Walter Mitty a jeho tajný život

Nebál bych se označit Waltera Mittyho za midcult, který klasicky předstírá, že sděluje nějaké velké pravdy o životě a přitom vlastně stvrzuje ty nejkonzervativnější truismy šířené masmédii (abyste mohli sbalit holku svých snů, potřebujete být na obálce časopisu). Není to samozřejmě tak jednoduché, ale nemůžu se zbavit dojmu, že tohle není nic víc než primitivní "kvíz" pro přiměřeně oduševnělého diváka, který očekává, že mu film tu svoji myšlenku naservíruje dostatečně polopatě a přitom bude hýkat nad svojí vlastní sběhlostí. Vlastně to ani nejde tak "daleko" jako Coelhův Alchymista, který tvrdil to známé otřepané, že "není důležitý cíl, ale cesta" - tady se i ta cesta zdá být prostředkem k dosažení určitého vysněného cíle. Jak už tu ale zmiňovali ostatní, film si v mnohém protiřečí a není to v tomto případě znak přínosné nejednoznačnosti, nýbrž spíš přizdisráčství. Fotbálek při západu slunce s Afghánci tomu nasazuje korunu a jenom ukazuje, že svět je pro Waltera Mittyho pohlednicí z toho nejpovrchnějšího multikulturního centra, kde se všichni skládají na strádající Tibeťany a sami ani pořádně neví proč (asi proto, že jim to hlavně přijde cool). Navíc hrdina dělá většinu zásadních rozhodnutí kvůli té buchtě a ne kvůli sobě, ale ne že by ho ten film za jeho přístup vytrestal, ale (spoiler) on ho za něj odmění, což mi přijde to nejvíc zvrácené na tomhle líbivém a lehce kýčovitém bijáku. Bene Stillere, vrať se prosím k satirickým metakomediím typu Tropické bouře, na tomhle je stejně nejvtipnější ta parodie Benjamina Buttona, případně odkazování na matrixovské souboje Nea s Agentem Smithem. (25.03.2014)

Doufám, že jednou neskončím jako Walter s prázdným cestovním deníkem a hlavou plnou nesplněných snů. Zrovna jedním z mých snů je Island, takže jeho zdejší (velká) účast byla opravdovou potěchou pro mé oko i dušičku. Celkově je tento snímek příjemným pohlazením po duši, přestože nepočítám, že by v mé mysli utkvěl na delší dobu. Přestože jsem si z Mittyho dobrodružných výprav tak úplně nesedla na zadek, moc mě zaujal originální námět. Něco takového tu ještě nebylo. Je vidět, že když se chce, tak něco unikátního opravdu vymyslet jde a všechno nemusí být jen prequel, sequel, adaptace, re-adaptace, remake.. Za tento počin tedy Stillerovi tleskám. Jen mě mrzí, že když se člověk zamyslí nad koncem, tak úplně nedává smysl. Anebo mi něco uniklo. (Aneb jak mohl dát Sean negativ č.25 do peněženky, když ji Walter dostal ještě předtím, než fotka vůbec vznikla, hm?) (05.11.2014)

Forrest Gump s odstupem dvou dekád se všemi pozitivy i negativy které s ním mohou být spojené. Tedy palba všech těch vůní, obrazů a emocí o hledání sebe sama je opět v o něco modernějším a vytuněnějším kabátku, ale výsledný dojem trochu sráží na kolena jednak duplicita a neoriginalita, která možná v celku jako takovém není tak patrná, ale v detailech rozhodně ano a duševní vyzrálost. Přece jen je to občas až příliš přímočaré a dětsky naivní. Stiller čím starší, tím vyzrálejší, tedy lepší. (20.11.2017)

Když jsem poprvé viděl prodloužený, skoro 5minutový trailer na tento film, tak jsem si říkal, že to vypadá slušně a že takový "feel-good movie" je čas od času zapotřebí. Po jeho zhlédnutí jsem se však nemohl ubránit pocitu, že tenhle film měl na víc. Možná to bylo tím, že jsem neměl náladu, nevím. Co ale vím je, že jsem se těšil na film, který zvednout se ze židle a po kterém si budu chtít vzít batoh a slézt pár hor, podívat se do Grónská či zablbnout na skateboardu. Dostavily se ale rozpaky nad tím, že snímek působí strašně prázdně a nevěrohodně. Dám filmu ještě jednu šanci, až vyjde na Blu-ray disku, tak si jej určitě seženu a zhlédnu jej znova, třeba jsem něco přehlédl, třeba jsem jen neměl náladu… zatím 55 %. (29.01.2014)

Ačkoliv odmítám hypotézu, že cestování je jediný způsob, jakým může člověk se svým životem něco udělat (ačkoliv film to taky úplně netvrdí, zkrátka je občas třeba dodat věcem jinou perspektivu a širší souvislosti), tak jsem se trošku dojala, jaká je to taková pěkná roztomilá motivační bezodpadková dramaturgie. A obraz Seana Penna lákajícího prstíčkem do divočiny mi upřímně uhranul. (21.08.2018)