Černý telefon

Nikoliv horor, nýbrž duchařský thriller, ze kterého je již na první pohled zřejmé, že scénáristé neví kudy kam. Tolik chyb, nesmyslů a nereálných situací se pohromadě jen tak nevidí. Hned v úvodu diváka nejspíše zarazí neschopnost policie. Vždyť únoscovu černou dodávku by za normálních okolností musel vypátrat i obyčejný pochůzkář při pravidelné obchůzce svého okrsku. Chování postav navíc velmi často nemá žádnou logickou návaznost, čímž děj ztrácí na srozumitelnosti. V jedné scéně kupříkladu Finney drží sluchátko, načež mu antagonista s ledovým klidem oznamuje, že telefon nefunguje. O několik desítek minut později ho však totožná situace rozzuří k nepříčetnosti. Proč? Čekal jsem, že nám scénáristé alespoň odhalí nějaké střípky z jeho života či přinejmenším vágně naznačí jeho motivaci, ale bohužel. Divák si musí všechno domýšlet. V úplném závěru ještě svítala naděje na překvapivý twist, kterým by si scénáristé částečně zachránili svůj krk, ale nakonec vše vyústilo do předvídatelného a vnitřně nesoudržného finále, během něhož celá příběhová linie Finneyho sestry a jejích jasnovidných snů vyšuměla do ztracena. Jakožto zdejší hororový expert tak snímku The Black Phone uděluji pouhou jednu silnější hvězdu. (20.06.2022)

Mason Thames vs. Ethan Hawke. Herecké mládí versus herecká zkušenost. Konec sedmdesátých let. Únosy nezletilých chlapců. Maniakální únosce přezdívaný Chmaták, s děsivou maskou, černými balonky a černou dodávkou. Sklep. Na jeho zdi nefunkční černý telefon. A poslední unesený chlapec, kterému prostřednictvím záhadného telefonu volají zavražděné oběti. A taky skoro žádná krev a ani žádná výrazně brutální scéna. Značně převažuje psychologický odér, který navozuje divákům úzkost a zvídavost, jak si chlapec v zajetí poradí se svým únoscem. Scott Derrickson ve svém dalším hororovém počinu vsadil na psychologickou obratnost a tlumenou režii, kdy se realita proplétá s nadpřirozenými prvky. Usnadněno je vše tím, že film prakticky nic není ochoten vysvětlovat. O únosci se toho moc nedozvíme, má bratra, normálního, sdílí spolu jeden dům, to je asi tak všechno. A bratr má jen chabé podezření a tuší jen přibližnou oblast, kde by se pachatel mohl nacházet. Taktéž není známa motivace jeho činů, ani čím se živí, proč si zrovna vybírá jen mladé chlapce a jak je možné, že policie mu není vůbec na stopě, když jsou vodítka vedoucí k němu poměrně zřejmá. Na druhé straně je možná dobře, že osoba Chmatáka zůstala zahalena tajemstvím. Nejspíš bychom dostali jen jakési tuctové objasnění jeho minulosti v podobě nějakých retrospektivních vysvětlení, kdy byl maniak týrán, chodil spávat bez televize a musel čichat smradlavé ponožky a trenky. Případně provolal majlant na erotické linky, jestli tedy v té době vůbec nějaké existovaly. Ovšem policejní vyšetřování, opírající se o varovné sny sestry uneseného, je opravdu příšerný prvek. Celá ta pitomina s "reálnými" sny se měla vynechat a nahradit něčím zajímavějším a věrohodnějším. Tohle už do dnešní hororové tvorby snad ani nepatří. Mason Thames a jeho pravidelná setkávání s maniakem v neútulném sklepě jsou skvělá. Funguje i napětí a "telefonování" ze záhrobí. Finále mohlo být o maličko výbušnější a delší, živná půda byla pro něj připravena dostatečně. Vznikl poměrně působivý horor, který má pár vad na kvalitě, a pro jednou dostala psychologizace přednost před potoky krve. 7/10 (18.09.2022)

