Návrat do budoucnosti II

Myslím si, že pozrieť si tento film k dátumu, keď sa Dr. Emmet Brown s Martym dostanú do roku 2015 bola skoro povinnosť. Nepodarilo sa mi to, no dohnal som to o pár dní. Keď som videl tento film prvýkrát, tak bol môj najobľúbenejší z trilógie. Lietajúci Delorean bol fantastický, rovnako ako hoverboard, pizza, ktorá sa zväčšila niekoľkonásobne, automatické tenisky a predstava lietajúcich áut v budúcnosti alebo zámky na otlačky prstov. To bolo fantastické. Temná alternatíva 1985 bola rovnako zaujímavá a mala celkom iný nádych. Plus tu spoznáme oveľa temnejšiu stránku Biffa Tannena. Plus absolútne skvelý záver. Dnes je to môj najmenej obľúbený diel, no stále je podľa mňa fantastický film. A stále má skvelé efekty, ktoré by dokázali tromfnúť aj mnohé dnešné filmy, plus dobrý scenár od Boba Gala. Návrat do budúcnosti je stále skvelou trilógiou, ktorá je nadčasová. Napriek tomu, že sme sa k predstave budúcnosti z roku 2015 nedostali. Ale to nevadí. (25.10.2015)

Druhý díl trilogie absolutně vyžaduje čerstvou znalost prvního dílu... Bez této znalosti se jedná o průměrné navázání na taškařice z part one. S touto znalostí se v druhé půli filmu v roce 1955 otevírá naprosto geniální časová schizofreniie, zmítající se v agónii mezi událostmi roku 1955, modifikovanými událostmi roku 1955 z prvního dílu a modifikací těchto modifikovaných událostího dílu v intencích dílu druhého. Lahůdka pro naratology, filozofy, teoretiky časových paradoxů i teorie relativity. (02.11.2008)

Jak jsem napsal už ve svém komentáři k jedničce, těžko si na stará kolena, po zhlédnutí tolika jiných - a lepších - filmů, hledat cestu k 3 dekády starým filmům, když jsem je poprvé neviděl v době jejich největší slávy, ale až v současnosti. Nehledě na to - dvojka mi hlavně přijde ve srovnání s jedničkou vyloženě jako kvalitativní sestup dolů. Vtipu nepochopitelně ubylo (alespoň mně dvojka nepřijde vtipná skoro vůbec), děj mi přijde neuvěřitelně debilní, vize budoucnosti strašně odfláklá, herecký výraz Christophera Lloyda nesnesitelně protivný, a takto bych mohl ve vrstvení svých výtek pokračovat dlouho. Vidět tenhle film přesně v den, ve kterém se z velké části odehrává - tedy 21. 10. 2015 - sice mělo něco do sebe, ale to je tak všechno. Osobně mě ten film neuvěřitelně otravoval, uspával a nebavil - na vině je jednak moje přesvědčení, že samotný princip sequelů shledávám zvrácený a zcestný (točit jakékoli pokračování čehokoli mi nedává smysl a odmítám to, každý film by měl fungovat sám za sebe) a že mi je podobná popcornová mainstreamová produkce obecně protivná. Za sebe nemám problém napsat, že nejenže nechápu zdroj nesmírné popularity celé trilogie (která mi přijde strašně přeceňovaná), ale že trojku už ani nikdy vidět nechci. (22.10.2015)

Nemůžu odehnat myšlenku, že bych ráda takový Almanach sportovních výsledků sama uvítala. Bylo by fajn, kdyby za mnou přišla moje praprapra vnučka a dala mi do rukou budoucí bohatství. Je tomu hezkých pár let, co jsem tenhle film viděla naposled a úplně jsem zapomněla jak skvělá, akční a vtipná sci-fi to je. Zápletka je zapletená tak, že snad zapletenější už být nemůže. Nicméně jsem se bavila v každém záběru. Scéna v baru a následná honička na skejtovznášedlech, návštěva rodného domu nebo snaha dostat se ke zmíněnému Almanachu na studentské zábavě, nacházející se v kalhotách drsňáka Bíffa. Hlavní je nepotkat se se svým dvojitým já, jinak by mohlo dojít ke zhroucení celého vesmíru! (08.11.2014)

Je vidět, že pokračování nemusí vždy ztrácet nebo se snažit předchozí díl překonávat. Stačí rozvinout a posunout příběh, nemusí se vždy vylepšovat nebo komplikovat. Návrat do budoucnosti je jedním z těchhle případů. Zábavný kousek pro každého, který jde nenásilně a přitom originálně ve stopách jedničky. (04.09.2009)