Správná dívka

V záplavě cukrově přeslazených a vrcholně sentimentálních muzikálů ze šedesátých let se Správná dívka vyjímá svou samozřejmou nenuceností a sebeparodičností. Nejde tu o velké emoce, ale o uvolněné nezávazné blbnutí v rytmu ragtimu, módy dvacátých let a čínské prádelny. Muzikálové výstupy vyvolávají úsměv na tváři a na hercích je vidět, že si své role užívají. Nejvíc mě pobavil John Gavin v roli "muže snů", který po zasažení umrtvující šipkou setrvává v nejroztodivnějších hlubokomyslných pozicích. Neváhejte a na tenhle film se podívejte. (10.08.2013)

To by mě teda docela zajímalo, jak se tenhle film dostal do mého seznamu "Chci vidět". No ale dostal. Po prvních pár minutách veselé Julie zpívající a poskakující po chodníku jsem si říkal, že dám dvě hvězdičky a vypínám, že to nemám za potřebí (i když jakože starej muzikál, v pohodě). Ale pak jsem nakonec s přestávkou dokoukal. A dopadá to stejně, takže: starý muzikál, v pohodě. Části jsou nudné, části v rámci možností šedesátých let vtipné. Jednoduchý děj, hodně písniček, v rámci žánru super. Dávám méně hvězdiček, protože takovéhle filmy nějak často sledovat skutečně nepotřebuju, ale to neznámená obecně špatný film. (09.03.2014)

Ten, kdo by se dal odradit názvem a začátkem, kde Julie Andrewsová vesele skotačí po ulici s laškovnou písní, by udělal velkou chybu. Ano, Julie hraje venkovskou naivku, která přijíždí do velkoměstského dívčího penzionátu, připravena najít si práci sekretářky a vdát se za svého šéfa ("Ať to bude kdokoli") - a přesto to není muzikál jako třeba Funny Girl. Jak se totiž ukáže, majitelka penzionátu je ve skutečnosti obchodnice s bílým masem, Správná dívka je detektivní retroparodie a s přibývajícími minutami svou poetikou připomíná třeba film Adéla ještě nevečeřela. Hudební čísla jsou vesměs komediální a velmi roztomilá - třeba porouchaný výtah se dá rozjet jen soustředěným stepováním, což je obzvlášť komické, když v něm jedou jinak smrtelně vážní padouši z čínské prádelny. :o) Hudba Elmera Bernsteina si všelijak pohrává s ragtimy z éry němých grotesek (pozdější režisér Podrazu měl pro ten druh hudby evidentní slabost). A vážně nezapomenutelná je scéna, kde postarší dáma (fantastická Carol Channingová) s chraplavým hlasem kačera Donalda zběsile tančí, hraje na několik hudebních nástrojů a zpívá "Jsem dítě jazzu." :o) 80% (16.01.2007)

Trochu bláznivý film, který si velmi mile hraje s odkazy na klasické grotesky, potěší odkaz na Harolda Lloyda a jeho O patro výš ale i vtipné mezititulky a stylizované herectví Julie Andrews s častým pomrkáváním na diváka. Hudební i taneční čísla jsou velmi zábavné a originální, pracující s hudbou typickou právě pro grotesky. Co bych filmu vytkla je hodně předvídatelný děj, ale ve výsledku to nevadilo zas tak moc, přece jen se nějaký ten nečekaný zvrat nakonec objeví. "Operator, you have obviously never been in a Chinese opium den!" (19.11.2010)

Viděl jsem to ve verzi pro kina včetně úvodní pětiminutový předehry a s přestávkou. Je to vtipná komedie - parodie (i když trochu více "nekorektní" k číňanům/nejen) hlavně díky udivenému kukuči Julie Andrews. Z dnešní doby pobaví obzvlášť tehdejší móda, přecijen je to Naprosto moderní Millie. A stepovací výtah nezapomenutelný :) (02.09.2012)