svůj řád, kde se odvrátí od Abramsovy rozpustilé geekoviny, aby skoro dvě hodiny nechal hrdiny spíše vykecávat, a šponuje nitky osudovosti na hranici snesitelnosti. A když si postavy dostatečně povodí (Rey je tajemnější a Ben ještě víc emočně nestálejší), vypuknou akční orgie, kvůli kterým má pořád smysl chodit do kina na velké hollywoodské blockbustery. Tohle produkční ošetření je dalece za tím, o čem si mohou mraky jiných franšíz nechat jenom zdát. Už to není prvoplánová pastva pro oko jako posledně, ale Johnson s Yedlinem jsou vizuálně skromnější proto, aby pak sázeli vizuální highlighty přesně tehdy, kdy si to jejich příběh a hlavně hrdinové žádají. Tichá destrukce i rudá sůl jsou vesmírné symfonie obrazu, které naposled přinesl Interstellar. K úplné dokonalosti mi tak vlastně chybí jenom ty původní 3 hodiny stopáže. Fakt jsem měl chvílemi pocit, že tam pár momentů zbytečně klouže mezi prsty. Ale stejně, rozjely se závěrečné titulky a já cítil opravdové fyzické vyčerpání. Fest emoční prožitek, jak z festivalového indie soc-dramatu. PS: V následujících dnech nebude nic zábavnějšího, než číst štkaní konzervativců 30+ nad novou generací hrdinů a stýskáním si nad starými dobrými časy. (15.12.2017)