Džisacu sákuru
Suicide Circle
Režie:
Šion SonoScénář:
Šion SonoHrají:
Rjó Išibaši, Masatoši Nagase, Mai Hošó, Takaši Nomura, Rolly, Takatoši Kaneko, Kendžiró Cuda, Jukidžiró Hotaru, Kimiko Jo, Kei Tanaka, Tošijuki Kitami (více)Obsahy(1)
Tokijská policie se ujímá podivného případu masové sebevraždy 54 středoškolaček a během vyšetřování zjišťuje, že tento konkrétní incident byl jen jedním z mnoha projevů ohromného sebevražedného šílenství, které Japonsko neznámo proč zachvátilo.
Kontroverzní snímek JISATSU SAAKURU vzbouzející silně protichůdné a bouřlivé reakce tématicky vychází ze stejnojmenného komiksu, režisér Sion Sono na něm založil svoji knihu a samotný film následovalo ještě volné pokračování: NORIKO'S DINNER TABLE. JISATSU SAAKURU rovněž obdrželo ocenění za nejprůkopničtější snímek roku 2002 na festivalu Fant-Asia. (kiddo)
(více)Recenze (164)
Ve Klubu sebevrahů jsou tři scény, při kterých jsem DOSLOVA nedýchala. A kdyby si film udržel tuhle úroveň, mohl z toho být nejlepší horor, který jsem kdy viděla. Ovšem jedno velke minus dávám za zbytečnou explicitu sebevražedných scén. Ono by to totiž bylo dostatečně (nebo spíš ještě více) děsivé, i kdyby krev nestříkala desítky metrů na všechny strany a vnitřní orgány zůstaly decentně mimo hledáček kamery. Další problém jsem měla asi od půlky filmu, kdy se začala hlavně vyšetřovat přičina sebevražd a začala z toho být pro mě celkem nudný thriller, navíc hodně přitažený za vlasy. Ale za ty tři scény a ten potenciál v první půlce dávám za ***. ()
S takymito napadmi mozu prist len japonci, od uvodu to vyzera este na solidnu sokaren, ale cim viac do toho pchali pseudo-kecov, ktorym nikto nerozumie a ich vyznam si treba vycitat z nejakych dvojzmyselnych inotajov, tak sa z toho stala trapna fraska..a toto ma fakt nebavi. Keby to trvalo este par minut dlhsie, hodnotenie by slo este nizsie. Ale nejake to odrezane ucho, postavanie na streche, rezanie syra, podrezavanie krkov, ci odrezavanie kože, potesi. ()
Špatná sebeparodie(?) bez atmosféry a smysluplného chování postav. Všichni mě štvali a celý film mě svým idiotismem prostě nudil. Tohle byla poslední šance, která by mě nalákala na asijský horory. Budu se jim už pěkně vyhýbat. ()
K hlavním myšlenkám film přichází zdánlivě nenápadně, ale nakonec zdlouhavě, opakující se zřejmé poslání. Občas v ději výkyvy mimo, nicméně jsem se zasmála a nechutností bylo taky sympatické množství. Dezerty bych naprosto vypustila, Genesis mě zaujal víc. Chrchlající děcka v telefonu bych naházela do mlýnku na maso. ()
Tak jsem to né úplně pochopila, ale líbil se mi ten začatek a to řezání do tý ruky, to bylo teda něco, a to krváky nemusim :D ()
Šion Sono je naprostý šílenec a jeho šílený Suicide Club je šíleně neskutečný, ten chlap je totiž sakra borec. Má to bizární příběh, má to levné triky a efekty, a přesto to všechno je to výborný film, a to je právě ten režisérův jedinečný a skvělý styl. Je tu několik sebevražd, nálezy tašek s ošklivě neobvyklým obsahem a naprosto i ujeté situace a postavy. Hlavní vyšetřovatel je dobrý Rjó Išibaši ho zahrál klasicky na jedničku. Líbí se mi také ty přeskoky z různých ohavností a brutalit do normálního rodinného života, které doprovázel geniální hudební skadba, je škoda, že nemá oficiální vydání. Někdy zahrála i skladba, která zněla jakoby se hodila do nějaké dětské pohádky a najednou začal velký masakr, to bylo také skvělé. Je to opět typ filmu, který nechá diváka na konci zamyslet se, ptát se na různé otázky nebo pátrat po odpovědích. Bylo to prostě šílené... Mé hodnocení: 8/10 ()
