Miluj mě, prosím

Jako kdyby Ińárritu natočil Magnolii s prvky romantiky, detektivky a dramatu dohromady. Jistě chápete, co je tím myšleno. Precizní scénář zručně pracující s náhodou a shodami událostí, notně zašmodrchaný děj s mnoha flashbacky, které dovysvětlují hlavní dějovou linii. Obsah je zvládnutý geniálně, McGuigan dostává prostor pro formu. Moderním stylem vypráví netradiční romantický příběh, který byste za normálních okolností označili za kýčovitý nebo triviální. Ale režisér vás svým obrazovým vyjádřením naprosto omámí. Rozdělování obrazu (daleko efektivnější než ve “24 hodinách“), zpomalování, bezprostřední prolínačky, zmíněné flashbacky, za podpory výborné práce kamery je stále se na co dívat a co obdivovat. S ubíhajícími minutami se začíná děj zhušťovat a počáteční nevinnost příběhu vystrkuje své růžky. Divák může kroutit hlavou, ale až do první vzpomínky, kdy docvaknou některé souvislosti. Když už se vám zdá, že tápete příliš, tvůrci opět hodí stéblo. Je jasno. Vzápětí ale při dalším skoku zpět máte nad čím přemýšlet. Až v závěru doceníte vyšperkovanost scénáře – vše bude řečeno, vše zodpovězeno. Ke konci jsem seděl zaražen v sedačce se srdcem rozbušeným a myšlenkou, že některý ženský dokážou být fakt svině. (08.08.2006)

Chlapa čeká svatba a životní kšeft v Číně. Pak se mu ale začne připlétat do života jedna indicie za druhou a on místo, aby odletěl za prací, hledá svoji starou lásku, která mu bez ohledu na technické vymoženosti jako je mobil nebo internet zmizí bez vysvětlení ze života. Postupně se dozvídáme, jak se to vlastně mohlo stát a že za nitky tahala lehce pomatená fanynka, které k tomu ovšem hrály do karet náhody padající přímo z nebe a přesně tak, jak to zrovna jí vyhovovalo. Těch náhod bylo příliš, thriller to nebyl ani omylem, Josh hrál jak ochotník. Jinak dobrý. (20.04.2005)

Zajímavá narativní struktura povyšuje banální příběh v lehký nadprůměr, s vydatnou pomocí atmosférické hudby a zajímavým režisérským vedením, které rovněž zviditelnilo téměř manekýnské výkony herců. Pro mě osobně Wicker Park příliš koukatelný film není, postrádá pro mě dynamiku i obsah, navíc mám odlišné představy o romantice. FM-NM! 60%. (30.07.2007)

Tenhle film jsem poprvé viděla sama na chalupě a jen proto, že mě zaujal článek v televizním programu a protože tam hraje Josh. Že je něco jinak než tomu bývá v klasických trillerech nebo romantikách mi došlo až v polovině. Na tenhle film se můžu dívat stále dokola a nejspíš mi dojde pokaždé ještě nějaká nová souvislost. Herecký kvartet ztvárnil postavy dokonale, záverečná scéna s coldplay hudbou mě dostala a zlým jazykům neustále tvrdících: to neměli mobil?Nebo internet? vzkazuji: Představte si, že se to odehrává třeba v padesátých letech. (Protože o mobilech a internetu tohle opravdu není) (02.11.2008)

Od McGuigana som takéto sklamanie nečakal. Rozhodne nie po záležitostiach ako Sherlock, Nabiť a zabiť či Zúčtovanie. Wicker Park je bohužiaľ obyčajná romantická báchorka, ktorú zhadzuje obrovské množstvo otravných flashbackov, ktoré nie sú nijako oddelené od súčasného deja, takže divk absolútne nechápe, čo za zmätok sa to tam deje, až kým sa flashback neskončí. Prekombinovanú zápletku s množstvom skutočne zlých dialógov ( to je ale možno chyba príšernej slovenskej verzie, preto to do výsledného hodnotenia nezarátavam), držia na hladine mierne vyššieho priemeru len angažovaný herci, mj. výborná Rose Byrne a v tomto filme neskutočne krásna Diane Kruger. 60% pokiaľ si nezoženiem českú verziu alebo originál, aby som mohol objektívne zhodnotiť aj spomínané dialógy. Takže možno ešte o hviezdičku menej. Len kvôli tomu, že mám McGuigana aj Hartnetta rád, dávať viac nebudem. (09.10.2013)