Pavučina

SAMPLE Z FILMU - INTERPRET : Hermafrodit ALBUM : Obráběn a mnohonásobně rozčtvrcen v zajetí ozubených kol SKLADBA : To není otázka vůle. 1) " Základní motiv v životě každého toxikomana je jeho droga, respektive zoufalý stav, když tuto drogu nemá. V té chvíli se z něj stane štvanec, který pořád před něčím utíká, dokud ho jeho droga neuštve až k smrti." 2) "Vážená paní to není otázka vůle, protože tady jde o nemoc." 3) "Bojím se toho, co můžem mladým lidem, kteří drogy důvěrně poznali místo nich nabídnout. Kulturu, sport, nějakou zájmovou činnost ? Nevim." ALBUM : kompilace Midnight café SKLADBA : Bezejmenná " Jak se jmenujete ? Řekněte nám něco o sobě. Pojďte tady do středu a řekněte nahlas svoje jméno. Prosím Vás, víc nahlas by to nešlo ? Zase chcete dělat advokáta paní doktorko ? Za jméno Vám tady hlavu neutrhneme. Radka Valtrová." (04.04.2009)

Ač jsem viděl film už hodně dávno, leccos mi z něj utkvělo v mysli, nejen drsný závěr. Po opětovném zhlédnutí musím říci, že osten provokativnosti se mírně otupil, syrová výpověď ze světa drog ale zůstává. Velkým plusem je nekvalitní technický materiál, který vytváří dojem dokumentu (dnes moderní, tehdy z nouze ctnost). Jen jsem měl tentokrát pocit, jakoby se příběh odehrával v sedmdesátých letech (oblečení, prostředí, hudba), i když je fakt, že takzvané máničky (ano, tehdy oblíbené dělení na somráky, vexláky a zbytek) vydržely až do konce osmdesátých let. Přesvědčivý výkon E. Kulichové mě opět zaujal stejně, jako i ostatních aktérů. Bezchybný M. Macháček v roli dobrosrdečného, leč tvrdého lékaře, i F. Husák měli zdatnou oporu v personálu i pacientkách. Pavučina otevřela dveře pro do té doby spíše tabuizované téma a byla následována dalšími, na tehdejší dobu, odvážnými snímky - Proč? a Bony a klid. (20.02.2019)

Po dlouhé době jsem měla možnost opět vidět film „Pavučina“, který byl ve své době velmi provokativní a to nejen kvůli drogám, ale i otevřené nahotě. Hlavní roli Radky si zahrála Eva Kulichová, která byla předtím známá snad jen návštěvníkům divadla v Hradci Králové. Příběh narkomanky, která se nedobrovolně ( v rámci podmínky) ocitá v léčebně. .„Je to tady příšerný, nejradši bych se vším skoncovala a utekla, musím se hrozně přemáhat, musím doufat, že zítra to bude lepší, že budu lepší i já. Moc sil už nemám, ale chci ještě zkusit žít normálně“. Místo, kde ji v noci budí mučivé sny pacientek (alkoholičky, narkomanky), každá je přesvědčená, že zrovna ona měla důvodzačít. A přes den se s ní zachází jako s póvlem...„Mám strach z každého dne, bojím se dlouhý doby, kterou tady budu muset prožít. Nevěřím, že se budu pořád probouzet na stejným pokoji v tomhle blázinci, já přece dokážu mít ráda. Tady mě to úplně zničí, chtěla bych žít, kdybych byla svobodná, ale taková možnost už pro mě asi neexistuje“. Původní hodnocení ze 3* musím opravit na zasloužené 4*. I po 20 letech je to velmi působivé a děsivé. Myslím si, že je velká chyba, že film je zapomenut (pouze 19 hodnocení!!!). P.S. ve filmu hrála např. i Yvetta Kornová. (25.04.2006)

Je vidět, že režisér Zaoral původně film pojal jako ryze amatérský snímek a teprve po pár letech ho dotáčel pro plátna kin. Film se z velké části odehrává za zdmi psychiatrické léčebny, kterou obývají drogově závislí, alkoholici a další podobná vytříbená společnost. Ve své době určitě odvazové, nahotu neskrývající, nicméně chaotické, ale díky neznámým tvářím a skutečným pacientům léčebny Pavučina vyznívá autenticky a nejvíc jako dokument, který se snaží odhalit temné stránky duše drogově závislé Radky (Eva Kulichová), ale nejen jí. Zvláštní jsou různé filtry, přes které kameraman snímá záběry, přes černobílou až po různé kolorované zabarvení. (03.06.2019)

V době svého vzniku v kinech hojně navštěvovaný film, tehdy jako jeden z mála s tematikou narkomanie (z té poloviny 80. let si ještě pamatuju Mravenci nesou smrt od Zbyňka Brynycha, ale to byl spíše chvalozpěv na práci SNB). Pavučina je autenticky natočeným příběhěm čerstvě plnoleté Radky, která se stane závislou, její stavy, halucinace, potácení se životem až po léčebnu. Ve filmu jsou působivé retrospektivní scény, Radčino bilancování , o co díky drogám přišla (např. jí znemožnily zpívat). V roce 1986 (asi nejen pro mě) byla Pavučina silným divácký zážitkem, výpovědní hodnotu si film uchoval dodnes. (13.02.2012)