Kansas City

O level výš než obdobný Ragtime. Drsný příběh jednoho zoufalého manželství v době krize, které se zoufale snaží krásný život ve filmech přenést do vlastního života. Jenže ty "chytré" finty zamilovaných na plátně vedou v realitě k tragedii. Leigh se svým přízvukem hraje skvěle slepičku, která si v soukromí hraje na filmovou hvězdu a na věčnou lásku, a i Richardson i Belafonte jsou naprosto přesní ve svých úlohách. Kansas City se dá označit za skrytý klenot - i pro realistické vykreslení jednoho volebního dne v kolébce demokracie. Spoiler: některé gangsterské idiomy by měly zůstat jen v jazyce. Třeba You´ve guts. (23.07.2009)

Přiznám se, že jsem se na Altmana těšil a že mě tento film ne zrovna zklamal, ale určitě aspoň nenadchnul. 30´s, jazz mám velmi rád a tak jsem příběh nadšeně očekával. No výsledek nic moc, Altmanova ruka je tam vidět ale výsledek vyznívá celkově tak nějak ploše. Prostě příběh se odvine a a jste najednou na konci a ve vás moc nezůstane. Co ale byl opravdu zážitek tak souboj dvou saxofonistů, kteří za doprovodu big bandu sehráli opravdu skvělá sóla. (30.07.2009)

Tady Altman zaslouží metál už jenom za to, jak nechal partu prvotřídních jazzmanů 90. let hrát sice dobové předbebopové standardy let 30., ale v naživo natáčených improvizacích (báječně rezonujících s Altmanovým pověstným improvizačním přístupem k filmování) mluvit víceméně jejich vlastním, aktuálním hudebním jazykem. Výsledek je jednoduše strhující (všude, nejen v nejefektnější pasáži tenorové bitvy, v níž si Joshua Redman, představující Lestera Younga, vytírá ságo Craigem Handym v roli neméně legendárního Colemana Hawkinse) a dává mnohem autentičtější obrázek o hudební energii kansaského jazzu, než by dokázala jakákoli profesorská rekonstrukce dobového stylu. Příběh sám je možná cyničtější a vyprávění rozvláčnější a roztrhanější, než bylo nutně potřeba, ale to mi jako milovníkovi působivě vystižených atmosfér konkrétních míst a časů už napodruhé přestalo vadit a moc rád se do Kansas City touhle cestou jednou za čas vracím. (05.01.2016)

Téměř na všechny Altmanovy filmy si chce udělat dost času a nechat se unášet a rozhodně (!), pokud film nesledujete v kině, ani náhodou nemrknout na hodinky! Jako zde - film začíná pomalu a téměř hned od začátku se čas vleče - hraje jazz - kousky příběhů jako puzzle se objevují a zase mizí - hraje jazz - kousky puzzle se pootáčejí a pomalu k sobě přibližují - hraje jazz - stále se čas vleče a stále hraje jazz až do drsného finále.... 30. léta bez sentimentu a nadýchané romantiky. (11.05.2009)

Jedenatřicátý film nezávislého klasika je další bezpříkrasou ukázkou světa zbaveného iluzí a ideálů. Odehrává se v Altmanově rodném městě a i ve zdlouhavém příběhu se věčný experimentátor nebojí odvyprávět poměrně nedivácké téma. Jeden z opomíjených Altmanových snímků je poctou klasickému filmu noir, nelze však vyloučit, že mnohým (cesta se k němu, pokud nemilujete jazz, hledá opravdu těžko) z něj naskáčou pupínky. (24.07.2009)