Kotva u přívozu

Ta ženská byla neskutečná, co všechno dokázala stihnout a ještě ke všemu být milá i na televizní obrazovce. I bez mobilu se obešla. Příjemný televizní film, který stojí a padá s výkonem herců. Pořád netuším, co bylo to slavné Respirium. Vladyka byl chvilkami na pár facek, ale to se srovnalo. Až do dnešní doby jsem nevěděla, že pod tímto filmem je podepsaná Marie Poledňáková. Pro mě trošku překvapení. (26.10.2020)

O tvorbě Marie Poledňákové si jinak myslím, že kazí nejen vkus, ale hlavně charakter národa. Tento film je však něčím zvláštní, nepoledňákovský. Svým objektivním a vyváženým pohledem na problematiku emancipované ženy. Fakt. Nechtělo se mi tomu věřit, tím spíše, že jsem k němu usedal značně zaujatý. Mé zaujetí se vystupňovalo hned po úvodním sledu scén, kdy neurotická hlavní hrdinka nabourá auto, u nehody se zabývá hlavně tím, jaký byl ten poškozený hezký chlap, aby vzápětí udělala hysterický výstup manželovi, že nezajistil dostatečně pružně opravu auta (to je myslím prototyp poledňákovské typologie: manžel je tu podveden hned dvakrát, ale přesto jakoby morální právo zůstavalo na straně té chudinky... no hnus!). Rozehrávka přímo do středu tohoto marasmu je však jen obratný úvod (nevím proč ve všech ostatních filmech této autorky se na tom i končí...) a asi tak od půlky filmu dojde k nebývalému zklidnění a sebereflexi, když už ne hlavní hrdinky, od které jsem to ani nečekal, tak alespoň jakoby autorky samotné. Tento film jsem sledoval se zaujetím, a přiznám se, že místy i u vytržení. (11.12.2011)

Tohle byl takový lidský příběh z jedné socialistické rodiny. Šulcová byla občas na tečku a rozhodně nebyla ženou na které žehrají dnešní feministky čtařicítky nechtějící skončit jako své matky. Tedy ženou co přivítá každý večer unaveného taťku se stuhou ve vlasech, nechající ho číst si na kanapi noviny, ohřívajíc zatím večeři během úklidu kuchyně a dělání úkolů s dětmi. Magda je žena komandýr a občas jsem se Haničincovi divil, že to dává tak v klidu. To jiskření mezi nimi mne bavilo. Nebylo to jiskření erotické, nebylo to jiskření ani páru v posledním tažení manželství, bylo to takové to zdravé jiskření zkušených lidí, kteří už sakra dobře znají své protějšky. Znají hodnoty vztahu a ví kde jsou meze. Pak je prostor pro ironii i vtip a to bez urážení. Oproti tomu Vladyka působil děsně infantilně a občas se tak i choval A ten obří medvěd na jeho nočním stolku to jen potvrzoval... Trable socialistické hlasatelky mne až tak moc nezajímaly a nebýt tam té vztahové linie, asi by mně to moc nebavilo. Celkově je film zajímavý hlavně tím jak jsme tenkráte žili, v jakém prostředí atd... Retro. Dávám tedy za 3 tlakové níže. * * * (25.11.2019)

Kotva u přívozu - Marie Poledňáková se pustila do studie rodiny šéfa (moderátorka Magda - Jana Šulcová) a Bobeše staršího (výborný Petr Haničinec) a Bobeše mladšího (Mirek Vladyka). Magda stále tak trochu něco hledá, rodinu jasně řídí ona......celkově film vyznívá trochu nevýrazně, jako by sám nevěděl, jestli má být spíše komedií nebo dramatem a ta komedie by mu slušela víc, pokud by tam ale k smíchu bylo o dost více věcí. (27.12.2019)

Gender Studies jsou na pochodu, zatímco Marie Poledňáková píše a režíruje pro Janu Šulcovou roli ženy s velkým Ž. Její Magda pracuje jako hlasatelka ČST, vychovala syna, staví dům, má vážnou známost (s kamarádským a sexy Haničincem) a zároveň koketuje téměř na pracovišti s dalším idolem (Jan Kačer). Dokáže Magda najít rovnováhu, všem vyhovět a přijmout synovu první velkou lásku (debutující Vida Skalská)? Poledňáková měla za sebou Stoličku a Polepšovnu a před sebou S tebou mě baví svět a přesně takovou je Kotva u přívozu. Z předešlých filmů dál rozpracovává téma matky - syna (tentokráte v odrostlejším věku) a nově se "připravuje" v televizní střižně na nahrávací studio pro rajské uličky. Vytváří svět, kde hlavní hrdinka má za každých okolností hlavní slovo a všem jejím blízkým jde pouze o to ji potěšit. Sci-fi? Atmosféra emancipace na začátku 80. let je nicméně neopakovatelná, Jana Šulcová má několik velice silných scén a prostředí tehdejších Kavčích hor je dobré si zapamatovat. (27.12.2011)