Věc

Kultovní sci-fi klasika s tíživou a postupně houstnoucí atmosférou, která je ještě více umocňována mrazivým, zasněženým prostředím nekončících ledových ploch. Velké množství skutečně drsných, hrůzných a dechberoucích scén. Geniální hudba Ennia Morriconeho. Melodie, která ač se skládá jen z několika tónů, dokáže při neustálém opakování se, vzbudit ten správně zneklidňující pocit. Unikátní masky a ohromující triky, na nichž je krásně vidět poctivý "faktor lidské práce" a to, že si na nich dali maskérští génioví zatraceně záležet. Aby ne, když mezi sebou měli Roba Bottina:) Právě proto patří Věc, společně i s Mouchou mezi jedny z nejlepších "creature" sci-fi. Obdivuhodné a mimořádné triky a masky, které zanechají člověka znechuceného, stejně jako ohromeného. To se nejvíc cení, lidská práce. CGI je neosobní a v dnešní době už ani nikoho nedokáže nijak extra uchvátit, začíná to být standard. Ale, když je vidět, že si s tím někdo pohrál, že na tom tým nějakých maníků zavřených kdesi v nějaké hale bůhví, jak dlouho tvrdě makal, to je hodné obdivu a uznání. Legendární filmy, jako je i tento, nedokáže nikdy nikdo překonat. A právě proto se neustále, jako na běžícím pásu, vyrábějí remaky, že:) Jenže v těchto případech jde hlavně už jen o prachy. Naplnit si kapsy na obecenstvu, z nichž spousta nemá možná o jménech hororových režisérských "masters", jejichž snímky se v posledních letech tak hojně překopávají, ani tušení. Ale nejprve se z těchto kapes musí vylosovat jména dalších kultovních děl, která je třeba znovu předělat a převést do vyumělkovaného, digitálního či 3D hábitu. (17.02.2008)

Niektore stare hororove klasiky ma trochu sklamali pretoze som od nich po tolkych chvalach cakal naozaj nieco OHROMUJUCE. The Thing vsak absolutne potvrdil vsetko co som o nom pocul a cital. Neuveritelne husta/temna atmosfera ktorou film disponuje uz od uplneho zaciatku, vam nedovoli odtrhnut od neho oci. Hrozne je to, ze nepriatel nema ziadnu konkretu podobu, zije tak ze napodobnuje ine organizmy a dokaze v nich bez naznakov prezivat. Pri scenach kde sa do jednej stanice dostal "nakazeny" pes, a len divak tusi ze nieco s ni nieje v poriadku, som naozaj trpol. Neviem ako sa to reziserovi podarilo ale ten pes skutocne vyzeral akoby rozmyslal a sledoval vsetko na okolo (resp. ta Vec v nom). Po zisteni co vlastne priblizne ta Vec je a co dokaze,sa do uzkej skupiny ludi vkrada neistota a nikto nikomu neveri.Cele to vyusti do sceny ktora sa da nazvat 'test krvi', ale to uz rozoberat netreba, to si treba pozriet. A naviac SKVELY Kurt Russel, hudba od Morriconeho a super-gore efekty - tak tomuto vravim hororova klasika!!! 10/10 (05.11.2006)

Horory s krkajícíma mimozemšťanama, ze kterejch tečou sračky a sliz, mě nikdy moc nebraly. Všude tady čtu o skvělý atmosféře. Ta sice ve filmu byla, ale asi tak jenom úvodních 30 minut, kdy jsem netušil, co se bude odehrávat dál. Pak už to bylo jenom obyčejný hororový béčko z 80. let. Čim hnusněji bude mimozemšťan vypadat, čim víc bude mít chapadýlek, čim víc z něj bude kapat sliz a čim víc bude z lidí stříkat krev, tim lepší horor. Tohle je spíš nechutný, než děsivý. Vzhledem k tomu povyku okolo, jsem čekal trochu víc. P.S. Koukněte na tohle: http://www.youtube.com/watch?v=rT7AH4JyuNs To je docela pěkný. (18.11.2007)

