Úsvit
We Have Never Been Modern
Režie:
Matěj ChlupáčekScénář:
Miro ŠifraKamera:
Martin DoubaHudba:
Simon GoffHrají:
Eliška Křenková, Miloslav König, Milan Ondrík, Marián Mitaš, Luboš Veselý, Martha Issová, Ladislav Hampl, Ján Jackuliak, Anton Šulík ml., Richard Langdon (více)Obsahy(1)
Do městečka Svit pod Tatrami přijíždí v roce 1937 ředitel velké továrny se svou ženou, aby zde po baťovském vzoru Zlína postavili moderní průmyslové město. Jejich plány ale naruší znepokojující nález mrtvoly v areálu továrny. Novorozenec s mužským i ženským pohlavním orgánem. Monstrum. Případ přesahuje možnosti místních četníků, podléhá maximálnímu utajení a na místo přijíždí tajná policie. Nicméně zdá se, že jediný, kdo chce záhadu vyřešit a nalézt odpovědi a pravdu, je těhotná manželka ředitele. Narazí ale na nečekané překážky, včetně svých vlastních předsudků… (Bontonfilm)
(více)Recenze (348)
Jsem rád, že tu vyrůstá mladá generace tvůrců, jejichž filmy vypadají světově a ne jako další Hřebejk. Tohle je po výtvarné i hudební stránce špička, a naštěstí i po stránce příběhu je to zajímavé, i když občas vidím ve filmu spíš názory tvůrců než jejich postav. Doufám, že to půjde na Oscary. A po premiéře na uložto (R.I.P., opravuji na: Netflixu) očekávám pokles hodnocení na 60% :( ()
Na 29-letého režiséra nesmírně ambiciózní nálož se silnými intimními momenty neokoukaného, společensky citlivého námětu. Úsvit funguje fantasticky v nadčasovém poselství o nevymýtitelné omezenosti společnosti, předsudcích a netoleranci k čemukoliv jinému. Ne každému ale bude fungovat v souhře bočních témat (problematický vztah hlavní hrdinky a kariéristického manžela, znepokojivá postava příslušníka kontrarozvědky) či zasazením do baťovského industriálního mikrosvěta. Přitom právě tento svět dodává filmu na divácké atraktivitě i historickém zakotvením příběhu pro lepší podtržení myšlenky. A s hezky stylizovanými ateliérovými kulisami na popředí Vysokých Tater zároveň dotváří výtvarní patinu uměleckého podobenství. Sice ne ve všech detailech vyzrálého, ale určitě takového, na které by si většina českých filmařů netroufla. Matěj Chlupáček je někde jinde a pokud za následujících deset let projde stejnou cestu jako mezi Bez doteku a Úsvitem, jeho třetímu celovečeráku se bude tleskat ve stoje i v Cannes a Benátkách. [Karlovy Vary IFF] ()
Pražští hipsterští bolšánci se progresivně posadili na kolena hodnému rudému strýčkovi z Evropské Utopie a sluníčkově zakňučeli, že mají parádně inkluzní, ideologicky prospěšný a v rozkroku děsně palčivý náměteček na filmeček, který do puntíčku plní závěry XXIII. Sjezdu ÚVEU i stranickou doktrínu „již vzhůru psanců této země“. A nebyl by to hodný rudý strýček a předseda Ústředního výboru demagogické pičidity, aby takový marxulibý záměr ihned nezasypal Éčkama. A tak tu v tom našem Kvítečkově „konečně“ mámě pořádné „světové“ audiovizuální veledílo, bezvýhradně vyhovující všem gynekologickým i rasovým standardům moderního libtardismu, v němž přesilná, a jak jinak než veskrze altruistická a přetolerantní mužena z třicátých let minulého století, byť buržoázního původu, v laktační psychóze sveřepě bojuje s odporným tmářstvím konzervativního šovinismu a nesluníčkového kapitalismu! Sice opravdu krásně natočený a solidně zahraný, ovšem nezáživný až xmrti nudný účelový tupokonstrukt „vezměme ubohého, všemi nechutně genocidovaného cigánského hermafroditka a obalte jej hnědou vatou, aby to mělo 2 hodiny a ty Ojra byly někde vidět“. Účelový tupokonstrukt, který se jakože ani trochu (mrkytymrk) ze všech sil nesnaží zcela manipulativně a dezinformačně transponovat kvantitativně zcela zanedbatelnou, avšak fyziologicky skutečnou genetickou malformaci – hermafroditismus – na současnou, macatými pseudogranty a pseudoaltruistickými komunisty podporovanou patoideologickou propagandu úděsně trpících, fyziologicky zcela korektních, avšak údajně nade vši pochybnost genderových mučedníků, čti pohlavně pomatených labilů, které je strašně žádoucí bezvýhradně podporovat v drahém sebemrzačícím přešívání biologického genitálu a v huntování organizmu hormonálním přepólováním, aby se konečně mohli identifikovat jako řádný muž s kundou, žena s pérem, tučnák s bliznou či kapybara s pestíkem, cítit se patřičně ve svém těle, titulovat se Onona a nalézt své opravdové místo ve společnosti bez posměchu, děsivé šikany a ústrků. Jj, takový žena s ryze chlapskými rysy, s ohryzkem, kozama a vyvrtanou dírou si dozajista vybuduje mnohem větší respekt než chlap bez koz a jen s myšlenkama na vlastní štěrbinu. A přitom by stačil kvalifikovaný psychiatr, zakazování internetů nebo trocha bití rodiči. No nic, no, svazáci prostě dostali prachy na možnou solidní a inteligentní retrodetektivku či něco o dětech s rakovinou a zcela soudružsky je angažovaně promr(d/h)ali na Soumrak, plytkou to neomarxistickou agitku, aby úlisně zapochlebovali levičácké agendě. Ovšem agitku s převelikým převýchovným Poselstvím!!! ()
-VRAJ SA STRETNEM INÁČ. TAM HORE. U NAJVYŠIEHO. TEN NÁS POCHOPÍ. -TO MUSÍ BÝT DŘÍV. To je fakt ironie osudu, jen den po tom, co jsem odeslal sumarizaci nej filmů uživatelů CSFD, jsem viděl nejlepší český film, který jsem bohužel do žebříčku nestačil zahrnout. Úsvit mi ve Varech utekl, věděl jsem, že Chlupáček je talent, ale tenhle snímek je tak diametrálně odlišný od všeho, co předtím točil, že je to až k nevíře, že vypadá jako točba vyzrálého padesátníka, který je na vrcholu kariéry. Miro Šifra se po pár letech vrátil opravdu razantně, Eliška Křenková dokazuje, že je hvězdou současnosti (a všichni, hlavně Miloslav König ji skvěle sekundují) a i další složky filmu na mě opravdu silně zapůsobily - hlavně vizuál a hudba. Dokud tenhle film neuvidíte, opravdu nepochopíte, že to, co tvůrci nazývali "aktuálním tématem v retro stylu" skutečně dopadlo na výbornou. ()
V krátko době již po druhé odcházím z českého filmu velmi spokojen. Úsvitu dominuje vynikající výkon krásné Elišky Křenkové. Pokud jde o samotný film, některé scény převyšují v emocích film jako celek, třeba scéna vyšetření Saši nebo rozhovor s tatínkem. Technicky filmu nemám vůbec co vyčíst, ale trošku mě pálila postava Milana Ondríka, která otvírala téma, které mě narušovalo vyprávění hlavního příběhu. Ve výsledku, ale určitě takovýto film zejména v dnešní době potřebujeme i když si nedělám iluze, že díky němu ubude ve společnosti nenávisti nebo předsudků, ale to neznamená že by se podobné filmy neměli točit, naopak a pokud jsou ještě dobře zpracovány a ještě lépe zahrány, tak jen houšť větší kapky. ()
Tady někdo natočil seriál, o kterém bylo v postprodukci rozhodnuto, že bude jenom filmem. Vlastně mě trochu mrzí nejít s hodnocením výše, protože řemeslné tvůrčí ambice jsou v evropském měřítku bez problémů obhajitelné, ale to rozehrávání motivů na více frontách dojde k uspokojivému závěru pouze v jednom případě (ta manželská hádka na schodišti, kdy se úplně obrátí vnímání postav, je scenáristická perla, bez debat), přičemž každý z nich by si zasloužil vytěžit mnohonásobně víc. Zůstává tak levná krimi jak z šestákové detektivky, budování kapitalismu v rozsahu článku v novinách a proti-diverzantská akce z mokrého snu začínajícího rozvědčíka. Ale „moderní“ téma film ustojí, v retro kabátku trochu kostrbatě, ale účinně a citlivě. 3 a ½. ()
