Kráska dne

Hodně jsem byl zvědavý na onu "Belle de jour", na slavného Buñuele i Catherine Deneuve, jelikož třeba v takovém Polanského Hnusu vypadala vskutku nádherně. Aristokratický duch její postavu Séverine provází celým filmem, je nedotknutelná a snad i ve spokojeném manželství... ale přeci se něco děje. Tradiční nenásilné slévání snu a reality je zde dovedeno ke vší spokojenosti, Séverine se tu a tam vrátí do dětství, jindy nechává rozkvétat svojí převážně sexuální fantazii. Je otázkou, co všechno má symbolizovat ona forma reálné prostituce a jak jsou v Buñuelých očích vnímány pohnutky a podněty k ní, snad možná odpoutání od manželského života a nalezení svých sexuálních potřeb dává za vznik sblížení obou manželů, dost možná od sebe zatím nebo po čase odcizených. Vyložit se to dá libovolně, lehce mi ale Kráska dne asociovala Eyes Wide Shut. I když tam měl divák mnohem větší prostor pro rozlet... 70% (22.04.2007)

Ponor do složitého vnitra ženy v provokativním příběhu nepostrádá vtip a Buñuelovy tradiční surrealistické výjevy mu dodávají osobitý nádech. Vlastně mě jen překvapilo, že zpracování děje kolem prostituce se obešlo bez jediného erotického záběru odhalující vnady Catherine Deneuve, zrovna u filmu, kde by odvážnější sexuální scéna snad ani nemohla působit samoúčelně. O to více možná lze ocenit kouzlo, jaké z decentně zrežírovaných a nasnímaných erotických scén sálá, kdežto pikantní nádech pramení především z obsahu. Spočátku vypadalo, že tenhle Buñuel bude ve srovnání s jinými filmy své pozdní tvorby málo zábavný a bez humoru, jakmile Séverine vstoupila do nevěstince, začala být Kráska dne nejen zábavná, ale i docela napínavá. Séverine hraje dvojí hru, jinou tvář představuje během chvilek vedle manžele, jinou, když začne poskytovat porůzným klientům své sexuální služby; režisérovi i herečce se skvěle povedlo odlíšit tyhle dvě roviny a přenést z nich na diváka často vzájemně odlišnou náladu. Pobavili mě i pánové hostující v nevěstinci, zvláště Buñuelův dvorní „epizodkář“ François Maistre, tentokrát jako profesor se svéráznými svůdníckými praktikami. 90% (23.06.2020)

Člověk by od Bunuela čekal nějaký surrealistický propletenec, u kterého si nejsme sami jisti, co to vlastně sledujeme. V Krásce dne tomu tak není. Jednotlivé sekvence na sebe pozvolna navazují a až do posledního záběru pochybujeme, zdali vůbec sledujeme Bunuelův film. Ale pak přijde onen poslední záběr a přichází na řadu ta správná tagada. Catherine Deneuve v roli Severine hledá svou sexualitu, pro níž ve vyšších kruzích není místo. I přesto, že je citově oddaná svému muži, city nejsou to, po čem by toužila. Ponížení, sexuální uspokojení a masochismus je to, oč tu běží, vážení. Dosáhla Severine svých sexuálních tužeb, udělala ze svého muže paroháče nebo to všechno byl jen sen, po jehož doznění jí čeká zas ten samý nudný buržoazní život? (05.12.2013)

Manželství, ponížení a Sacher-Masoch. Ze Sacher-Masochova Severina von Kusiemski se stává krásná Séverine Serizy. Ta je stejně jako její mužský předobraz vlečena svou touhou po ponížení (na otázku proč to vlastně dělá odpovídá prostě "Já nevím. Nemohu si pomoci"), jež vyniká zvláště v kontrastu s jedním klientem podniku Madame Anais, slavným gynekologem, který chce mít nad svým ponížením dokonalou kontrolu, a v případě kdy není vše jak si představuje přechází z podřízenosti k rozkazům. Fascinující je i postava "libertina" Hussona ("Já narozdíl od vás mám své zásady.") ztvárněná Michelem Piccolim. (16.08.2007)

Buñuel a Carrière se se svým druhým společným počinem neohroženě vydali na tehdy ještě málo probádané území temného kontinentu. Jejich případová studie tématu ženského masochismu vyniká seriózností přístupu a mírou projeveného pochopení pro hrdinku. Vykreslení Séverine, navenek spořádané a milující manželky, ve skutečnosti ženy toužící osvobodit svou sexualitu nikoli jen ve fantaziích, zapadá mezi ostatní Buñuelovy portréty buržoazní přetvářky, není ovšem jízlivé. Nedostatek představivosti jako hlavní znak buržoazní zkostnatělosti pro protagonistku neplatí – dokáže snít a tím se i odpoutat od role, pro kterou byla předurčena. Ironie tkví teprve ve faktu, že v manželství i v sexuálním životě touží po tomtéž, po submisivitě. Ve všech jejích denních snech je ona tou spoutanou, nikoli spoutávající (tedy dominou). Klíč k osvobození pro ni představuje bytostně surrealistické překonání hranice mezi světem imaginárního a reálného. Obojí musí v polosnovém závěru nutně splynout. Přes nebývalou serióznost přístupu, jako explikativní materiál prý Krásku dne na přednáškách pouštěl samotný Lacan, netrpí film akademickou strnulostí. Buñuel zůstává věrný svému úspornému stylu, s fetišistickými záběry nohou, promyšleně volenými barvami a rozmístěnými objekty. A samozřejmě s drobnými zlomyslnostmi na diváka (není nám prozrazeno, co se nachází v černé krabičce, zato jsme skrze postavu Séverine upozorněni na vlastní voyerismus). Odvážný snímek o tom, po čem ženy skutečně touží, je dodnes působivý nejen jako ukázka mladé krásy Catherine Deneuve a vrcholné práce Yvese Saint Laurenta. 85% Zajímavé komentáře: Subjektiv, FlyBoy, Alister (12.11.2012)