Slon

Štyri roky po masakri na Columbine High School, režisérsky rebel Gus Van Sant, až by som povedal, že takmer dokumentárnym spôsobom zrekonštruoval tieto krvavé udalosti, keď precízna DP Harrisa Savidesa je zvyčajne nastavená na stabilizátor - STEADICAM, čo má jednak za následok aj to, že tým pádom vznikajú veľmi dlhé a stabilizované, neprerušované sekvencie, kedy kameraman neustále protagonistom tzv. „dýcha” priamo na chrbát, skrátka, je im ustavične v pätách, čím sa zvyšuje pocit stiesnenosti a autenticity, a k tomu je to spracované i z viacerých uhlov pohľadu jednej situácie, keď trebárs najprv uvidíte dve postavy, ako sa rozprávajú, že každá si pôjde potom svojou cestou, a to mám presne na mysli, že to i zvlášť uvidím, ale taktiež okolo nich prejde aj tretia postava, a i tej sa dostane rovnakej starostlivosti z pozície extra kvalitnej, sústredenej réžie, defacto, takýmto štýlom spoznávam väčšinu študentov školy, ktorých sa to bude bezprostredne týkať, ale taktiež sa dostávam i do zákulisia k hlavným aktérom beštiálneho, brutálneho besnenia, že dokonca ich sledujem aj z ich domácnosti, ako vstrebávajú „náučné dokumenty” , či aj totálnou absurditou je i to, že si prosto domov objednali balík, v ktorom sa skrýva, skúste dva krát hádať, čo v ňom bolo pekne zabalené ? Boli si všetkého dopredu vedomí, pretože si to obšírne naplánovali, diskutovali o tom, a v podstate vôbec neriešili, akú za sebou zanechajú spúšť... _ Ja som mal počas toho celého sledovania skutočnej, extrémne závažnej príhody, neuveriteľne a strašne nepríjemný, normálne až klaustrofobický pocit, pretože z toho areálu nebolo pre mnohé, potenciálne obete žiadneho úniku, alebo i také skrývanie sa v rôznych kútoch vzdelávacieho zariadenia vždy neznamenalo, že má dotyčný automatický vyhraté, lebo páchatelia disponovali s plne automatickými zbraňami, čím si jednoznačne zvyšovali svoje skóre, cieľ, ktorý si na začiatku stanovili ! (19.12.2019)

Gus Van Sant je zárukou toho, že si nikdy nemůžete být jisti tím, čeho se od něj dočkáte. Jednou je to skvělý film Flákač / Narkomani, poté průměrný I na kovbojky občas padne smutek, geniální Dobrý Will Hunting a pak zase filmový omyl v podobě remaku Psycha. Slon je famózní kus filmařské práce. Vyprávění příběhu z různých úhlů pohledu jednotlivých studentů je velmi nápadité. Stejně jako výborná práce s kamerou, která jakoby pronásleduje každou postavu. Dlouhé záběry beze slov a do toho úchvatným způsobem zapadající Beethovenova Pro Elišku a má oblíbená Moonlight Sonate. Postupem času nám Sant ukazuje, že na první pohled zdánlivě spolu nesouvisející osudy hlavních postav se začnou vzájemně prolínat a vyústí až do konce. Skvěle vybráni jsou sympatičtí herci. Jen ty podobné, dlouhotrvající záběry mohou začít být s postupujícím dějem lehce nezáživné. Závěr filmu je jakoby ze sna. Žádný dojem paniky, žádný křik. Vše je neutrální a vyrovnané. Měla jsem pocit jakéhosi klidu i přes to, co strašného se tam dělo. Jakoby procházel člověk s kamerou a beze slov, bez povšimnutí a bez sebemenšího zájmu pořizoval záběry. Takto to Van Sant chtěl. A povedlo se mu to. Tak proč jsem dala "jen" tři hvězdičky...? (10.08.2009)

Mám rád pomalé a realisticky točené filmy, s klidnou, "moderně" nerozklepanou kamerou, takže z tohoto hlediska jsem byl navýsost spokojený. Není to ovšem hraná rekonstrukce střelby v Columbine High School, jak jsem se zprvu domníval, nýbrž zcela fiktivní film touto událostí pouze inspirovaný. Ve skutečnosti se oba hošani zaměřovali na sportovce a jiné svoje neoblíbence (proč by probůh stříleli třeba na tu neškodnou a ubohou brýlatou myšku v knihovně??), nelíbali se (aspoň doufám) spolu ve sprše a nakonec si svorně vpálili kulku do hlavy. Ale i tak to byl zajímavý zážitek. A potěšily mě mé dvě oblíbené Beethovenovy klavírní skladby, i když se do filmu příliš nehodily. / Po druhé projekci po téměř sedmi letech nechápu, že jsem tomu kdysi dal čtyři. Snižuju na bídné tři. Zdlouhavost, nezáživnost, extrémně pitomý konec. (25.02.2013)

Je mi jasný, o jak vážné téma jde. Viděl jsem o téhle "akci" i jiný snímek (nejspíš film, dokument nebo něco podobného) . Sorry, ale tohle? Buď jsem nepochopil pointu tohoto filmu, něco mi něco uniklo a nebo nevím. Jinak si nedokážu přestavit, že bych měl dát filmu 4* za to, že 3/4 stopáže filmu zabírají záběry chůze dětí zezadu a zbytek je nesmyslné žvatlání o všedních teenagerovských věcech. Jediné co stojí za zmínku je poslední přibližně desetiminutovka, kde se konečně něco děje, ale že by to bylo nějaké veledílo, to se taky nedá říci. Já prostě nemůžu jinak. Ať si říká kdo chce, co chce. Ať má tento film klidně samé čtyř a pěti hvězdy, já musím dát odpad, protože tak špatnej film, kterej mě nebavil a projel jsem ho asi tak za půl hodiny, jsem už dlouho neviděl. (22.04.2013)

Anonymita nastavených zad. Příběh ukazuje hřbet. Místo, aby se připravoval ke skoku, zůstal nahrbený až do konce. Divákovo dýchavičné očekávání. - Zajímavé formální hrátky a la čelem vzad. Zklamané vyvrcholení červeného slona. (Srovnáním tohoto snímku s filmem Klass bychom se možná dostali k hrbu problému) (25.09.2009)