Režie:
Viktor PolesnýKamera:
Josef ŠpeldaHrají:
Boris Rösner, Zlata Adamovská, Roman Zach, Ester Geislerová, Jan Novotný, Tomáš Valík, Zdena Studenková, Jan Vlasák, Pavel Nový, Zdeněk Dušek, Lucie Horáková, Jitka Ježková, Vladimír Marek (více)Obsahy(1)
Dospívající Kristina Kleinburgerová, dcera velitele pevnosti koncentračního tábora, přijíždí z bombardovaného Berlína za svými rodiči, jejichž život pro ni představuje svět harmonie a klidu. Rodiče se pokusí její iluze ještě upevnit hodinami baletu, kterými ji má provázet bývala maďarská primabalerína. V jediném dni se tak vzdor záměrům a plánům otce, typického německého důstojníka, hroutí Kristininy představy a iluze o společnosti rodičů a jistotách domova a celá zvrácenost a zrůdnost německého válečného a totalitního mechanismu před ní vystupuje s tragickou neúprosností i s ozvěnou blížícího se konce války. Příběh, místo a postavy filmu jsou smyšlené, pouze tragika osudů je skutečná. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (62)
Myslím, že zas takový propadák to není, vždyť se jedná o televizní projekt, a ty bychom měli většinou brát mírně s rezervou. Přiznám se, že jsem přeci jenom čekala i něco více, začátek sliboval velmi povedené drama, které nakonec vyústilo kamsi do ztracena. Ale byl to slušný pokus. Spíš tak na 3+ než na čisté 3*. ()
"Růže, růže, růžičko, rudá růže v stráni..." Hodina tance a lásky je příliš dokonalá na to, aby byla pouze televizním filmem. O tom jsem se znovu přesvědčila na 26. Finále za přítomnosti autorky Jeleny Mašínové a moderátora Jana Lukeše. A ačkoli na jinou tvorbu Pavla Kohouta nahlížím skrz prsty, tady věřím v Jelenu a Viktora Polesného. Dokonalost rozvrstvení mnohačetných vrstev příběhů a motivů odehrávajících se během jediného dne 6. 6. 1944 mě opakovaně dokáže zaujmout, rozvášnit, ale vyprávění také apeluje na obecná poučení z krizové (válečné) situace a stává se lepší freskou na téma rozkladu dekadence lepší společnosti Třetí říše, nežli Viscontiho Soumrak bohů. Skvostná a nadoblačná je Zdena Studenková jako Monika, bývalá umělkyně, která přednesem Goetha interpretuje veškerou závrať z panství, které se neodvratně přiblížilo svému konci. Vynikající jsou ostatně všechny ženské postavy, ať už matka s dcerou Adamovské a Geislerové nebo jejich elitní mužské protějšky v čele s Rösnerem a Zachem. Mohu jen zatleskat tak, aby to dolehlo až k uším maďarského Královského baletu. #finaleplzen ()
Věhlasní autoři sice vytvořili dílko v mnohém silně nadprůměrné, ovšem na druhé straně tak okatě televizní i se všemi těmi tv neduhy, že to až přímo bilo do tváře. Rösner nezklamal ani trošičku, Novotný odehrál svůj pravidelně vysoký standard, až překvapivě dobrá byla Studénková včetně její emotivně laděné písně "Růže, růže, růžičko" a velké plus rozhodně zaslouží baleťanda Holánková, která působila velmi přesvědčivě. Sečteno, podtrženo, slušný průměr. ()
Od režiséra Viktora Polesného se filmu, který by se mi líbil, asi nedočkám. Přitom příběh o dceři nacisty, která postupně zjišťuje, čemu vlastně její otec slouží, je tak vzrušující téma! Jenže to by se režisér nesměl vyžívat v dlouhých záběrech na tancující dívku a myslet si, že když detailně zabere vodu v řece, kdovíjaká to není přírodní symbolika a hlavně kdovíjaké tím netvoří umění. Kdyby se radši soustředil na tempo příběhu a na dramatické situace, síla příběhu by se projevila sama. Co se týče herců: výborný Boris Rösner, ale ostatní nic moc - zejména dost nepřirozený Roman Zach. ()
Se divím, že film nemá červený čtvereček...Pro mě nadprůměr. Až na závěr filmu s kterým si tvůrci jakoby nevěděli rady. Jinak velice dobře napsané postavy, hezky rozvinutá zápletka, zajimavé prostředí i doba. Film je natočen dle knihy Pavla Kohouta, která vyšla v roce 1989. Což je dle mého nejvíce opomíjený český spisovatel a dramatik. ()
Galerie (6)
Zajímavosti (2)
- Režisér Viktor Polesný vzpomínal, že během natáčení měl Boris Rösner tak velkou migrénu, že často zvracel. Jelikož většina exteriérů byla v malé pevnosti Terezín, kde se v druhé části běžné provázela veřejnost, tak dost často docházelo k bizarním setkáním, kdy byly v menším šoku skupinky, co potkávali vždy někde za rohem „zvracejícího může v uniformě SS“. (Antal89)
- Jelena Mašínová měla připravený scénář už v roce 1965, ale protože si vzala Pavla Kohouta, byl její projekt stopen. K realizaci televizního filmu došlo až po napsání stejnojmenné knihy Pavlem Kohoutem a výsledný televizní scénář je společným dílem Mašínové, Kohouta i Polesného. (NinadeL)
Reklama