Instantní Královina dle dávno vyčpělého a po tisíci už těžce přejedeného receptu: Rozmíchejte v sedmdesátkovém / osmdesátkovém americkém maloměstě pár frustrovaných dětí, zahustěte trochou šikany, přidejte středně velkého domácího tyrana / alkoholika / traumatizovaného vidláka, nechejte tak hodinu probublat, sceďte, a pak mezi ty dušené fuckany pomalu další hodinu přimíchávejte vraha / úchyla / bubáka (možno i najednou), přiveďte opět k varu, jakmile vrah / úchyl / bubák vyplave na hladinu, seberte jej naběračkou, spláchněte do hajzlu a varem změklého tyrana / alkoholika / traumatizovaného vidláka podávejte s již daleko méně frustrovanými dětmi za zvuků přijíždějících sanitek a policejních aut. Okořeňte nějakým tím dobovým disco(s)hitem a ozdobte zapadajícím sluncem. Až mám opět podezření, že se před drahnou dobou kompletně vypsanému Štefanovi buď povedlo odchovat si v zajetí mládě plagiátora, anebo si v rámci píárka toho jakože syna prostě vymyslel, aby si pod pseudonymem do raqe nažidil ještě pár mrtvých prezidentů z čím dál tím omšelejších strojových vykrádaček sebe sama. Dřívější nesporný originální hororový talent a pozdější zkurvený bezpáteřní komerční zaprodanec Mrveláckého debilizátora – Skot - se sice opět téměř vrátil ke svému kopytu a dělal vše proto, aby ten po milionté vyluhovaný Královský steril udržel alespoň trochu svižný, zábavný a vizuálně přitažlivý, avšak kde nic není, ani zmrd nebere, a tak jej s odřenýma duchama dostrkal akorát tak na prémiové místo v regálu chemických čínských polívek. Ovšem stále je to tisíckrát záživnější, zábavnější i osmdesátkovější než například celá ta brutálně přeceňovaná a uměle natahovaná koncentrovaná pruda pro mongoloidní děti, co se xmrti rády otavují u televize, Neznámé věci, a to je třeba docenit alespoň povislýma trojkama útěchy. (17.07.2022)

Hillova sbírka Bobby Conroy vstává z mrtvých je příjemně staromilská, překvapivě často ustýskaná a na několika místech i mrazivá. Celkově vzato ale její název slibuje něco jiného, konkrétně kompilaci malých nepříjemných hrůz, jakou by nezasvěcený čtenář čekal právě od Kingova syna. Černý telefon ale jako jeden z mála kousků právě takový je - a bohužel patří v knize k tomu slabšímu. Jde o kratičkou sugestivní povídku plnou jen zpola naplněného potenciálu, se dvěma povedenými místy, a které nejvíc škodí fakt, že se odehrává na jednom místě. Přislíbit jí filmovou adaptaci mi přišlo jako hodně odvážný nápad, ale Derrickson s Cargillem se překonali. Pořádně hrábli do příběhového podhoubí, tam, kde v předloze jména jen povyskočila, připsali nosné dějové linky a z takové Gwen v podání neuvěřitelné Madeleine McGraw udělali rovnocennou hlavní spoluhrdinku. S čím si ale doteď nevím rady, je způsob, jakým osvětlují klíčové události. Na mnoha místech jen nadhodí jednu větu (matčina smrt, otcova motivace, podmínky ve Finneyho vězení, vrahova příhodná slepota vůči rozbitým či uklizeným věcem, ochota policie naslouchat neortodoxním řešením), ale málokdy ji rozvedou. Což o to, číst mezi řádky mi v tomto případě šlo, ale jedná se o řešení ve stylu "Pokud to tam vidím, tak to tam je." Jenže pokud šlo opravdu jen o divácké teorie a scenáristické náhody, jednalo by se o slepé uličky či rovnou o dějové trhliny a to by v tomhle případě byla škoda. Přikláním se tedy k té verzi, že všechno je dokonale promyšleno a já jsem si právě takhle rozpolceně připadat měl. (17.08.2022)

Podobně jako předloha, která nepatří k nej kouskům ve sbírce (popravdě jsem si tu povídku na rozdíl od jiných vůbec nepamatoval), není ani filmový Černý telefon nijak převratné dílo. A vlastně to ani není horor, spíš thriller s prvky duchařiny. Že je to škoda? Právě naopak! Film je totiž tak dobře až skvěle natočený a zahraný (dětští herci, bratr a sestra, jsou přímo dokonalí), že je nejsilnější právě v těch scénách, ve kterých se nic nadpřirozeného neděje a jde v nich prostě a jen o lidi. Nadpřirozeno je sice důležité, ale přesně v duchu Hilla není vlastně pořádně vysvětlené a slouží spíše jako deus ex machina, což mi vyhovovalo. Výborná dobová atmosféra a vynikající záporák se postarali o zbytek. (23.07.2022)