Jak už víme ze zámořské produkce vzešlé během studenoválečných padesátých let, o společenské tísni se dá nepřímo vyprávět i na půdorysu psychologické sci-fi/hororu, tedy předně a nejsrozumitelněji tam. Věc je produktem podobně podezíravého období, které zasáhlo hollywoodskou tvorbu v osmdesátých letech (tentokrát však nikoli ve spojitosti s politikou, ale s hrozbou nových smrtelných virů typu AIDS). Jde o jeden z nejděsivějších, nejvíce znepokojujících a nejchytřejších hororů, s jakými se může běžný a nepříliš "sečtělý" divák setkat, a to nejen kvůli neopakovatelné atmosféře zmaru, tísně a nejistoty. Je možné namítnout, že Věc není filmem originálním. Ano, o tom nelze pochybovat. Imituje fabuli staršího a v jistém směru i kvalitnějšího Vetřelce, ale lišácké přenesení konfrontace se skrytým a nevypočitatelným nepřítelem z prostor klaustrofobické a temné těžařské lodi, plující nezměrnou kosmickou pustinou (dead space), kde "nikdo nemůže slyšet váš křik", do osamocené výzkumné stanice kdesi v odlidněné a neméně rozlehlé Antarktidě, kde "by mohl váš křik být i vyslyšen, ale dříve zanikne v kakofonii polární bouře", dělá učiněné divy. Oslovení prostředí jako oživlé kulisy, resp. další postavy příběhu, která zviditelňuje paranoický stav mysli a odříznutí postav od tepla civilizace, je mezi těmito dvěma díly nejvíce zřejmým, nejpříbuznějším prvkem, ale souběžně tím nejrozdílnějším, protože oba dva režiséři jej využívají za jiným účelem - Carpenter v budování nervozity, obav ze zjevného a všeprostupujícího parazitického nepřátelství; Scott jako symfonii mrtvého ticha, kosmické hrůzy, děsu z neskutečného a neviděného a lidské malosti (odtud také rozdílné chápání a využití monster). Své nezastupitelné místo v děsivé atmosféře "spiknutí" hraje i Morriconeho minimalistická hudba, která originálně využívá rytmu lidského organismu, totiž tepu srdce. I ten však zaniká v hluchotě a slepotě ledového království. Není úniku. Na rozdíl od plíživého Vetřelce je však ve Věci kladen větší důraz na hyperbolické a groteskní násilnosti. Ty i v dnešní době zůstávají neobyčejně naturalistické a zvrácené, což je deviza, které by moderní digitální morfing dosáhl jen s obtížemi. Monstra ke všemu vypadají jako ty nejabsurdnější a nejobludnější projekce lidského podvědomí, přičemž s psychoanalytickým modelem koresponduje i finální "sestup" do labyrintu sklepení. A na závěr, když nám Carpenter nepřímo dává pocítit naději ve zjištění, že přežije jen ten největší ochmelka z okolí (akcent na umisťování destilátů do záběru), si dovolil být i notně cynický. A nebo je to naopak a zaujme stanovisko hluboce lidské? Ta nejistota! (06.04.2007)

Stejně jako Marigold nemám horrory zrovna moc v lásce, ale tento je opravdu fantastický. Efekty jsou naprosto skvělé a spolu se začínající hereckou hvězdou Kurtem Russelem je tento film velmi zajímavou, večer popřípadně noc zpestřující zábavou. Já doufám jen v jednu věc, že nevznikne remake jak je poslední dobou u Carpentara zvykem jak u i když slušného remaku Přepadení 13. okrsku nebo naprosto zkopané Mlze. Děj podle mě na horror obvyklý přesto do Antarktidy příjemně zapadající. Až mi chvilkama bylo nevolno například u mutace toho chudáka pejska. Mimo to je vidět, že se Carpenter inspiroval Vetřelcem. Mimojíné začínající scéna, kde Norové ve své helikoptéře honí huskyho po zmrzlé ploše Antarkidy se stala největší otevírající sekvencí ve filmové historii. (30.08.2006)