Perfektní dobové drama, které využívá skvělé atmosféry továrního městečka po vzoru Baťovského Zlína pod slovutnými Tatrami a k tomu využívá hodně originální téma k zamyšlení. Matěj Chlupáček svým debutem stvořil malý český zázrak a spolu s Bodem obnovy, který má na svědomí taktéž debutant, se stal nejlepším českým filmem roku 2023. Plus Eliška Křenková je zde naprosto fantastická! Kéž by česká kinematografie byla i v nadcházejících letech tak úspěšná... ()
Škoda, že z celé řady nadnesených témat (baťovská utopie / dystopie, tolerance, politické řevnivosti první republiky, postavení žen ve společnosti) film žádné skutečně nerozvine a spíš je jen konstatuje. Podobně rozpačitě lavíruje mezi žánrovými vrstvami jinak chytlavě zkonstruovaného příběhu. Úsvit působí stejně bezprizorně jako hlavní hrdinka, jejíž podezřelá "správnost" se zproblematizuje až v závěru. Silné dilema je rozřešeno v komfortní zóně baťovského modernismu velice opatrně. Úsvit obezřetně našlapuje, trochu nemotorně vysvětluje (ta animovaná přednáška pana dochtora o hermafroditismu byl jediný wtf moment), přesto patří k tomu zajímavějšímu, co česká kinematografie za poslední roky vygenerovala. Je tu hodně cítit snaha o jinakost a suverénně řešenou dobovku, přesto jsem se nemohl zbavit dojmu, že se film sám sobě občas plete pod nohy ve snaze nejít probádanými cestami. ()
Moderně vypadající český film, sláva! Úsvit sice časem sklouzává k tezovitosti a spíše edukuje, než aby vyprávěl příběh, bezesporu se však jedná o bohaté, zevrubně promyšlené dílo, fungující na více úrovních. Více zde. ()
Woke aktivismus s mimikry dobové detektivky a rodinného i osobního dramatu. Pěkně natočené, ale zvláštní, chladné, odtažité, místy až existenciální...navíc žánrově značně zmatené... ()
Co se to letos děje? Že by české filmy opravdu narazily na bod obnovy? Úsvit je další velmi kvalitní počin z našeho kraje, který se dá srovnávat s celosvětovou kinematografii a to ne jen vizuálem a režii, ale i scénářem a herectvím. Všichni zúčastnění hrají parádně a mega sedí do svých rolí (obzvláště Martha Issová), přičemž Eliška Křenková v hlavní roli je fenomenální. Sice film z traileru působí více jako thriller, než jako tíživé drama jakým je, ale to vůbec nevadí, protože to funguje na jedničku ve všech aspektech. Překvapilo mě jakým stylem se film nakonec ubral, jaké společenské témata rozebral a jak jsem se vlastně ponořil do tohoto světa i jednotlivých příběhů postav. Nečekal bych, že mě tak dojme přátelský a upřímný vztah továrníkovi ženy s jedním ze zaměstnanců. Jde o vkusně a chytře vyprávěný příběh, který možná až moc poučuju, ale za to velmi chytrým a vkusným stylem, který je plný argumentů. Můžu to jen a jen doporučit. ()
Tatry jsou krásné, Eliška Křenková výborně hraje a řídí cool tyrkysovou káru. Dobová atmosféra je uvěřitelná a spousta dialogů je příjemně civilních. Prostě to hezky vypadá, až na ten jejich neuvěřitelně ponurej byt, kde maj neustále zatažený závěsy. Jenže mi přišlo že hlavní ambice filmu nebylo odvyprávět poutavý příběh, ale vzdělat lidi v problematice hermafroditů a tak nějak surfovat na vlně aktuálně společensky vděčného tématu. A aby tam bylo nějaký drama navíc, tak tam dali postavu tajnýho, co tam účelově loví komunisty nebo co, ale vlastně je k ničemu. ()
„HLEDÁŠ PRAVDU NEBO VÝMLUVU?“… Zajímavý prostředí a téma, fajnová role pro Křenkovou a jediná pořádná dramatická scéna. Největším plusem je, že to vybočuje ze zaběhlý řady (více či méně) trapnejch českejch filmů na vohraný témata. Tohle nevohraný je, ovšem vidět víckrát to nemusím. /// -------------- POD ČAROU: ------------------------------------------------ 1.) Do role Saši byl obsazen transgender neherec Richard Langdon. 2.) Rozpočet byl 90 milionů korun. 3.) Město Svit vzniklo kombinací reálných záběrů, dekorací a vytvořením modelu v měřítku 1:7. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * ()
