Miluj mě, prosím

Tento typ filmů nesnáším. Herecký projev Hartnetta je plochý, bez hloubky. Jenomže, ač to nechci připustit, se mi tenhle film líbil. Sice není nic snadnějšího, než působit na diváka tím, že pustím na závěr osvědčený flák od Coldplay, ale i tak v mě film tím nejprimitivnějším způsobem vzbudil nějaké ty emoce. Normálně bych dal ***, jenomže ve filmu jsou tři opravdu nádherné herečky, jedna krásnější než druhá, takovou koncentraci jsou už dlouho ve filmu neviděl. Žádně sexbomby, prostě holčiny zajímavé. A taky zde hraje nádherná ambientní hudba. Nemyslím ty popové songy, co tam sem tam pustí, aby se prodával soundtrack, ale tu originální filmovou atmosférickou elektronickou hudbu. Bouhužel celé 4*. Ale nechtěl jsem. (06.05.2005)

Nejlepší romantický film. Fakt mě to totálně vzalo. Paul McGuigan dokáže přesně vystihnout náladu postav a vnutí ji i vám. Strašně chytře vymyšlený film až Shakespearovských rozměrů, proto taky ty narážky v divadle. Josh Hartnett a Diane Kruger podali monumentální výkony. Námitky, že hrdinové nepoužívali mobil atd. neberu, protože o tom ten film fakt nebyl. Podle zdejších komentářů koukám, že se to nelíbí každému a chápu proč. Je to pocitový film a vy musíte být na té správné vlně. Jméno Paul McGuigan si budu pamatovat. Je to režisér co mě dokáže napnout jako struna a zároveň naladit na romantickou strunu, což u mě dokáže málokdo. (19.04.2008)

Zajímavá narativní struktura povyšuje banální příběh v lehký nadprůměr, s vydatnou pomocí atmosférické hudby a zajímavým režisérským vedením, které rovněž zviditelnilo téměř manekýnské výkony herců. Pro mě osobně Wicker Park příliš koukatelný film není, postrádá pro mě dynamiku i obsah, navíc mám odlišné představy o romantice. FM-NM! 60%. (30.07.2007)

Tak jsem jednou zasedl s McGuiganem ke karetnímu stolku, spolu s námi tklivý soucit vzbuzující Rose Byrne i její herecký rub mince Hartnett, který evidentně několik let studoval na slovutné akademii Richarda Gerea jeho grimasu přivřených očiček. Chvílemi se snažil pan režisér hrát čistě, jindy zase šeredně blafoval a karty mu šly takovým způsobem, že by se i paní Náhoda nestačila divit. A na konci, kdy jsem si byl takřka jist svým vítězstvím a chtěl vyložit karty na stůl, vytáhl trumfové eso z rukávu v podobě 'The Scientist', všechny Clocks světa se zastavily a on bral vše. A pak God Put A Smile Upon My Face.. (29.09.2010)

Proč bankéř, když byl fotograf??? A navíc to byla pěkná slátanina. Jestli si někdo myslí, že flashbacky a přeházením scén vytvoří napínavo a zajímavo, ne ne, nevytvoří. Jen zmate. A ignorováním a překrucováním logických věcí - jako třeba používání mobilů a mailů - zase jen naštve. Myšlenka dobrá, ale realizace slabá:-( Možná, že na uni stupidy to funguje, ale náročnější divák se nudí od 2. minuty. (26.07.2007)