Anděl na horách

Pokračovanie dobrodružstiev s Andělom mi prišlo o niečo menej humorné ako prvý diel, avšak Marvan tu na seba upriamuje viac pozornosti a v pohode film drží v priemere. Soudruzi nám ukazujú ako sa všetci ľudia majú radi, ako sa zdravia, ako sú nadšení pre vec, až si divák povie, že tých 60 rokov je na filme poznať. A teda je to z inej doby. Dobre sa na to díva. (16.05.2016)

I když je to točeno v dobách tvrdého stalinismu, je neskutečné jak veselé dílo vzniklo v tak tvrdé době. Josef Marvan jako Anděl je pro mě klasika. I když ten film obsahuje mnohé socialistické prvky já se u něj vždy bavím ! PS. Proč tu každý po sobě papouškuje slova propaganda a agitace?? Vám asi něco spadlo na hlavu ! To můžete pak psát o každém filmu z 50. tých let. ROH by měla existovat i nadále. Tahle komedie prostě nestárne. (31.07.2011)

Už ne tak vypravěčsky zábavné jako v prvním filmu, kde ústřední postavou filmu je zasloužilý revizor elektrických drah z Prahy. Nejsympatičtější v tomhle filmu je postava, kterou ztvárňuje Rudolf Deyl ml."Skáču dobře, skáču rád", kasá se ve vlaku vezoucí rekreanty tentokrát do hor, aby se později divák spolu s pane Andělem málem uplácal smíchem - že neumí ani lyžovat, ba ani na lyžích neudrží rovnováhu. Zajímavá je rovněž kritika pana Anděla na adresu rekreanta, kterého hraje R.Deyl ml., že málo pracuje a jen by jezdil po rekreacích... ***(2.10.2010) (02.10.2010)

Ve filmu je o chlup V.I.Lenina méně socialistického balastu než v prvním dílu. Ale přesto i toto dílo ve mně vyvolává víceméně pouze stísňující pocity, jsem moc rád, že jsem v 50.letech nežil. Taky je deprimující vidět vynikající předválečné herce, jako je např. Pištěk, coby předsedy závodního výboru či v jiných velerolích. (31.12.2011)

Opojné reálně socialistické simulakrum. Scénář do posledního slova nabitý účelovými žvásty různé intezity a otevřenosti funguje podobojí jako dokument zručně odvedené, byť ne právě subtilní propagandy a skrze stejné kvality i jako slušná komedie - máte-li ovšem náladu na zlé žerty. Odkudsi zpoza bodrých sentencí červenolících úderníků, referentů a podobných existencí prosakuje čirá existenciální hrůza. Lidskou tvář socialismu, který napraví i ty, kteří nejsou podle slabikáře, představují humpolácký Marvan a uvědomělý Kemr, panoptikum totalitních vzorů uzavírá Věra Mileny Dvorské, jíž má pro všechnu tu správňáckost jeden nutkání poškádlit něčím festovným bez varování konečník. Jako sci-fi troufalejší než Matrix. (01.02.2014)