Jak se Franta naučil bát

Tuhle pohádku jsem viděl dnes poprvé, což mě vzhledem k jejím kvalitám vlastně ani nepřekvapilo. Asi vědí proč, i přes skvělé obsazení duchů tuhle dost hloupou a nepoutavou záležitost moc často nevysílají. Jak vidno, i za starých dobrých časů se netočily jen kvalitní pohádky, ale naštěstí to byly jen výjimky. Naopak v dnešní době je to bohužel naooak a je zázrak, když se povede nějaká pěkná :-(. 40%. (30.03.2018)

Pěkné spojení nekonečně hluboké Kemrovy melancholie s cholerickým Filipovským a geniální nápad s prohazováním hlav. Při sledování pohádky jsem se sice bát nenaučil, neb to už mám dávno malíčku, ale také jsem zjistil, že jsem naučenou látku nezapomněl. Jak se Trojan s divým leskem v očích chechtal produkci obou bratrů, která byla cokoli, jen ne směšná, šel z něho až strach. Dále bych řekl, že nejen strachu se nenaučil, ale ani dobrým způsobům. Slušně vychovaný člověk by přeci nenechal vláčet těžkou truhlu se (svými) penězi ze sklepa až do poschodí dvěma minimálně stopadesátiletými dědečky, kteří měli navíc dohromady pouze jednu hlavu. (23.07.2012)

Československá čtyřicetiminutová pohádka podle českých lidových motivů o nebojácném Frantovi, který šel do světa, aby se naučil bát. Dva lesníci, které cestou potká, ho pošlou do zakletého mlýna, kde straší a kde se seznámí s rodinou mlynáře, která právě strašidelné stavení opouští. Zde poprvé propuknou milostné city k mlynářově dceři Verunce (baletka J. Andrsová). V hlavní roli chasníka, který měl pro strach uděláno, se představil L. Trojan. Během noci, kterou odvážně stráví ve mlýnici, se seznámí s dvojicí strašidel (potrhlý F. Filipovský a ukňouraný J. Kemr), kteří navzdory své průhlednosti působí komickým dojmem a pomocí své odvahy a škapulíře se zázračnými bylinkami, který Frantovi věnovala dobrosrdečná Verunka, bývalé mlynáře prokleté za svou hamižnost osvobodí. Když má ráno Franta vyjádřit své city mladé mlynářce, dostane strach z odmítnutí a odejde. Jakmile si však uvědomí, že se vlastně naučil bát, i když jinak než si původně představoval, ihned se ke své milé vrátí. V dalších rolích pěkné a příjemné pohádky od J. Macha se ukázali J. Vojta a J. Beyvl coby drvoštěpové a O. Velen představoval mlynáře. (06.09.2019)

Tohle je pohádka se vším všudy. Ta řeč, kterou tehdy mluvili, ta tomu hodně pomáhá, že takhle kdysi dávno lidé mluvili. Zní mi tak líbezně pohádkově. Hodně mi připomíná scénáře starých pohádek typu PRINCEZNY SE ZLATOU HVĚZDOU a BYL JEDNOU JEDEN KRÁL. Ale co nejvíc mě zaujalo, tak ty dvě strašidla ve mlýně, Kemr s Filipovským. Na začátku průhledná strašidla a pak byli bílí od mouky a holohlaví. Ti byli slizcí, nechutní, prostě odporní. Pro mne veliké překvapení. [581. hodnocení, 26. komentář, 66%] (10.01.2019)

Druhá pohádka Jaroslava Macha, Jak se Franta naučil bát, se povedla o něco lépe. Humorný nadhled a hravá rozpustilost dodávají filmu příjemné pobavení. Herecké výkony potěší uši i zrak diváka, kulisy a všeobecně veselá mysl celkovou zábavu podtrhují a zjemňují. Příběh je jednoduchý a neagresivní a k uspokojení dychtivosti dětského publika si vystačí s obyčejnými filmařskými triky. Hlavní postavou je prostý chasník Franta (příjemný Ladislav Trojan), který nepodléhá panickému strachu archetypálního typu, vyplívající z tradic a zvyků. A proč se ve strachu klepat a třást, když hrdinovi nikdy nejde o holý život? Nejrozkošnější postavou je strašidlo Bonifác (dobrý Josef Kemr) a ve spojení s ním se rozehrává nejpoutavější forma rozverného humoru. Z výraznějších postav je zde Bonifácův kolega a strašidlo Cyril (sympatický František Filipovský), stydlivější a trestanější více než jeho druh ve zbrani. Z dalších rolí: do Franty zamilovaná mlynářova dcera Verunka (zajímavá Jana Andrsová s hlasem Aleny Kreuzmannové), její vystrašení rodiče (Oldřich Velen a Miluše Zoubková), či rozverná dvojice dřevorubců (příjemní Jaroslav Vojta a Josef Beyvl). Je to prosté, a přesto dostačující a zábavné ve svém určení i provedení. (26.01.2017)