Jako zabít ptáčka

Drama s přesahem řešící závažné společenské téma i po těch letech má co říct už kvůli univerzálnímu lidskému jednání a prací s archetypálními postavami. Mezi nimi ční zásadový Gregory Peck, který po právu odešel s Oscarem. Natočené je to na 60. léta svižně a s velmi povedenou hudbou. Škoda jen, že první polovina se docela táhne a až příliš je věnována dětem. Druhá polovina je od incidentu na ulici mnohem sevřenější a atmosféričtější. Samotný závěr pak působí jako nutný dodatek, aby se ospravedlnila první půlka. Každopádně i tak velice dobře vystavěné soudní drama. (24.07.2020)

I na začiatku 60. rokov, 20. storočia sa u Udeľovaní Cien Akadémie, ľudovo Oscarov, stále rozdeľovali tri kategórie na dve skupiny, t.j. farebné a čiernobiele, a tak sa dá tým pádom potvrdiť, že namiesto piatich nominovaných u kamery, výpravy a kostýmov, boli zrazu desiati, čo beriem ako určitú satisfakciu. A teraz si napríklad ešte skúste predstaviť, že legendárny opus Lawrence z Arábie by bol nakrútený na black/white formát, a naopak, Ako zabiť vtáčika, akurát recenzovaný snímok, by bol „zneuctený” tak, že by ho režisér Bob Mulligan zhotovil na technicolor, čím by sa odstránilo 80-90% angažovanosti filmového diela, ktoré ani po viac ako 50. rokoch od premiéry nestráca nič zo svojej atraktívnosti, tak isto, ako Lawrence... A keď už som u kormidla, tak naznačím oboch hercov, porovnávať Petra a Gregoryho, je ako niesť drevo do hory, Peck bol asi až príliš uvedomelý lokál PATRIOT, a la právnik Atticus Finch, v rasisticky - kultúrnej, americkej Alabame, kde sa podujal v počiatočných 30. rokoch obhajovať černocha Toma Robinsona, ktorého obvinili zo znásilnenia miestneho sedliackeho dievčaťa Mayelly Violet Ewell. Na Fincha sa pozerám prostredníctvom jeho dvoch detí, t.j. Skautky a Jema, ktorí neoslovujú otca : “OTEC” , ale hovoria mu MENOM : ATTICUS, čo je tak trochu atypické. Je takmer koniec letných prázdnin, pričom sa dokážu zabaviť inak, ako dnes typickým chodením mladistvých delikventov po pohostinských zariadeniach, kde táto generácia zo dňa na deň hlúpne. Priťahuje ich istý, strašidelný dom, kde je vkuse zavretý chalan Boo Radley, ktorý ešte zohrá kľúčovú úlohu... Snímok je v podstate vyrozprávaný cez rozprávača postavy Finchovej dcéry - Skautky ( malá Mary Badham podáva univerzálne veľký herecký výkon ), ktorá už dobre rozumie tomu, čo sa okolo nej deje. Atticus sem neprišiel kvôli práci, on tu už dlhší čas žije, a taktiež lepšie spoznáva obyvateľov malého zapadnutého regiónu. Konceptuálne som naznačoval tri technické zložky, pričom práca KAMERY Russella Harlana má dodnes nezameniteľný RYS nadčasovej pôsobivosti, a áno, je majstrovská ! Normálne som si vychutnával každé jej jedno filmové políčko. Produkčne film zaštítil Alan J. Pakula, ktorý určite nepatrí medzi neskúsených zelenáčov kinematografie. De - facto, tak ako teraz dominujú všelijaké rasisticky motivované snímky, ako sú trebárs 12 rokov otrokom, či ešte ma napadá minuloročný víťaz Moonlight, na ktoré viac-menej, čochvíľa zabudnete, že vôbec jestvujú, síce sú medzi nami, ale radšej si pripomínajte KLASIKY zo 60. rokov, na ktoré len tak nezabudnete, a asi práve preto vyfúkol Gregory oscara Petrovi, lebo táto téma vtedy extrémne rezonovala, a tak sa ani nečudujem, že Atticus patrí medzi najväčšiu filmovú postavu všetkých dôb ! I keď podľa mňa Peter stvoril niečo naprosto unikátne, v kurze bolo čosi iné, o čom celý čas hovorím... (27.02.2018)

G. Peck mal v kariére šťastie na výborné role a tento ľudský advokát je jednou z nich. To nenápadné rozdelenie filmu ma však trochu sklamalo. V prvej polovici filmu sa toho moc nedeje, prišlo mi to zbytočne rozvláčne a chvíľu mi trvalo, kým som sa naladil. Celá scéna v súdnej sieni, výpovede svedkov i obžalovaného ma už poriadne chytila a výrazne ovplyvnila moje pôvodne zamýšľané tri priemerné hviezdy. Navyše sa tu mihol i sympatický R. Duvall, takže sa prikláňam k slabším štyrom. 70%. (22.01.2014)

