Saltburn

Byla jsem extrémně motivovaná si ten film užít: Barry Keoghan, liverpoolský přízvuk, vyšívané sako... Alas Emerald Fennell mě i svým druhým filmem a jeho nesmírnou "debutovostí" opět zklamala. Je to nepropracované, nedotažené, jako by to byl jen výňatek z čtyřhodinového filmu a bez toho "zbytku" události, emoce, postavy nedávají smysl. "Začátek" ve škole byl strašně, strašně dlouhý a stejně po něm chlapci nepůsobili jako přátelé, ale jenom jako náhodní známí. Proč byl kladen takový důraz na postavu Ewana Mitchella? Jakože chápu, že bylo potřeba, aby měl Oliver koho zradit, ale proč dostal takové množství osobnosti (možná víc než Oliver, Felix a Farleigh dohromady), když bylo jeho úkolem prostě zmizet? Připomíná to spoustu dalších filmů a knížek, z nichž některé z nich autorka i zmínila jako inspiraci, já sama jsem si vzpomněla samozřejmě na Zabití posvátného jelena, Soumrak dne a Carmillu. Jenomže každé takové připomenutí bezchybné klasiky jenom zdůrazňuje to, jak nehotový a bez vlastní identity Saltburn je. A na závěr osobnější výtka, jakkoliv Barryho zbožňuji, tak do téhle role se mi nehodil, za prvé je moc starý, a za druhé už si přesně takovou postavu perfektně zahrál právě v tom Posvátném jelenovi, takže tady působil jen unaveně a bez inspirace. (21.03.2024)

Emerald Fennell je prostě paní režisérka a nemůžu se dočkat na další její počiny, protože mě opět naprosto dostala. Nejhorší je, že jsem postavu Barryho Keoghana chápala a vlastně jsem s ním i soucítila bez ohledu na to, co všem udělal. A přesně tohle Emerald prostě umí. Je to slabší než její prvotina, to rozhodně, ale kvalitu, gradaci, moment překvapení to pořád má a dokázala si to udržet. (19.02.2024)

Nesedlo mi to. Jde ale o jeden z těch filmů, kterým sice dávám nízké hodnocení, ale zároveň vlastně moc nevím, co bych filmu vyčetla. Je to dobře natočené i zahrané a vidím tam tu jasnou režisérskou vizi. Věřím, že ta celková stylizace dokáže hodně lidí podmanit, ale já jsem se nemohla na to naladit, vůbec jsem se nedokázala do toho ponořit a v momentě, kdy už jsem rozkličkovala, o co vlastně jde, tak už mě film nedokázal vůbec ničím překvapit ani šokovat a ve výsledku mě to vlastně vůbec nebavilo. (23.12.2023)

Je to kritika privilegií? Je to drama o závislosti/posedlosti? Je to upozornění, že jsou tu i tací, kterým se nedaří začlenit do kolektivu? Oliver, pilný a nevýrazný student Oxfordu i sociální vyděděnec tvrdící, že má temnou minulost zahrnující drogově závislé rodiče a ne zrovna dobrou finanční situaci. Felix, nijak snaživý student Oxfordu, pohledný a všemi oblíbený spolužák, jehož rodina žije v honosném sídle se služebnictvem. Má to, co Oliver mít pravděpodobně nikdy nebude. Felixe přesto zaujme a po tragédii v Oliverově rodině jej pozve na léto do titulárního rodinného „paláce“. Jeho rodiče jsou posedlí novými lidmi, tedy dokud je nepřestanou nudit. Čeká nás dvouhodina plná excesů, posedlosti, falše a destrukce. Vizuálně je to vážně radost, obsahově to ale bude pro diváka oříšek. Šokující scény (olizování odtoku vany, hra na upíra, leháro na hrobu) působí samoúčelně, s charaktery postav tvůrci pracují docela bídně. Postrádají hloubku i logiku, příbuzní Felixe jsou karikaturou aristokratické rodiny. Dynamika mezi různými hráči je zajímavá jen místy. Je to celé jakési prázdné, ač se to neustále tváří jako něco výjimečného. Druhý kus režisérky Emerald Fennell chce být stylovým i provokativním pohledem na vyšší třídu. Jenže tlačí na pilu až moc, a po vzoru mnohých kolegů až příliš okatě křičí do světa, že je krůček od geniality. Není. Je to hra na kočku a myš, je to hra o odhazování masek. Oba ústřední hrdinové vytvářejí dynamiku třídního rozdílu, je mezi nimi napětí a brzy pochopíme, zda je Oliver skutečně jen letošním modelem. Nudit jsem se nestačil, ale v mnohém Saltburn nedokáže uniknout tíze své „neplnosti“. Tři až čtyři hvězdy. (29.12.2023)

Další z řady satirických dramat o společenské nerovnosti. Vedle "Parazita", "Glass Onion", "Menu" a "Trojúhelníku smutku" si Emerald Fennell ukousla poněkud velké sousto a rozdělila publikum. Saltburn je dekadentní, provokativní, zvrácená, lehce úchylná podívaná, která míchá drama s thrillerem i s lehkým přesahem do artu. Film krásně vypadá. Švédský kameraman Linus Sandgren, proslavený hlavně prací na filmech Damiena Chazellama, zaplňuje obraz vyvedený v archaickém akademickém formátu řadou dekadentních kompozic, vysoce kontrastních barev i hry s odrazy a stíny. Jediným zklamáním bylo lehce předvídatelné vyvrcholení, které se rozuzlilo téměř najednou ve snaze vysvětlit dosavadní děj. I tak jsem si ale velmi užíval posezení a sledování toho, kam mě film zavede. Jeden z těch lepších filmů, které jsem v poslední době viděl. /75%/ (16.01.2024)