Oáza

Film je plný logických děr velikosti mostecké pánve. Zkušení vojaci - legionáři se plouží pouští ve dne místo v noci, v oáze plné stínů se neustále vystavují rozžhavenému slunci. Jedná se zřejmě o psychologické drama, ve kterém se několik lidí ocitá v extrémních podmínkách. Scénář i režie však nejsou příliš kvalitní a na filmu je to hodně znát. Snímku by například prospělo, kdyby němečtí vojáci mluvili němčinou, což by dodalo autenticitě. Konec je hodně zkratkovitý a vyzní do prázdna. (09.03.2020)

Cizinecká legie v československém válečném filmu mohla být za totality hodně ožehavé téma. Snad abych nezapomněl, cizineckou legii jsem také viděl v ČERNÉM PRAPORU. Zpět k filmu OÁZA, který byl polozapomenutý a televizí znovu oprášen. Myslím si, že ve své době mohl mít film u našeho diváka ohlas i když lze také říci, že pro tento film ztvárnil námět a scénář člověk údajně s podivně zvláštní minulostí Kamil Pixa estébák či umělec? Děj filmu je zasazen do africké pouště, ale jde vlastně o turkmenskou poušť, kde se natáčely hlavně exteriéry, z kterých také dýchalo tak nesnesitelné horko, že se v něm hlavní protagonisti příběhu uprchlíci z cizinecké legie i tříčlenná posádka z německého letadla při filmování z vedra opravdu téměř potáceli. Podle mého názoru je tento film nesporně slušným dílem, ale rozhodně je o třídu níž než třeba film ATENTÁT (1964), na kterém se také podílel scénáristicky již zmíněný Kamil Pixa. Přičemž v samotném závěru tohoto válečném dramatu vidím problém, který příběh oslabil, což je docela velká škoda. Beru v úvahu, že ostatně si film nečinil žádných nároků ve své době natáčení na reálnou psychologickou sondáž autentických legionářů a příslušnosti k cizinecké legii, kteří se řídili heslem bez příkras (Čest a věrnost), ale zde šlo vlastně o uprchlíky, tak trochu očima bolševika, jestli se nemýlím, holt každému, co jeho jest. Snad ještě dodám, kvalitní herecké obsazení a trochu lepší, než jen průměrný válečný film. (27.07.2007)

Zajímavý exotický snímek o československých uprchlých vojácích v drsném dobrodružství mimo civilizaci, s existenciální zápletkou. Byť na pozadí zuří druhá světová válka a boje proti nacistům, do popředí vstupuje především jedna touha - přežít. Film jsem si užil více až s odstupem času podruhé, je zajímavé sledovat Kvietika, Vinkláře nebo Rudolfa Hrušínského ve válečných akcí a ještě k tomu v prostředí zaváté africké pouště s tropickým horkem a nedostatkem vody. Jde o dobře vystavěné dobrodružní drama, se stupňováním napětí a postupnou změnou prostředí... z nekonečného prostoru pustého písku, provázeného bludnými představami... ke schátralé oáze s protivníky s podobně tragickým koncem až vykopání studny se skutečnou vodou (samozřejmě hodně špinavou). Jazzová hudba JOČRu od Jiřího Sternwalda zajímavá, i když ne zcela nejvhodnější k příběhu, nicméně jako nadsázku i s tím orchestrionem na poušti beru. Ale teda, ty neustálé šílené záchvaty smíchu uprostřed smrtelně nebezpečné situace, to nepobírám ani teď! :o) 70% (12.05.2018)

Velice podarená dráma mapujúca posádku fyzicky a psychicky vyčerpaných vojakov, ktorí po niekoľko dňovom putovaní Saharou najdú zdroj vody obsadený nepriteľskými vojakmi. Nastáva zajatie, boj o studňu, prichádzajú fatamorgány, mentálne skraty, etické, morálne zásady sú pod tlakom ťažko skúšaného pudu sebazáchovy človeka na minimálnom životnom priestore v extrémnom prostredí. Celú túto veľmi sugestívnu podívanú trochu kazí finálny dobový odkaz (nemožnost sa zmierenia sa s fašizmom), ktorý trochu nemotorne stavia ideológiu nad ľudskosť. (30.08.2006)

Jedná se o ten typ filmu, na který se podíváte, jen abyste si odškrtli volné místo u známých československých herců potažmo si odškrtli viděný československý film a zaplnili tak mezeru. Nejedná se totiž o nic, co by člověk nutně musel vidět dvakrát, jelikož se ve filmu skoro nic neděje, dialogy jsou hloupé, stejně tak chování postav. Oceňuji ale herce a jejich píli, protože během natáčení si asi dost vyrtpěli. 55% (05.12.2013)