Anglický pacient

Bezmála dvě a tři čtvrtě hodiny krátký příběh o pohnutém životě a čiré lásce. Herecké výkony i vše ostatní jasně oscarové. Až tak jasně, že z některých scén slyšíte takové to volání: "Hej, vidíte to? Tohleto je přece to, za co se Oscary dávají, tak sem s nimi!" Přesto má-li tohle být pomník Athonyho Minghelly, nemám s tím problém. 90% (23.03.2003)

On je to pěkný film, ale podle mě mírně přeceňovaný. Samozřejmě, po technické stránce je film bravůrní (ono se ani od Anthonyho Minghelly nic jiného čekat nedá), skvělí herci, ale obsah mi přijde slabší a navíc je film možná zbytečně tak dlouhý. Nj, já prostě nedám dopustit na režisérův druhý majstřík "Návrat do Cold Mountain", vím, že se mnou spousta nemusí souhlasit. (24.11.2010)

"A potom všem ze mě udělali Angličana..." Osvěžující film, který se tak moc vizuálně podobá Zahradě Alláhově s Marlene Dietrichovou. Inu, poušť je magická. Skvělá Kristin Scott Thomas (obdobně jako v Gosford Parku) a ještě lepší Colin Firth. Nicméně s Ralphem Fiennesem si stále ještě netykáme... (08.10.2009)

V předčasně zesnulém Anthony Minghellovi ztratila světová kinematografie jednoho z mála svých vyvolených básníků osudové lásky. Již tehdy zralý tvůrce-čtyřicátník patřil k té skupině umělců, pro něž válečné téma jako forma mezní situace lidské existence zůstává podřízeno síle citu-lásky individua, jedince i uvnitř velkých skupin obyvatelstva. Skutečnost, že jeho hrdiny jsou mladí lidé prožívající plně své životy, je dalším charakteristickým prvkem jeho nezaměnitelné tvorby. Dvojí rovina kompozice mu umožňuje zasvěceně pronikavé vhledy do nejtajnějších skrýší lidského nitra. Válka, zhoubná ve svém bezprostředním působení, je v mikroměřítku ještě strašnější. Nejednoduché se stává ještě složitějším, nesnadné nezvladatelným. Nepravděpodobnost nedějového děje je ve skutečnosti vlastně až šedě realistická. V oficiálních líčeních válek na tyto situace není místo; teprve po letech, když vychladnou vášně, smysly se zklidní a vzbouřený rozum se podvolí moudrosti nadhledu a všelidského rozměru, vysvitne plný dosah způsobených nevratných škod a ztrát. I těch, na něž si nelze sáhnout a jež není možné změřit. Kamera, která do lidského nitra promítá neopakovatelné přírodní krásy tuniských i italských exteriérů, a precizně slazené výkony skvělých herců, mezi nimiž vynikají kromě Juliette Binochové i starší z obou Finniesů Ralph a zejména pro mne zcela neznámá Kristin Scott-Thomasová, je vyvažována scénářem, který stačí do milostného rukopisu zachytit i klasické epizody válečného života (bombové scény zpod mostu a pomníku na anonymním náměstí neznámého italského městečka). Celek, který z toho všeho vzniká, je nezodpovědně drzý: dovoluje si s cynismem přímo patetickým tvrdit, že láska je víc než soulož-sex, že je cit nadčasový a mocný, cit jímající, cit všepohlcující. Že je nezničitelná. Osobně patřím k těm nevyléčitelným romantikům, kteří této nehoráznosti dávají nekriticky za pravdu. Myslí si dokonce, že život by bez ní byl nepoměrně chudší a šedší. (01.11.2008)

Viděla jsem tenhle romantický cajdák asi před 10-11 lety na HBO a absolutně mě to nebavilo. Hlavní hrdiny, jejich lásku i osudy jsem měla těžce u zadní části těla, záběry pouště mě iritovaly, zkrátka nuda, nuda, nuda, stopáž delší než fronta na pivo zdarma. Zdůrazňuji, že mě zaujme jen málokterý romantický film a tomuhle se to jednoduše nepovedlo. Ale 2* dávám podprůměrným filmům a to "Anglický pacient" není, jakkoliv mě neoslovil a nemám chuť jej ještě někdy v budoucnu vidět. 51% (07.08.2009)