Hoši z Brazílie

Vskutku znepokojující film, u kterého mě opravdově mrazilo. Už jen při myšlence, že by to mohla být pravda. Hrozba lidského klonování je po zhlédnutí filmu ještě děsivější. Naštěstí byl ve skutečnosti Mengele jenom malej čudla, o kterým Hitler v životě neslyšel. (Tím nezpochybňuju Mengeleho zločiny, jenom konstatuji historickou pravdu). Herecký koncert dvou legend Gregoryho Pecka a Laurence Oliviera. (02.01.2010)

Levinova kniha neoplýva nijako geniálnym dejom (zápletka zaujímavá určite je!), no je tak zručne napísaná a vygradovaná, že som ju zožral za cca jeden deň. Film je jej vernou kópiou - no bez umu rozprávať príbeh. Vo filme je jediná scéna, kde je ako taká invenčnosť (Mengeleho spomienky na laboratórium), zvyšok je otrockým kostrbatým prepisovaním knihy. Vrcholom samým o sebe je najstrašidelnejší moment v knihe (zjavenie druhého chlapca), ktorý je vo filme prevedený bez akéhokoľvek dôrazu či zaujatia, ako by sa ani o nič nedialo. Nepomáha tomu ani hudba, ktorá poväčšine ani nie je a ak je, tak je rutinnou. Za zmienku stojí Gregory Peck, ktorý je na nepoznanie zamaskovaný a predstaviteľ malého chlapca, ktorý má proste charizmatický čumák, i keď ho nútia až nepríjemne prehrávať. Senilný Laurence Olivier je strašný (nominácia na Oscara wtf?). (13.02.2011)

Mix reality, fantázie a toto všetko prepojené v solídnom námete. Jediné čo človeku môže byť ľúto, že je film vyskladaný čisto na myšlienkovej propagande, pričom napriek tomu, že sa snaží od úvodu pôsobiť seriózne, niektoré scény vďaka hlúpote konania postáv, či skôr ich prehnaných prejavom, kazia celkový dojem. Škoda, že postava Mengeleho nedostáva trošku uveriteľnejší priestor z pohľadu správania. Tu je prezentovaný ako agresor, ktorý sa nevie ovládať. V skutočnosti bol (údajne) presným opakom. Tichým, cynickým vrahom s jemným úškrnom, ktorého práve pre svoje správanie, volali “Anjel smrti”. Ale film celkom dobrý .. (30.11.2022)

Hochy z Brazílie jsem viděl – myslím – třikrát, a to pokaždé s odstupem zhruba deseti let. Poprvé mě ten film uhranul jako chlapce (a spolu s ním i knížka) jako skvěle vystavěný thriller s nadčasovou, etickou výzvou k jednomu každému divákovi, podruhé mě oslovil neméně silně: vracel jsem se ke známému příběhu se známým poselstvím a utvrzoval jsem se o správnosti své nastoupené cesty. Nyní, potřetí, jsem už nezažil původní úžas. Skvělý utopický snímek o naklonovaném Hitlerovi promítaný na plátno nového tisíciletí působí již poněkud naivně: dnešek si rodí své hitlery bez pomoci genetiky a naivní, hloupoučcí lidičkové si je volí do parlamentů, ba jim svěřují prezidentské funkce. Nepochybuji však, že kdybych tento snímek viděl dnes poprvé, nadchl by mě jako tenkrát poprvé. (07.05.2017)

Sympaticky staromilné, s klasickou atmosférou vybudovanou pomalým přidáváním na tempu, přesto bouřlivé pod povrchem. Sledovat tento snímek je něco jako si pomalu odřezávat si pod sebou větev a nevědět o tom, až do chvíle, kdy si uvědomíte, co jste to provedli. Nepříjemně mrazivé téma, až nebezpečně rafinované, vykrystalizuje do své podoby zhruba po druhé polovině snímku a stejně na vás udeří silou orkánu. Na této cestě za nezvratným poznáním vás doprovodí společník nejpovolanější a nejpříjemnější – skvostný to borec, který má šťávu i v 71 letech - Laurence Olivier, avšak tuto cestu budete muset strávit i se společníkem nejhorším a nejstrašlivějším, stejně děsivým jak ve filmu, tak ve skutečnosti – ďábelským doktorem Mengele a jeho věrnou hrozivou uměleckou kopií ztvárněnou Gregorym Peckem. A přesto jak budete neskonale ohromeni atmosférou snímku, tak z ní budete vytrženi, neboť si budete neustále uvědomovat, jací dva skvělí herci vám dělají společnost. I přes, z dnešního pohledu už víme, že směšnou ideu, jde o dílo nadmíru působivé, které žije vnitřní atmosférou a těžící z pocitu stísněnosti, který vám zaručeně zabrání v tom, odtrhnout oči od obrazovky. Bravo… (24.01.2008)