Herec Gregory Peck má za sebou spousty výrazných rolí, především slavné Prázdniny v Římě či kultovní Přichází Satan! patří mezi jeho nejslavnější filmy. Tou pravou životní rolí je pro Pecka nejspíš role ve snímku Jako zabít ptáčka, především i proto, že pouze zde Peck za svůj výkon dokázal získat Oscara (i přes to, že za život stihl obdržet celkem další 4 nominace). Snímek Roberta Mulligana z roku 1962 adaptoval předlohu Harpera Lee a dokázal dokonale zmapovat americkou společnost v období 30. let a to i přes to, že je perspektiva příběhu v podstatě vyprávěna z pohledu malého dítěte.Jako zabít ptáčka je rozhodně zásadním soudním dramatem. Od 30. let sice utekla dlouhá doba, v jistém ohledu lze ovšem nacházet spojitosti mezi tehdejší americkou společností a současnou americkou společností. Jde sice o komorní malou záležitost, svým obsahem se ovšem z Jako zabít ptáčka stává film velký. Dnes se na film sice aplikuje kritika spočívající v neslavném klišé ´´ hodný bílý muž zachraňuje bezmocného černocha ´´, Peck ovšem do role Atticuse Finche dal skutečně naprosto všechno, je ve své roli skvělý a dokazuje, že si Oscara po všech těch skvělých výkonech skutečně zasloužil.Komplexní téma snadno mohlo být zpracováno naivně, ve finále jde ovšem o svým komentářem funkční záležitost, která s tématy předsudku a rasismu pracuje skvěle a především lépe, než většina filmů, které s podobnými tématy pracují dnes.Souboje o rovnoprávnost a neposuzování dle barvy kůže v podstatě probíhají až dodnes, i proto dokáže být Jako zabít ptáčka aktuální i po 60 letech. Vyprávěno sice dětskýma očima, ovšem naprosto uvědomělými a bez příkras. Skutečně dokáže naprosto prodat své téma, tak trochu vyjádřit kritiku k tehdejší (a svým způsobem i k dnešní) společnosti a skutečně netradiční pojetí soudního dramatu i přes to, že samotný soudní spor vlastně v celkovém součtu zas tak velkou roli nehraje a hlavní spor se odehrává zcela někde jinde, vlastně všude. Peckův právník poté sice obhajuje někoho, jehož zastoupení mu může přivodit nemalé problémy, hlavní je ovšem zůstat ideálním vzorem pro své děti.Velké věci dělá i soundtrack Elmera Bernsteina, kdy jeho hudba klasicky dokáže v člověku něco probudit a rezonovat. Jako zabít ptáčka se časem dočkalo i převedení do barevné verze, původní černobílá verze ovšem přeci jen též dělá svoje a pouhá kombinace různých odstínů daných barev dokáže plně korespondovat s tématem filmu. A pochválit se především skutečně musí scénář Hortona Footea, který za scénář k tomuto filmu právem získal Oscara. Snaha o vykreslení filmu skrze dětskou perspektivu mu totiž vyšla na výbornou.Jako zabít ptáčka je dodnes obsahově silné dílo, které i po šesti dekádách dokáže skutečně něco dát. Netradičně pojaté soudní drama a v podstatě i netradičně pojaté dětské dobrodružství, které toho o rasismu a boji proti předsudkům dokáže říct mnoho. To, že je komentář Jako zabít ptáčka očividně nesmrtelný jen dokazuje jeho neskutečnou sílu..... (06.12.2021)

Ako zabiť vtáčika? Jednoducho. Keď človek prepadne fanatickej nenávisti, pokrivenej morálke a škodlivým predsudkom, tak dokáže aj oveľa horšie veci. V tomto prípade to platí pre obyvateľov jedného inak na prvý pohľad celkom sympatického alabamského mestečka, ktorým sa na odpor a za správnu vec postaví posledné stelesnenie dobroty a zdravého úsudku - šarmantný Gregory Peck. Výsledok tejto námahy si divák dokáže domyslieť aj sám, ešte pred samotným filmom. Nezostáva tak nič iné iba zaplakať nad ľudskou hlúposťou a nenávisťou, ktorá často nepozná žiadne hranice. Oceňujem aj súdnu scénu, ktorá bola famózna. 85/100 Videné v rámci Tour po Amerike. (05.04.2016)