Miluj mě, prosím

Tak jsem jednou zasedl s McGuiganem ke karetnímu stolku, spolu s námi tklivý soucit vzbuzující Rose Byrne i její herecký rub mince Hartnett, který evidentně několik let studoval na slovutné akademii Richarda Gerea jeho grimasu přivřených očiček. Chvílemi se snažil pan režisér hrát čistě, jindy zase šeredně blafoval a karty mu šly takovým způsobem, že by se i paní Náhoda nestačila divit. A na konci, kdy jsem si byl takřka jist svým vítězstvím a chtěl vyložit karty na stůl, vytáhl trumfové eso z rukávu v podobě 'The Scientist', všechny Clocks světa se zastavily a on bral vše. A pak God Put A Smile Upon My Face.. (29.09.2010)

Nečekal jsem to, ale Wicker Park se mi dost líbil. Není dokonalý, někdy je v něm až moc náhod a hlavní hrdina Matthew je na můj vkus přespříliš ubrečený. Na druhou stranu jsem Harnettovi jeho lásku k Dianě docela věřil (škoda, že ona zde neměla až tolik co hrát). Hlavní herecké eso snímku je ale pro mě osobně celkem nenápadná Rose Byrne, kterou, jak teď zjišťuju, znám už z více filmů, ale až tady jsem si jí výrazněji všiml (ona hrála ve Star Wars? :-) ). Její postava je sice ve své podstatě záporná, ale divák (nebo alespoň já) s ní, přes všechno to co udělala, soucítí a každá její slza vyznívá reálně. Příběh není špatně vystavěn, je zde prolínání časových rovin, vysvětlení podstaty toho, co se stalo a také změna žánrů (ze začátku mi to přišlo skoro jako romantická komedie, která postupně nabírala prvky dramatu; každopádně označení tohoto filmu jako thrilleru je dost vedle, imdb to má líp). Všechno to spěje k docela očekávanému závěru, který však ještě podpořený skladbou The Scientist od Coldplay patří k těm nejsilnějším v žánru "romantický", co jsem za posledních pár let viděl. Na plný počet to asi přecejenom není (možná, že bych při druhém zhlédnutí změnil názor, nevím), každopádně silné 4* to budou určitě. (09.08.2011)

Někdo zmešká autobus a přijde o možná zajímavou schůzku. Jiný nestihne závěrečný díl oblíbeného seriálu. Další otálí s nákupem luxusních šatů, které hned druhý den zmizely z výlohy. Jenže někdo ztratí dva roky života, které mohl věnovat někomu: TOMU/TÉ pravému/pravé. Svět náhod, vzpomínek a intrik v netriviálním balení Paula McGuigana je takovou emocionální detektivkou, u které mám na paměti, že před oněmi deseti lety mezi mladými dost frčela. A to nejen pouze díky totálně romantickému závěru s Coldplay v zádech. Josh Hartnett (kam jen se ten hošan ztratil?) má slibně rozjetou kariéru a sličnou snoubenku. Jenže před služební cestou do Číny se mu vrátí vzpomínky na Diane Kruger, kterou miloval, ale jejich vztah zvláštně skončil. Přepínáme mezi minulostí a současností, Josh má jen starožitnou pudřenku, vzpomínky na vůni své bývalé lásky a podivnou holku, která má nejedno tajemství. A divák několik indicií, několik verzí, různé klíče od bytu, různé velikosti bot, nepřečtené vzkazy a dopisy. Skládačka je to velmi povedená, útržky informací jsou slušně servírované. Jakmile do sebe něco začne zapadat, vrátí nás tvůrci na začátek, ale bude nás to bavit. A hlavně to není něco ve smyslu á la teď se hlavní postava probudí ze snu. Technicky je to povedené, atmosféra je moc fajn, herci mi sedli, Kruger tu platí za dokonalou kočku, prakticky neznámá Rose Byrne už tehdy dokazovala, že v ní něco je. Holt když se neopětované city „naštvou“.. (03.09.2015)

Tak toto je veľké sklamanie, aj keď nemôžem tomu uprieť zaujímavý účinok. Celý čas som totiž nadával, že ako mi tu všetko nedáva zmysel, ako je všetko zbytočne komplikované... no a keď mi pri konci už tie jednotlivé príbehové čriepky oboch zaľúbencov konečne začínali do seba zapadať, tak už som bol tak otrávený, že to na mňa nemalo žiaden vplyv. Skrátka metaforicky povedané, tá cesta k úspechu bola pre mňa až príliš zarúbaná. Ale na druhú stranu chápem i tých, čo tomuto snímku dajú plný počet. Hlavne vďaka prekrásne presladenému, gýčovému záveru, ktorý rozplače nejednu gazdinku. Veľmi slabý priemer. 50/100 (05.02.2018)

Scénář: Brandon Boyce .. Miluj mě, prosím žadoní tento film .. chvilku jsem se sice nechal mást vysokým hodnocením nadšených uživatelů, ale po nějakých dvaceti minutách jsem tuhle banální romanci bez thrillerové příměsi prokoukl a nadějím na něco víc byl amen! Jelikož se jedná o remake evropského koprodukčního filmu z devadesátých let, kde téma náhlého zmizení přítelkyně bez možnosti kontaktu je ještě uvěřitelné, zde jsem už této základní kůstce příběhu nevěřil. K tomu se později nabaluje toliko směšných náhod a zvratů, že jsem se jen trpce usmíval, co všechno si v současném přetechnizovaném Chicagu lze prožít. Co na plat, že formální stránka nemá výraznější chybu, režisér umí vytvořit atmosféru a hudební doprovod je lahůdka. Také herci, ač to herecky nejsou koncerty, jsou příjemní a Rose Byrne zajímavý objev. Jenže ten příběh, ten nepravděpodobný příběh, to bolelo. Moc. Žánrové osvěžení to ano, ale ve výsledku pořád jen slabší průměr! 50%. (02.10.2006)