Prostřihy

Film se mi líbí svou formou a tím, že i když má tři hodiny, tak skutečně nenudí, protože se prostě pořád něco děje. Děje se to tolika lidem, kteří jsou ale navíc propojeni, takže pořád zůstáváte ve střehu, aby vám neunikly nějaké souvislosti. V tomhle je snímek dobrý. Celkově mě ale nedokázaly některé příběhy tak zasáhnout. (04.03.2016)

Short Cuts představují polovičaté a zdlooooooouuuuuuhavé hořekování nad tím, jak chaotické, nepředvídatelné a zásadní jsou střety zdánlivě cizích lidí ("short cuts" tedy nejen kvůli zacházení se střihem, ale také jako "zkratky" ve smyslu nenadálého přechodu z jedné životní situace do radikálně odlišné). Neříkám, že tu nejsou zajímavé momenty či postavy (asi nejintenzivnější je příběh rodiny Andie MacDowell), ale ve scénáři je zbytečný zmatek a i přes tyranskou stopáž se Altman žádné ze skupin protagonistů nevěnuje dostatečně, jelikož jich je asi milion. Výsledkem je, že po chvilce je divákovi úplně jedno, co se komu děje (ono se ostatně drtivou většinu času neděje vůbec nic). Altman zkrátka není můj šálek kávy a kromě neuvěřitelné schopnosti sehnat do svých filmů obrovské množství zajímavých jmen na jeho režii nevidím nic převratného.. (04.02.2015)

Spokojnosť, ktorú som očakával po odhalení spôsobu rozprávania či štruktúry filmu, sa dostavila v podstate v plnej miere. Mám rád mozaiku príbehov, ktoré sa navzájom čiastočne prelínajú, lebo to pripomína život z akejsi vtáčej perspektívy a jeho kauzalitu. Altman tu predstavil mnoho postáv a situácií. Niektoré boli veľmi vydarené, niektoré menej. Objektívne teda film skôr na 4 hviezdičky, priklonil som sa ale k piatim na základe možnosti, že ide o podnet pre vznik ďalších podobne natočených filmov, ktoré sú pre mňa srdcovkami, ako napríklad: The Ice Storm, Magnolia alebo Crash. A to už je veľká vec. (22.11.2013)

Tím nejlepším na Altmanových Short Cuts je to že jimi nejspíš přispěl k natočení Andersonovy Magnolie. Neb jinak jde o mozaiku příběhů nepříliš zajímavou, plnou veskrze nesympatických charakterů a jejich mizerných vztahů, a hlavně bez jakékoli pointy či významu... krom toho že ke konci docela dobře vygraduje ta jedna jediná dramaticky i emočně silně zpracovaná povídka (kolem jako vždy dokonalé Andie MacDowell). Takže ve výsledku jde vlastně jen o tříhodinovou a umělecky lépe zvládnutou telenovelu... což obzvlášť bolí ve srovnání se zmíněnou Magnolií, která je s podobným konceptem jedním z nejlepších filmů všech dob. 6/10 (10.06.2021)

Ano, tohle je Altman, ba dokonce Altman+. Film jsem si pustil během pár let podruhé, a zjistil, že jsem si z něj nezapamatoval vůbec nic, a že si ho nebudu pamatovat ani do budoucna. Celé mi to připadalo jako funkce "těla bez orgánů" (Gilles Deleuze). Vnější svět, současná struktura společnosti (především práce a rodina), integrita osobnosti, všechno se to "řítí někam do černé díry"... Četl jsem komentáře, které vesměs vyzdvihují napětí (hitchcockovské suspension) - to je nejspíš ten Altman+. Pozn. 1: Když už jsem dotkl blízkosti Deleuze a Altmana, pak se to týká i problematiky "polopřímé řeči" - tou jsou vedeny všechny filmové dialogy. Pozn. 2: Autor "jazzových prostřihů" je uváděn Mark Isham, ale blízkost Toma Waitse z toho dělá jeho muziku. Pozn. 3: Na co si ale dávat pozor? "To stay away from the dog poop" - ale tady se tomu přece nedá vyhnout... (11.06.2019)