Manderlay

Brutální scénáristický konstrukt, jehož dialogy tak strašně šustí papírem, že mě to málem odválo od monitoru. Zatímco Dogville pasoval myšlenku skrze výraznou ústřední postavu, Grace zde (v podání nic moc Howard - mimochodem ve Spidermanovi 3 musela bejt narvaná hormonama až po krk, jinak si její tamější céčka těžko vysvětlit, ale to jen taková moje interní cinefilní poznámka) ustupuje do pozadí kolektivním událostem, které ale nebyl Trier schopný kauzálně uchopit tak, aby to neznělo jako prosté kázání. Navíc už prakticky nevyužívá divadelní formu k naraci, což bylo jedno z nejsilnějších těžišť předchozího opusu. Jasně, že Manderlay je inteligentní film, ale asi nejvíc dojíždí na to, že Trier je při vší úctě prd vypravěč a to je vám v tomhle filmu mláceno o obličej neúměrně často. Jsem teda rád, že tuto trilogii již opustil a začal zase poctivě stříhat klitorisy a házet cizí planety na zeměkouli, i když další evropská trilogie nejspíš již nikdy nebude. PS: omlouvám se za výrazy jako konstrukt, kauzalita, narace a Spider-Man 3 (05.11.2012)

Druhá časť americkej trilógie sa nesie v rovnakom duchu ako prví diel. Ukazuje nám odvrátenú stranu Ameriky a Americkej spoločnosti, cez utopické mestečká, v ktorých fungujú určité pravidla a v ktorých ľudia majú určité postavenie a presvedčenie a na týchto hodnotách a pravidlách necháva Lars Von Trier cez svoje hrdinky – respektívne jednu hrdinku Grace, ktorá bola stvárnená už dvoma herečkami, zaznieť morálne otázky spolužitia a života ako takého. Minimalisticky poňatí film tento krát rozpráva o rasovej segregácií , v ktorej sa snaží hlavná hrdinka cez morálne počiny a presvedčenie odčiniť skutky, ktoré ju prinútili utiecť z mestečka Dogville. Aj keď film nie je tak silný ako jeho predchodca, hlavne preto, lebo v tomto diely využíva presne rovnaké prvky ako v predošlom, rozhodne je to film, nezvyčajný na súčasné pomery, ktorý rozhodne ponúka veľa myšlienok k zamysleniu a ukazuje skutočnú ľudskú povahu, ktorá je stále rovnaká a pri ktorej nezáleží ani na veku a ani na rase. Trier dokazuje že dokáže vystavať uveriteľné charaktery, ktoré dopomáhajú ku komplexnosti príbehu a že jeho spôsob točenie je natoľko novátorský v niektorých smerom, že si udržuje artový feeling, ale stáva sa čím ďalej tým viac známy aj širokej – komerčnej verejnosti – ako jeden z mimoriadne talentovaných súčasných tvorcov. Jeho filmy to koniec koncov dokazujú. (12.06.2011)

Jak píše Dadel, podruhé už to tolik nefunguje. Zvláště proto, že Manderlay se drží stejných "hlavních" bodů jako Dogville, i když cesta mezi nimi je samozřejmě jiná. Herci (a nejen Grace a její otec) mi více vyhovovali v Dogville. Konec je však opět úžasný, titulky možná ještě lepší a hlavně to je kratší :-) 85 % (12.07.2005)

Druhá část trilogie, která se rozhodně nemá zač stydět! Oproti prvnímu dílu jí ovšem něco chybí..chybějícím článkem je Nicole Kidman (výkon Bryce Dallas Howard je sice vynikající, ale k Nicole jí chybí ještě pár schůdků), pestřejší příběh (připadá mi, že u Dogville se děj rozvíjel postupně, a více gradoval..oproti tomu v Manderlay, i přes několik nečekaných zvratů, jsme byli do všeho uvrženi příliš brzy) a prostředí filmu (u Dogville mi připadalo mnohem komornější, což u snímku tohoto typu musí být, a klaustrofobní, to mi u prvního dílu skoro až nahánělo husí kůži)! I přes tyto výtky rozhodně výtečný film! :) (05.01.2006)

Ta nenávist mě ohromila. A ještě více mě zdrtilo, že netuším, vůči komu je výlučně směřována! Manderlay bylo mé v pořadí třetí setkání s Trierem, po Království a Tanci v temnotách. Také bych chtěl ještě podotknout, že jsem neviděl předchozí část trilogie, Dogville, a proto nemohu posuzovat. Přesto jsem po melodramatickém muzikálu a dechberoucím kultovním seriálu o jedné nemocnici tak trochu věděl, na co se mám připravit. I tak jsem byl překvapen. Především mě zaujalo, že tento snímek snad nelze žánrově zařadit. Je i obtížné definovat, čím se vlastně zabývá. Je to snad problém rasismu, iluze demokracie, povaha spravedlnosti nebo nejčastěji vystavený motiv, otroctví a jeho důsledky? Proč se zdají ve filmech Larse von Triera dobré úmysly jako ty nejvíce marné a bitvy "za dobrou věc" (vůči pointě filmu jedině v uvozovkách) jako jasně prohrané? Nenazýval bych tento přístup citovým vydíráním. To je zkrátka von Trier a jeho pohled. V každém jeho díle je totiž obsažena alarmující kritika společnosti a u Manderlay je o to naléhavější. Myšlenka filmu se v jeho průběhu mnohokrát principielně obrací stejně tak, jako si Grace (Bryce Dallas Howard) zvyká na pravidla nového způsobu života v převráceném světě otrokářské farmy. Manderlay je proto velice výmluvný film, ze kterého si zajisté něco odnesete. Důležitou roli ve vyznění hraje způsob zpracování. Jak bývá u Triera zvykem, je velmi nestandardní, přesto konvenčnější než jeho zbylé počiny, které jsem viděl. Poměrně nepříjemná hudba místy prokresluje dramatické okamžiky. Ve zpracování kamery se Trier protentokrát znatelně umírnil. Obvyklé epileptické vrávoravé záběry kamery jsou klidnější. A nahodilý střih z nečekaných nekontinuálních pohledů nebývá tak častý. Oříškem pro herce (mimochodem, herecké výkony mám za skvělé) byla zajisté další "novinka", absence reálií. Celý film mohl být klidně natočen na jediné scéně, na které jsou přítomny pouze některé kulisy a herci, kterým nezbývá než použít svou fantazii. Pro Triera jsou ovšem kulisami i samotní herci, kterými víří ve vlnách svých dramat bez náznaku citu. Manderlay je proto vskutku působivý počin. Jeho nesmírnou předností je totiž dokonalý scénář, kde je vše logicky uspořádáno a dějová linie se vyvíjí velmi uvěřitelně a přesvědčivě. Dějové zvraty se tím pádem vůbec nejeví jako zlomy, ale spíše jako logicky očekávané události. Přesto, nebo spíše právě proto neztrácí Manderlay ani špetku ze své surové věrohodnosti! (17.12.2005)