Sociálně konzervativní díra, která se směšně prsí svou pokrokovostí a orientovaností na budoucnost, na co tím básník mohl narážet... ()
// Zatím největší překvapení Varů. Úsvit má světový audiovizuál, napínavou a lehce mysteriózní první polovinu, nečekaně důkladně rozvedenou tu druhou, vynikající herecké výkony v čele s čarokrásnou Eliškou Křenkovou, a samozřejmě důležitý přesah. Asi nejvíc si na tom filmu ale cením té atmosféry, která je svým časovým i místním zasazením tak specifická, na jednu stranu plná naděje v lepší svět, a na tu druhou zcela děsivá kvůli tomu, co následovalo. Mrazivý, přesto však vynikající domácí počin. 8/10 ()
Tak tohle mi hnulo žlučí. Parta pražských hipstrů točí o velkých myšlenkách a idejích, jenže ani jednu z nich nedokáže pořádně domyslet, a tak se Úsvit točí neustále kolem pohlavních orgánů. Panebože, vražda, modernita, emancipace, feminismus, všechno tam je a my furt dokola posloucháme klopotnou přednášku o tom, kdy přijede šéf a co je to intersexualita. Dlouho jsem neměl tak velký problém u takhle vážně se tvářicího filmu s motivacemi postav. Proč a čeho chtějí vlastně dosáhnout? A na ty falešně obviněné dělníky pak všichni svorně zapomenem, stejně jako na pozemky okolo fabriky - která je očividně postavená na zelené louce? Šak i ten bača tam působí jako papundeklový trapoš. Achjo. ()
Mírné podivnosti a nejasnosti v ději nic nemění na tom, že jde po delší době o český film, který funguje, vypadá profesionálně a bez problémů snese srovnání se světovou produkcí. ()
Škoda, že se to v polovině přepne ze slibně rozjetého mysteriózního thrilleru do dramatu, protože jinak tomu není co vytknout. Výprava, kamera, herci, hudba perfekt. ()
„Udělala bych dneska přednášku pro holky na svobodárně během večerní školy. Tady se šíří fámy, možná jim to plete představy o těhotenství a o dětech obecně. Fámy se nejlíp zastaví vzděláním.“ Mírné zklamání. Tím spíš, že to začalo tak nadějně a zajímavě. Celkem dlouho mě film i bavil, ale…jako největší problém vnímám to, že předběhl svou dobu. Nikoliv však nadčasovostí, nýbrž nešťastně zvolenou dobou, ve které se děj odehrává. Přitom být to zasazené do současnosti, mohlo to fungovat. Kvůli tématu, které v roce 1937 působí pramálo uvěřitelně, se postupně ničí pracně budovaná dobovost, a zvolená mluva či způsob myšlení postav tomu opravdu nepomáhají. Jiné věci fungují, ať už jde o krimi linku, fandění hlavní hrdince Křenkové, charismatického záporáka Ondríka či dusnou atmosféru. Ale jako celek jde o nekonzistentní dílko (výborně to ilustruje autentický Sašův proslov oproti zcela uměle působící debatě u jídla), které mě směrem ke konci bavilo stále míň. Dám pouze průměr. „Vaše zvědavost je upřímná?“ - „Jsem ráda, když mi svět dává smysl.“ ()
Související novinky
13. ročník cen Slnko v sieti ovládl Invalida
V pátek 26. dubna 2024 se v bratislavské budově Slovenského rozhlasu uskutečnil 13. ročník předávání slovenských národních filmových cen Slnko v sieti, na nichž byly oceněny výrazné počiny a tvůrčí… (více)
31. Český lev - výsledky
Tradičně v pražském Rudolfinu se v sobotní večer 9.3. 2024 odehrál slavnostní ceremoniál, při kterém byli předáni Čeští lvi za ty nejpovedenější bijáky, jež jsme mohli v našich končinách na plátnech… (více)
Cenu filmových fanoušků získal Bod obnovy
V pondělí 15. ledna 2024 dopoledne byly na tiskové konferenci České filmové a televizní akademie (ČFTA) odhaleny nominace v rámci 31. ročníku předávání cen Český lev. Na začátku tohoto ceremoniálu… (více)
Ceny české filmové kritiky 2023 - nominace
