Jak se Franta naučil bát

Nebojím se vůbec ničeho a vůbec nikoho.“  „Když se člověk nebojí, tak zažene zlé duchy.“ – Ježíš Kristus vyháněl zlé duchy.  Boží jméno nadarmo: Verunka: „Pro Pána, to ne!“ 11:17 – za měsícem je modrá obloha, nikoli vesmír. 13:20 – škapulíř = talisman = čarodějnictví „kouzlo proti nebezpečí“. „Sedmero kvítí, co člověka ochraňuje.“ Samozřejmě Franta si škapulíř rád vezme. „Proč se nebojíš?“ „Nemám čeho.“ Strašidla se chovají jak pětileté děti. Půvabná Verunka (Jana Andrsová). (12.02.2022)

"Budliky, budliky...Tak ty se asi bát nebudeš. Tebe nám byl čert dlužen...." Dvojice poněkud senilních duchů v podání Františka Filipovského a Josefa Kemra je úžasně groteskní. Hlavně díky nim je celá tahle pohádka přeci jen zábavnější než ta O medvědu Ondřejovi, vznikla souběžné. I když některé výhrady (pokud jde o zastaralé filmařské metody) zůstávají. (03.01.2023)

"Vám je hej !! Vy se umíte bát !! Ale já to neumím !!" ;) Tak tímhle pohádkovým kouskem mě Jaroslav Mach dokonale překvapil, protože po poněkud nemastném neslaném filmu O Medvědu Ondřejovi přišel s velkou peckou, která sice rovněž neoplývá zrovna složitým příběhem, v čemž spatřuji fatální nedostatek a příčinu mé neochoty jít s hodnocením výše, a své kvality se snaží stavět zejména na dobrých hereckých výkonech, nicméně po geniální a nadčasové stránce trikové, která prostě nemůže nepřipomínat dnes již legendární Strašidla ze Spessartu Kurta Hoffmana, hodně rázně vystupuje z řady podobných filmů !! Ladislav Trojan, ač jsem zprvu o jeho obsazení dost pochyboval, dal své postavě Franty, zde těžko říct, zda se Jiří Zdeněk Novák inspiroval Werichovým Františkem Nebojsou či pouze parafrázoval Machův starší neméně povedený snímek Hrátky s Čertem podle scénáře Jana Drdy, velmi specifický rozměr, opravdu podal pozoruhodný výkon, nicméně geniální kus práce odvedli především Josef Kemr a František Filipovský jako duchové dvou hamižných mlynářů, přičemž myslím, že lepší či jedinečnější duchy český film nezná !! Skutečně magickou a výjimečnou atmosféru Machovu filmu dodává také malebná kamera Václava Huňky a především působivá hudební složka Františka Belfína !! (30.10.2013)

Tohle je pohádka se vším všudy. Ta řeč, kterou tehdy mluvili, ta tomu hodně pomáhá, že takhle kdysi dávno lidé mluvili. Zní mi tak líbezně pohádkově. Hodně mi připomíná scénáře starých pohádek typu PRINCEZNY SE ZLATOU HVĚZDOU a BYL JEDNOU JEDEN KRÁL. Ale co nejvíc mě zaujalo, tak ty dvě strašidla ve mlýně, Kemr s Filipovským. Na začátku průhledná strašidla a pak byli bílí od mouky a holohlaví. Ti byli slizcí, nechutní, prostě odporní. Pro mne veliké překvapení. [581. hodnocení, 26. komentář, 66%] (10.01.2019)

Druhá pohádka Jaroslava Macha, Jak se Franta naučil bát, se povedla o něco lépe. Humorný nadhled a hravá rozpustilost dodávají filmu příjemné pobavení. Herecké výkony potěší uši i zrak diváka, kulisy a všeobecně veselá mysl celkovou zábavu podtrhují a zjemňují. Příběh je jednoduchý a neagresivní a k uspokojení dychtivosti dětského publika si vystačí s obyčejnými filmařskými triky. Hlavní postavou je prostý chasník Franta (příjemný Ladislav Trojan), který nepodléhá panickému strachu archetypálního typu, vyplívající z tradic a zvyků. A proč se ve strachu klepat a třást, když hrdinovi nikdy nejde o holý život? Nejrozkošnější postavou je strašidlo Bonifác (dobrý Josef Kemr) a ve spojení s ním se rozehrává nejpoutavější forma rozverného humoru. Z výraznějších postav je zde Bonifácův kolega a strašidlo Cyril (sympatický František Filipovský), stydlivější a trestanější více než jeho druh ve zbrani. Z dalších rolí: do Franty zamilovaná mlynářova dcera Verunka (zajímavá Jana Andrsová s hlasem Aleny Kreuzmannové), její vystrašení rodiče (Oldřich Velen a Miluše Zoubková), či rozverná dvojice dřevorubců (příjemní Jaroslav Vojta a Josef Beyvl). Je to prosté, a přesto dostačující a zábavné ve svém určení i provedení. (26.01.2017)