Pejsek a kočička vařili ... No nevím ... Občas na počátku se mi stalo, že mne určitý moment zaujal a říkal jsem si : "ano, teď už to neztrat formu a začne to ..." . Chyba lávky. Opět změna. Žánru. Pjekná motanice, ale dodíval jsem se. Základní myšlenka je zajímavá, ale to zpracování ... Nerozuměl jsem mu ... ()
3,5* opravdu velmi temné a depresivní, a to nikdo mimo japonců neumí tak skvěle zpracovat... ()
Snaha o šokování za každou cenu, pokus podat nějaké poselství, no dobrý, ale to by se to postupně celé časem nesmělo porozpadnout do vytracena. Co na tom, že opravdu pár nápadů a záběrů bylo celkem dobrých (a vtipně nemilosrdně morbidních), když je pak spousta dalšího šílená špatenka, a to i v japonském měřitku. Herci otřesní. V tomhle kolektivním velebení fakt nejedu. [30%] ()
Je to úchylné a japonské. Ale! Pocit uniformity, který z filmu vyznívá je natolik silný, že si člověk říká, jak se v Japonsku vlastně žije. Tedy jak se dá v Japonsku přežít, jste-li teenager... Několik snových scén a prolnutí brutality s "realitou" dělají z filmu prvotřídní snímek, který vás ohromí. Nádherných 80%, už za zpěv transvestity. ()
Za mňa krok vedľa...z nástupištia až pod vlak. ()
A co tím chtěl básník říct? Přiznávám: tenhle film jsem nepochopil. Suicide Club rozhodně nenudí, má spád; divák s napětím očekává další děj a zároveň se děsí toho co mu režisér ještě naservíruje. Nicméně, ačkoliv jsem se díval pozorně, stejně jsem nepochopil, proč se ti Japonci vlastně zabíjeli. Možná jsem příliš ovlivněný euroamerickým způsobem myšlení, ale nemám rád filmy, kde nelze přijít na to "jak to teda bylo" a "proč". ()
Japonske filmy mam rad, ale ten tento mi naozaj nic nedal. Pozeralo sa to sice celkom dobre, no na konci sa u mna dostavil pocit... "A co teraz? kde je pointa?". Nechapal som konanie postav vo filme... ()
Na to se nedá říct nic jiného než SRAČKA!! Sorry ()
Námět je sice zajímavý, ale to provedení mě nesedlo. Pointu jestli tam ňáká byla tak tu sem taky nepobral. Nejvíc se mě na filmu líbila hudba, ta byla krásná. ()
Japonský trip, ktorý už nikdy viac nechcem zažiť. ()
První polovina filmu je dokonalá. Boužel zhruba od poloviny se film láme a ztrácí hodně ze svého kouzla, jako kdyby tady někoho honil termín a bylo třeba co nejrychleji všechno dokončit- takový byl muj pocit. Film nezkousne každý, ale za vidění určutě stojí. ()
Od takového námětu by se dalo čekat mnohem víc. Spoustou nechutných záběrů se občas problesklo něco dost úsměvněho - například svíjející se těla v látce při hudebním vystoupení psychopatických vrahů. Navíc sebevražda přeci neznamená, že necítíme bolest - v tomhle filmu ale jako by fyzická bolest ani neexistovala. Některé dosti šílené způsoby ukončení života by si myslím nikdo nevybral. Navíc by mě opravdu zajímalo, jak spousta pubertálních dětí vůbec rozlouskla kódy skryté v plakátech a CDs. Možná jsem tenhle film jenom nepochopila, ale rozhodně se na to už znovu nepodívám a neověřím si to. ()
Ať se na mě nikdo nezlobí, ale je to strašné. Poselství tomu nepřidává. ()
Špička mysteriózního žánru z Asie. ()
Související novinky
EIGASAI 2015
Pražská část festivalu Japonského filmu a kultury EIGA-SAI 2015 začíná již ve čtvrtek 12.3. a poběží do 18.3. v kině Lucerna. Hlavním hostem bude oscarový režisér Takita Yōjirō. Zatímco plzeňský… (více)