Ve čtvrtek 4. ledna byly Sdružením české filmové kritiky oznámeny nominace pro 14. ročník výročního předávání Cen české filmové kritiky, které by tentokrát měly vyzdvihnout výrazná česká… (více)
Úsvit bychom mohli velmi přibližně popsat jako dobové detektivní melodrama, ale žádná charakteristika tohoto typu nemůže být úplná, protože se jedná o dílo s fluidní žánrovou identitou. Což odpovídá jednomu z ústředních témat, nestálosti genderových identit nebo společenských rolí a nemožnosti začlenit určité skutečnosti do známých rámců a škatulek. Ač se příběh odehrává ve 30. letech, jeho předností je něco, co u českých dobových dramat nebývá často k vidění – otevřeně se vztahuje k problémům, které jsou relevantní pro přítomnost. Podstatou zde není černobílý boj proti nacismu nebo komunismu, ale aktuální pocit úzkosti ze společnosti, která je moderní jen navenek, zatímco se pod záminkou racionalizace, automatizace, bezpečí, hospodářského růstu a budování lepších zítřků dopouští omezování lidských práv a individuality. Pokud bychom ve vyprávění chtěli identifikovat nějakého padoucha, tak to není stát ani skupina reprezentující vyhraněnou ideologii, ale právě firma s její kapitalistickou logikou založenou na bezohledné expanzi a vykořisťování. S tím souvisí klíčové téma střetu tradice a modernity, kdy se opět ukazuje, že sice můžeme mít nejnovější výrobní procesy, ale moc nám to nepomůže, pokud nepokročí také myšlení lidí, kteří se dál upínají k určitým předsudkům a stereotypům a mají potřebu stanovovat, co je normální a nařizovat lidem, jak by měli žít. V důsledku se onen vznikající lepší svět stává přístupným jen pro ty, kdo se podřídí daným normám a zapadnou. Hrozbou pro daný řád a racionalitu je intersex postava. Na tom, jak k ní ostatní přistupují, vidíme vzorek reakcí, s nimiž se lze setkat i dnes. Zesměšnění, popření, eliminace, ale taky snaha zjistit si potřebná fakta a pochopit, co vlastně znamená nebýt z biologického hlediska jednoznačně ani muž, ani žena. Společně s tím, jak se vyvíjí reakce hlavní hrdinky v podání Elišky Křenkové, tak se proměňuje i žánr. Mysteriózní krimi, vědecký film, melodrama, společenské drama... Jakkoli rozumím, že žánrové změny a zviditelňování jinak neviditelného stylu (animovaná vsuvka, Heleniny pohledy do kamery, upozorňující, jak je každé převyprávění událostí zároveň interpretací, nad kterou aktéři nemají kontrolu) mohou na někoho působit rušivě, mají oporu v tom, co film tematizuje, tedy vzpírání se normám, nezaškatulkovatelnost, vybočení mimo konvence. To zde přináší jak rozrušení, tak prozření (resp. úsvit nového pohledu na věc) – což platí jak pro Sašu, tak pro Helenu, která si uvědomí, kdo nebo co je pro ni v životě důležité. Stejně jako je film nejednoznačný žánrově, nejsou černobílé ani postavy. Komplexní ženskou postavu v hlavní roli, v českém filmu opět něco poměrně vzácného, hraje výborně Eliška Křenková. Její Helena přesvědčivě přechází mezi jízlivým glosováním okolního dění a citlivostí, zároveň sama druhým vnucuje svou představu o tom, co považuje za správné. Střetávání různých světů a postojů se pak neprojevuje jen ve scénografii nebo práci s barvami, ale právě i v kontrastních hereckých projevech (civilní Křenková vs. záměrně strojený König), případně v zapojování anachronismů (například fakt, že postavy mluví současným jazykem), které zvýrazňují paralely s dneškem. Jestliže Helena v závěru hledí do budoucnosti s oprávněnými obavami (a my bychom měli též), budoucnost české audiovize se s tvůrci jako Šifra, Douba a Chlupáček jeví o něco nadějnější. Jejich Úsvit je moderní, svěží film s dotaženým konceptem, který, jak věřím, dokáže vyprovokovat debatu nad tématy, které je dnes záhodno řešit. () (méně) (více)